Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 442,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 896,35 Kč, dále aby byla povinna zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 790,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 307,57 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 900 Kč od 30. 4. 20244 do zaplacení, úrok ve výši 29,67 % ročně z částky 70 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 83 339,31 Kč s příslušenstvím (skládajícím se z úroku a úroku z prodlení ve výši uvedené ve výroku tohoto rozsudku) s tím, že právní předchůdkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr až do výše 70 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného rámce. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 29,67 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky a smluvní pokutu. Úvěr žalované právní předchůdkyně poskytla dne 17. 8. 2022, avšak žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, kdy zaplatila pouze částku ve výši 33 010,43 Kč, proto právní předchůdkyně dne 16. 10. 2023 prohlásila úvěr za splatný. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR a další. V případě žalované vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem 30 100 Kč, má 2 vyživovací povinnosti. Žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním, náklady na bydlení nevyplněny, životní náklady 14 216, ostatní úvěry 5400. Příjem žalované porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalované Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 70 900 Kč, smluvního úroku ve výši 29,67 % z částky 70 000 Kč, poplatku za upomínku ve výši 900 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] je zjištěno, že na základě této smlouvy byla poskytnuta žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně možnost čerpat úvěr až do výše 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednané smlouvy. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 29,67 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky a smluvní pokutu. RPSN činilo dle smlouvy 61,13 %.
5. Z výpisů ze systému právní předchůdkyně žalobkyně, z fotografie žalované držící občanský průkaz a z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že vůle stran týkající se smluvních ujednání byla projevena prostředky komunikace na dálku.
6. Z výpisů ze systému právní předchůdkyně žalobkyně (Portál péče o zákazníky) bylo zjištěno, že vedle údajů k osobě žalované byl uveden její čistý měsíční příjem 33 100 (zdroj neuveden) a celkové měsíční závazky 5 452 (náklady na bydlení nevyplněny, životní náklady 14 216, ostatní úvěry 5400), závislé osoby v domácnosti 2. Dále je uvedena původní požadovaná částka úvěru 20 000 a schválená částka 70 000. Výpisy byly předloženy česky a anglicky se stejnými údaji, u částek je uvedena značka eur.
7. Z přehledu plateb a z předložených potvrzení o provedených transakcích zjištěno, že za dobu trvání úvěru žalovaná vyčerpala celkem 80 453,39 Kč. Z přehledu plateb a vyplývá, že žalovaná skutečně zaplatila na úvěru právní předchůdkyni částku ve výši 33 010,43 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou, žalobkyni jako postupníkovi. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 4. 2024, k přepravě byla zásilka dána 30. 5. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
9. Z dalších předložených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění, případně vyplývají z důkazů jiných.
10. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.
14. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána z dostupných evidencí (nepředložila však žádné doklady) a dokladů doložených žalovanou (konkrétně byl zmíněn výpis z bankovního účtu, který však nebyl předložen). K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila výpis ze systému právní předchůdkyně žalobkyně, ve kterém jsou některé údaje žalované uvedeny. Soud musí konstatovat, že už z informací uvedených v systému právní předchůdkyně žalobkyně je zřejmé, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena. Informace o zaměstnání nejsou vyplněny a je uveden toliko příjem 33 100 (uvedené částky jsou se značkou eur, nicméně je pravděpodobné, že jde ve skutečnosti o koruny). Při tomto příjmu pak nejsou uvedeny žádné náklady na bydlení, životní náklady činí 14 216 Kč, ostatní úvěry 5400 Kč a celkové měsíční závazky 5452 Kč. Už z toho je naprosto zřejmé, že údaj o výdajích nemůže vyhovět požadavkům zákona na řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když celkové náklady jsou nižší než životní náklady. Není vůbec zřejmé, jak byla tato částka zjištěna a zda zohlednila náklady žalované na bydlení, jídlo, dopravu, ošacení, telefon a internet, zdraví či spoření pro nenadálé situace. Rovněž ze systému právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že žalovaná žádala o úvěr 20 000 Kč, avšak z nějakého důvodu jí byl poskytnut úvěr 70 000 Kč. Soud proto musí uzavřít, že z provedeného dokazování je naprosto zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. I kdyby však byly informace uvedené v dokumentu předloženém žalobkyní dostatečné, žalobkyně nepředložila žádné doklady, které by prokazovaly, že žalovanou tvrzené skutečnosti byly ze strany poskytovatele úvěru ověřovány.
18. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalované splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
19. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené její možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších mluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta žalobkyní částka 70 000 Kč, žalovaná je proto povinna poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradila, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 47 442,96 Kč (80 453,39 Kč – 33 010,43 Kč). Ohledně zbylých nároků, tedy částky představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a dalších požadovaných nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
20. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovanou není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalované plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy při zohlednění výše příslušenství (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, I. ÚS 2717/08) shledal soud úspěch obou účastníků stejný.