Výrok
I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 6. 7. 2023 do zaplacení, částky 90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 Kč od 6. 7. 2023 do zaplacení, částky 1 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 080 Kč od 6. 7. 2023 do zaplacení, částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1 000 Kč a částky 2 478 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 12 148 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je na základě smluv o postoupení pohledávek právním nástupcem společnosti [právnická osoba]., která uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, výše úroku byla sjednána na částku 90 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 080 Kč. Žalovaný porušil povinnost řádného splácení úvěru, neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala úhrady jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, úroku ve výši 90 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 080 Kč, nákladů za upomínání ve výši 800 Kč, poplatku za administraci ve výši 700 Kč, nákladů za upomínání ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 478 Kč a úroku z prodlení.
2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena dle předloženého občanského průkazu, žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. Žalobkyně dále uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, a proto vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 90 Kč představující neuhrazený úrok, ohledně částky 1 080 Kč představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky, částky 700 Kč představující poplatek za administraci prodlení, částky 1 000 Kč za písemné upomínky a co do částky 2 478 Kč představující smluvní pokutu, a to včetně zákonného úroku z prodlení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastavil. Souhlasu žalovaného nebylo dle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání. Věcně soud proto rozhodoval o částce 6 000 Kč představující poskytnutou jistinu úvěru.
5. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], kterou uzavřela společnost [právnická osoba]. jako poskytovatelka úvěru se žalovaným jako dlužníkem bylo zjištěno, že se společnost [právnická osoba]. (dále jen poskytovatel úvěru) zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce 6 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 080 Kč a úrokem ve výši 90 Kč do [datum]. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, žalovaný ji uzavřel prostřednictvím jedinečného kódu, zaslaného na telefonní číslo [tel. číslo], totožnost žalovaného byla ověřena podle občanského průkazu, jak soud zjistil z předmětné smlouvy a z kopie občanského průkazu žalovaného. Poskytovatel úvěru převedl žalovanému částku 6 000 Kč na účet uvedený ve Smlouvě, a to na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. dne 5. 6. 2023, jak vyplývá z potvrzení o transakci [právnická osoba]. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na základě Smlouvy neuhradil ničeho, nebylo žádnými provedenými důkazy vyvráceno. Pohledávka ze Smlouvy za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] nejprve na společnost [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni, jak soud zjistil z výše uvedených smluv o postoupení pohledávky včetně příslušných seznamů postupovaných pohledávek. Z důkazů, které byly v řízení provedeny a nejsou v rozsudku výslovně uvedeny, nebyla učiněna žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci.
6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.
7. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobkyně sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy k prokázání, že její právní předchůdce ověřoval schopnost žalovaného daný úvěr splácet, k posuzování úvěruschopnosti neuvedla ani skutková tvrzení, což byl důvod částečného zpětvzetí žaloby (viz odst. 2, 4 odůvodnění rozsudku). Nebylo tedy tvrzeno, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost uloženou v § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se váže k jednání, nemohl soud žalobkyni, která se jednání nezúčastnila, poučit o povinnosti tvrdit a navrhovat důkazy k prokázání svých sporných tvrzení a o následcích nevyhovění výzvy.
9. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).
10. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli však na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaný uhradil 0 Kč, a je proto povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky jakožto dlužnou jistinu žalobkyni. Soud proto žalobě ohledně částky 6 000 Kč jako důvodné vyhověl.
11. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, proto jej soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. S ohledem na to, že žalovaný je osobou v produktivním věku, bylo mu umožněno uhradit částku 6 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, neboť soud dospěl k závěru, že to odpovídá kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků. Soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný je v produktivním věku, soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný nebyl schopen pracovat. V případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou byť jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty o. s. ř. Soud vychází ze specifické povahy řízení úpravy poměrů dle § 86 a § 87 o spotřebitelském úvěru, kdy v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či její části podle možností spotřebitele. Stanovení doby pro vrácení poskytnuté jistiny představuje rozhodnutí ve věci samé, nikoli rozhodnutí o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace s ohledem na specifika řízení nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka nelze vůbec uvažovat (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.