32 C 45/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá, nechť je žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 887,50 Kč tvořenou jistinou ve výši 12 500 Kč, smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 12 500 Kč od 18. 1. 2026 do 17. 2. 2026, úrokem ve výši 4 500 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 18. 1. 2026 do zaplacení a nákladů spojených s upomenutím žalovaného ve výši 520 Kč z titulu smlouvy o úvěru ID 97025446 uzavřené mezi účastníky dne 5. 11. 2025, na základě které byl žalobkyní žalovanému bezhotovostním převodem poskytnut úvěr ve výši 12 500 Kč. Denní úroková sazba ze zapůjčené částky činila 1,20 %, jistina včetně úroku v celkové částce 17 000 Kč měla být splacena 5. 12. 2025. V případě prodlení byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a náhrada nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 520 Kč a 580 Kč. K opakované žádosti žalovaného byla prodloužena splatnost úvěru na 17. 1. 2026. V termínu splatnosti žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl žalobkyní opakovaně vyzván, uhradil pouze částku 6 450 Kč, která je tvořena poplatky za prodloužení splatnosti úvěrové smlouvy ze dne 5. 12. 2025 na den 17. 1. 2026. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, z výpisů z účtu žalovaného z období předcházejících tří měsíců, z nebankovního registru klientských informací, z úvěrového registru, ověřením, zda proti žalovanému není vedeno insolvenční či exekuční řízení, s tím, že bylo vycházeno z průměrného měsíčního příjmu 44 894 Kč, měsíčních výdajů ve výši 17 957 Kč a splátek na jiné úvěry ve výši 600 Kč, disponibilní příjem žalovaného tak činil 20 236 Kč. Ze strany žalobkyně se jednalo již o úvěr šestý v pořadí poskytnutý žalovanému s tím, že předchozí úvěry byly vždy řádně splaceny. Sjednaná úroková výše je stanovena s ohledem na typ úvěru, kdy se jedná o tzv. mikroúvěr, jež má být splacen v krátkém časovém horizontu, přičemž tento slouží zejména k pokrytí nákladů poskytovatele úvěru a ke generaci zisku. Úvěrová smlouva byla mezi stranami uzavřena dálkově, kdy ze strany žadatele o úvěr jsou zadány jeho nacionále a majetkové informace, na základě čehož je vytvořen klientský profil, kdy následně je žadatel vyzván prostřednictvím webového rozhraní zobrazit přední a zadní stranu občanského průkazu a obličej. Následně je smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu na mobilní telefon uvedený v žádosti.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a úvěrovou smlouvu označil za neplatnou, neboť ze strany žalobkyně nebyla před poskytnutím úvěru řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a nebyly dodrženy požadavky dálkového kontraktačního procesu, kdy předmětná úvěrová smlouva není ze strany žalovaného řádně podepsána, a tím pádem uzavřena. Současně žalovaný uvedl, že v době, kdy o úvěr požádal, řešil své další závazky a ocitl se v dluhové pasti, v současné chvíli svoji dluhovou situaci řeší s neziskovou organizací. Před podáním žaloby na předmětný úvěr uhradil částku 6 450 Kč. Na žalobkyni se obrátil s možností smírného řešení, v téže věci bylo zahájeno řízení před finančním arbitrem 2. 2. 2026, s ohledem na podanou žalobu však byl žalovaný vyzván ke zpětvzetí návrhu s tím, že řízení bylo 23. 3. 2026 zastaveno. Navrhl, nechť s ohledem na částku, kterou na předmětný úvěr uhradil a na neplatnost smlouvy, je mu uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 6 050 Kč jakožto zbývající jistinu, kdy ve zbývajícím rozsahu a ohledně příslušenství by měla být žaloba zamítnuta. Současně s ohledem na svoji finanční situaci navrhl, nechť je mu umožněno plnit případnou peněžitou povinnost ve splátkách.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Mezi účastníky byla prostřednictvím komunikace na dálku, ze strany žalovaného za užití kódu 8549, uzavřena Rámcová smlouva o úvěru ID: [Anonymizováno]. Touto byl mezi stranami upraven právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru uzavírané mezi účastníky na základě žádosti žadatele o úvěr skrze webové stránky. Součástí bylo ujednání o poskytnutí informací ohledně identity žadatele o úvěr, a to kopií občanského průkazu a pořízením fotografie obličeje. K uzavření Rámcové smlouvy a první smlouvy o úvěru dojde následně takovým způsobem, že žadatelem o úvěr je na webových stránkách odsouhlasen návrh smluv odškrtnutím příslušných políček a potvrzením souhlasu, na základě jehož bude prostřednictvím SMS na mobilní telefon zaslán unikátní identifikační kód, jehož prostřednictvím úvěrovaný potvrdí svoji vůli být vázán Rámcovou smlouvou a Smlouvou o úvěru. Uzavření každé další úvěrové smlouvy následně probíhá v tzv. Klientské zóně, pomocí SMS kódu. Úvěrovaný je oprávněn přede dnem splatnosti úvěru požádat o prodloužení ujednané doby splatnosti, a to i opakovaně, tím, že uhradí sjednaný poplatek. V případě prodlení byla stanovena smluvní pokuta a úrok z prodlení a poplatek za realizaci úkonů spojených s odesláním písemných upomínek (zjištěno z Rámcové smlouvy o úvěru ID [Anonymizováno]).

5. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut bezúčelový bezhotovostní jednorázový úvěr ve výši 12 500 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla stanovena na 30 dnů. Žalovaný měl uhradit jednu splátku ve výši 17 000 Kč v době splatnosti 30 dnů od poskytnutí úvěru, úrok byl stanoven na 1,20 % denně. Splátkou jsou hrazeny závazky plynoucí z úvěru, kdy nejprve jsou hrazeny náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokuta, úroky z prodlení, smluvní úroky z úvěru, poplatky za poskytnutí úvěru a následně jistina. RPSN byla stanovena na 4 114 %. Poplatek za prodloužení doby splatnosti byl stanoven v částce ve výši celkové výše úroku, který by měl úvěrovaný uhradit dle prodlužované smlouvy, příp. ve výši rovnající se výši úroku, který by byl úvěrovaný povinen uhradit dle předchozí prodloužení v případě, kdy se jedná již o opakované prodloužení. V případně prodlení byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Současně byl sjednán poplatek ve výši 520 Kč za realizaci úkonů spojených s odesláním 1. upomínky a poplatek ve výši 580 Kč v případě odeslání 2. upomínky (zjištěno z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Podpisem smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout úvěrovanému finanční prostředky na jeho bankovní účet a úvěrovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatky za poskytnutí úvěru a smluvené úroky. Rámcová smlouva o úvěru a Smlouva o úvěru jsou neoddělitelné. Smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím kódu 8549 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ID: [Anonymizováno]). Z účtu žalobkyně byla dne 5. 11. 2025 poskytnuta částka 12 500 Kč na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] (zjištěno z Potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 11. 2025 a mezi stranami nesporných tvrzení).

6. V žádosti o úvěr úvěrovaný uvedl měsíční příjem ve výši 46 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč, měsíční splátky úvěru ve výši 600 Kč. Poskytovatel úvěru počítal s příjmem 44 894 Kč, s výdaji v částce 17 957 Kč, splátkami úvěru ve výši 600 Kč, mikropůjčkami za minulý měsíc ve výši 9 501 Kč. Jako maximální dostupná jistina byla vyhodnocena částka 22 500 Kč. Dne 5. 11. 2025 byla smlouva podepsána (zjištěno z Žádosti č. [hodnota]). Maximální výše půjčky byla s ohledem na uvedené údaje vyhodnocena na částku 69 934 Kč. Žalovaný měl evidováno 7 neuzavřených kontraktů, ohledně žádného nebyl v prodlení (zjištěno z Výsledku scoringu). V posledních 30 dne převzal žalovaný 6 úvěrů (včetně předmětného úvěru), v celkovém součtu na částku 51 000 Kč (zjištěno z dokumentu Přehled převzatých úvěrů). Příjem byl hodnocen za období od srpna 2025 do října 2025, kdy bylo vycházeno z celkového příjmu za uvedené období ve výši 381 681 Kč (zjištěno z dokumentu s názvem Identifikované zdroje příjmu). V období od 10. 10. 2025 do 5. 11. 2025 byla z účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalovaného, odepsána částka převyšující 70 000 Kč, připsána byla částka ve výši zhruba 65 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od 10. 10. 2025 do 5. 11. 2025). Za období od 8. 8. 2025 do 5. 11. 2025 bylo z účtu č. [č. účtu] provedeno množství plateb, v součtu v řádu vyšších deseti tisíců, na [právnická osoba]. či [právnická osoba]. Dne 11. 8. 2025 byla na účet připsána částka 15 000 Kč, dne 16. 8. 2025 a 22. 8. 2025 částky 5 000 Kč, dne 26. 8. 2025 částka 3 000 Kč, dne 29. 8. 2025 částka 30 000 Kč vždy identifikovány jako [Anonymizováno] půjčka, následujícího dne se jednalo o částku 26 000 Kč identifikovanou jako čerpání [právnická osoba], dne 20. 8. 2025 se jednalo o čerpání částky 15 000 Kč od protistrany [Anonymizováno].[Anonymizováno], dne 7. 9. 2025 byla připsána částka 7 310 Kč identifikována jako poskytnutí spotřebitelského úvěru [Anonymizováno], následujícího dne se jednalo o částku 10 000 Kč, 10. 9. 2025 a 11. 9. 2025 byla od téže společnosti zaslána částka 7 000 Kč, dne 23. 9. 2025 byla zaslána částka 3 000 Kč identifikována jako čerpání [Anonymizováno].[Anonymizováno], 2. 10. 2025 byla připsána částka 1 731 Kč jakožto spotřebitelský úvěr [Anonymizováno], dne 14. 10. 2025 byla připsána částka 5 000 Kč od [právnická osoba], dne 16. 10. 2025 se však jednalo již o částku 25 000 Kč, dne 23. 10. 2025 se jednalo o částku 5 000 Kč identifikovanou [Anonymizováno].[Anonymizováno], dne 26. 10. 2025 o částku 2 000 Kč, dne 28. 10. 2025 o částku 10 000 Kč a dne 30. 10. 2025 o částku 30 000 Kč jakožto [Anonymizováno] půjčky, dne 30. 10. 2025 byla dále připsána částka 1 700 Kč identifikována jako spotřebitelský úvěr [Anonymizováno], dne 4. 11. 2025 bylo čerpáno 25 000 Kč od [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Další výdaje jsou tvořeny nákupem potravin, pohonnými hmotami a výživným. Na účet v uvedeném období byly připsány shora specifikované příjmy. Část úvěru byla v uvedeném období hrazena (zjištěno z výpisu z účtu č. [č. účtu]).

7. Totožnost žadatele o úvěr byla ověřena fotografií občanského průkazu a obličeje (zjištěno z fotografie občanského průkazu a fotografie obličeje).

8. Žalovaný vyrozuměl žalobkyni, že při uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] nevyhodnotil svoji finanční situaci, ze strany žalobkyně nebyl upozorněn na rizika spojená s plněním smluvních závazků a současně má za to, že žalobkyně neposoudila řádně jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, kdy navíc smlouva nebyla řádně uzavřena, neboť uzavření prostřednictvím elektronické komunikace na dálku nesplňuje zákonné náležitosti. Z těchto důvodů má smlouvu za neplatnou a navrhl smírné řešení, kdy veškeré jeho úhrady ve výši 6 450 Kč bude započteny na čerpanou jistinu s tím, že zbývající částku by hradil v měsíční splátce po 500 Kč (zjištěno z Návrhu smírného řešení ze dne 26. 1. 2026). V reakci žalobkyně vyrozuměla žalovaného, že posouzení úvěruschopnosti považuje za zcela dostačující, neboť byly zohledněny veškeré relevantní faktory, sjednané RPSN shledává úměrné k délce splatnosti poskytnutého úvěru a upozornila žalovaného, že v případě, neuvedl-li v žádosti o úvěr pravdivé údaje o své finanční situace, mohl se dopustit trestného činu úvěrového podvodu a navrhla uzavřít dohodu o narovnání, dle které by žalovaný uhradil žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 700 Kč celkem částku 17 000 Kč (zjištěno z Reakce na přípis - Námitka neplatnosti ze dne 27. 1. 2026). Na základě návrhu podaného žalovaným bylo dne 2. 2. 2026 zahájeno řízení před Finančním arbitrem (zjištěno z Oznámení a Výzvy Finančního arbitra ze dne 18. 2. 2026, č. j. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] [Anonymizováno]). Řízení před Finančním arbitrem bylo z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno (zjištěno z Usnesení ze dne 23. 3. 2026, č. j. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Žalovaný byl vyrozuměn, že částka 17 877,69 Kč byla předána k vymáhání a byl vyzván k okamžité úhradě (zjištěno z SMS ze dne 2. 2. 2026 a z emailu ze dne 4. 2. 2026). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 22 841,70 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2026 a z podacího lístku).

