Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

1 C 233/2024

Soud: Okresní soud ve StrakonicíchDatum rozhodnutí: 5. 11. 2024Č. j.: 1 C 233/2024-29Samosoudkyně: JUDr. Lenka BártováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení 39 400 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSST:2024:1.C.233.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 220 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 10 180 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 235,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 103,36 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 220 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 29 220 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je částka 39 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 s účinností k témuž dni, nabyla od společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o úvěru č. [tel. číslo], kterou se žalovaným uzavřel její právní předchůdce (dále také jen „Smlouva“). Žalobkyně tvrdí, že na základě Smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti se zápůjčkou zaplatit částku ve výši 10 180 Kč, představovanou součtem kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7 012 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,37 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního splácení ve výši 1 668 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků zaplatit v 52 týdenních splátkách po 773 Kč, poslední splátka byla sjednána na 16. 11. 2023. Žalovaný uhradil celkem 780 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný další dlužné částky neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 17. 11. 2022. Právní předchůdce žalobkyně zjistil majetkovou situaci žalovaného ze složenek za měsíce říjen a listopad 2022 a z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že má příjem z invalidního důchodu ve výši 9 964 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnosti, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že je schopnost žalovaného zápůjčku splácet dostatečná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 17. 11. 2022 č. [tel. číslo], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], jako poskytovatel úvěr se žalovaným, soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, částka byla poskytnuta v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s částkou 10 180 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 43 % ročně ve výši 7 012 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního splácení ve výši 1 668 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku zaplatit ve 52 týdenních splátkách po 773 Kč. Skutečnost, že žalovaný úvěr vyčerpal v hotovosti, vyplývá z předmětné Smlouvy, úhrada částky 780 Kč, vyplývá z platební historie Smlouvy. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný vyjma 780 Kč ničeho dalšího neuhradil, nebylo žádnými důkazy vyvráceno.

4. Pohledávka ze Smlouvy za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 uzavřenou mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a to s účinností ke dni 29. 1. 2024, jak soud zjistil z citované smlouvy o postoupení ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak vyplývá z dopisu ze dne 29. 1. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne. Z ostatních provedených a v odůvodnění rozsudku výslovně necitovaných důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

5. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

8. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně v případě Smlouvy nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

9. Ze zákaznické karty ze dne 17. 11. 2022 vztahující se ke Smlouvě vyplývá, že žalovaný před uzavřením Smlouvy uvedl příjem ve výši 9 964 Kč představovaný invalidním důchodem, který doložil dvěma složenkami za měsíce říjen a listopad 2022. Příjem z invalidního důchodu označil jako jediný, uvedl, že nemá vyživovací povinnost. V zákaznické kartě byly odhadnuty výdaje žadatele na částku 3 000 Kč měsíčně.

10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně provedl u předmětné úvěrové Smlouvy pouze ověření příjmů žalovaného podle složenek o výplatě invalidního důchodu za předchozí dva měsíce. Výši výdajů na bydlení ani ostatních běžných nezbytných právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel jen z částky 3 000 Kč představující odhadované měsíční náklady žalovaného. Taková výše výdajů na bydlení, stravu, ošacení, dopravu nemůže odpovídat reálné výši běžných nákladů v regionu, soud ji považuje za velmi výrazně podhodnocenou. Právní předchůdce žalobkyně neprováděl žádné šetření nezbytných výdajů žalovaného, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu. Nemohl proto řádně vyhodnotit schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně proto nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

11. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).1. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla dle Smlouvy o úvěru poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka 30 000 Kč, žalovaný uhradil částku 780 Kč, a je proto povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem ve výši 29 220 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 10 180 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 39 400 Kč a částkou 780 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, a dále ohledně smluvních úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny ze Smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto jej soud podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Z obsahu spisu vyplývá pouze, že žalovaný pobírá jen invalidní důchod ve výši 9 964 Kč, z toho je zřejmé, že ze zdravotních důvodů je jeho schopnost vydělávat si na své potřeby prací omezená. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobkyně soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, v případě neuhrazení byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobkyně požadovat úhradu celé dlužné jistiny.3. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť míra úspěchu a neúspěchu v řízení byla u obou účastníků poměrně vyrovnaná. Pro posouzení míry úspěchu a neúspěchu pro účely rozhodnutí o nákladech řízení soud vychází i z příslušenství žalované pohledávky, neboť to představuje významnou část žaloby. V tomto konkrétním případě je výše úroků z prodlení, jakož i výše smluvních úroků, významná, a po přihlédnutí k výši příslušenství, ohledně něhož byla žaloba zamítnuta, dospěl soud k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací