Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky 17 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 17 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Předmětem řízení je částka 17 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, vyplývající ze skutečnosti, že mezi původním věřitelem žalovaného, společností [právnická osoba], a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, na základě čehož poskytl původní věřitel žalovanému částku dne 17. 4. 2023 částku 9 000 Kč a dne 8. 4. 2023 částku 8 000 Kč. Úvěrovou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně tvrdí, že pohledávka byla z původního věřitele postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 na společnost [právnická osoba] a následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 12. 2024 byla žalovaná pohledávka postoupena touto společností na žalobkyni jakožto na nového věřitele.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Žalovanému byla dne 8. 4. 2024 poukázána společností [právnická osoba] na jeho běžný účet částka 8 000 Kč a dne 17. 4. 2023 částka 9 000 Kč prostřednictvím platební brány [jméno FO], jak soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného ve spojení se sdělením [právnická osoba]. a z výpisů z platební brány [jméno FO]. Nebylo však prokázáno, že pohledávka za žalovaným (z titulu úvěrové smlouvy, bezdůvodného obohacení či jiného) byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na společnost [právnická osoba] a následně na žalobkyni. Součástí obou shora uvedených smluv o postoupení pohledávek je příloha obsahující seznam postupovaných pohledávek, z něhož však nelze dovodit, jaké konkrétní pohledávky byly postoupeny a zda byla postoupena rovněž pohledávka za žalovaným. V seznamu pohledávek jsou postupované pohledávky identifikovány číslem úvěrové smlouvy (když však zároveň není tvrzeno, že by byla konkrétní smlouva o úvěru uzavřena, kterého dne a pod jakým číslem smlouvy), dále seznam obsahuje položku nazvanou Transaction_Mapping, kde jsou u jednotlivých pohledávek uvedeny pouze skupiny písmen netvořící smysluplná slova (např. BABEKUPU, BAKIIAYO, atd.). Dále seznam obsahuje údaje o produktu, délce zpoždění a výši dlužné částky. Z těchto údajů nelze dovodit, že mezi postupovanými pohledávkami je pohledávka za žalovaným, jejíhož uspokojení se žalobkyně domáhá. Soudu byla žalobkyní dále předložena tabulka, a to bez jakéhokoliv označení, z níž rovněž nelze dovodit, že jde o seznam postupovaných pohledávek, případně to, k jaké smlouvě o postoupení pohledávky se má vztahovat, tabulka není označena jako příloha smlouvy o postoupení pohledávek, není podepsaná, jedná se o pouze o jednoduchou tabulku, která není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni. Soud proto po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že je právním nástupcem původního věřitele, na jehož úkor se měl žalovaný obohatit, a neprokázala tedy, že je aktivně procesně legitimována k podání žaloby v této věci. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se váže k jednání, proto nemohl soud žalobkyni, která se jednání nezúčastnila, o důkazním břemeni a následcích jeho neunesení poučit.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.