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 6 450 Kč.

10. Soud zamítl doplnění dokazování videozáznamy z webové kamery zachycující občanský průkaz žalovaného pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že žalovaný svoji totožnost ověřil občanským průkazem vyplynula z provedeného dokazování.

11. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyla učiněna žádná zjištění, příp. tato vyplývají z jiných provedených důkazů.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

17. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Žalobkyně sice řádně ověřila příjem žalovaného, nikoli však jeho výdaje. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého je zřejmé, že žalovanému jsou opakovaně poskytovány spotřebitelské úvěry ve značné výši, kdy současně bylo zjištěno, že žalovaný vydává finanční prostředky sázkovým kancelářím (když pouze ve zkoumaném období se jednalo o vyšší deseti tisíce korun). Již tato zjištění měla vést k důslednějšímu zkoumání úvěruschopnosti, a to přesto, že žalobkyní byly započteny výdaje žalovaného ve výši 17 957 Kč oproti žalovaným deklarované částce 7 000 Kč. Žalobkyně se přesto nezabývala skutečnou výší výdajů žalovaného, a to ani výdaji na bydlení či výdaji na výživné, neproběhlo tedy ani základní šetření výdajů žalovaného.

18. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. V případě, kdy bylo zjištěno, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni pouze ty finanční prostředky, které mu byly reálně poskytnuty. Těmi byla částka 12 500 Kč, jelikož žalovaný uhradil částku 6 450 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 050 Kč.

19. Výklad, který by umožňoval poskytovateli úvěru spoléhat se na to, že i přes nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti může být spotřebitelský úvěr platně uzavřen a vzniknou mu tedy i nároky na další nároky, pokud by spotřebitel byl fakticky schopen úvěr splácet, je v rozporu s eurokonformním výkladem uvedených právních předpisů, neboť by umožňoval obcházet zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný. Proto je nutno v souladu se závěry rozsudku SDEU sp. zn. C 755/22, který odpověděl na položenou předběžnou otázku tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, trvat na požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem v době sjednání úvěrové smlouvy a nepřipuštění možnosti jejího dodatečného zkoumání a prokazování v soudním sporu o nároky z takové smlouvy (podrobně k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 27 Co 166/2024-250).

20. Pokud jde o judikaturu týkající se toho, že by hlavním zdrojem informací o majetkových poměrech měl být spotřebitel, tak s tímto je v souladu, avšak je na poskytovateli úvěru, aby tyto informace ověřoval, zda jsou dostatečné, věrohodné a pravdivé. Tomuto však s ohledem na výše uvedené žalobkyně nedostála.

21. Současně soud dodává, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru by došlo také z důvodu ujednané výše úrokové míry, která není v souladu s dobrými mravy i přes specifický režim tzv. mikropůjčky. Sama žalobkyně uvádí, že tyto mikropůjčky poskytla několikrát žalovanému, v konečné fázi, tedy pravidelně musí žalovaný uhradit jistinu zvýšenou o více než třetinu, nelze říci, že žádné další nároky nevznikají, když může být (a je) uzavřena další půjčka se stejnými podmínkami. Současně je nutné vzít v potaz, že u této výše poskytnutého nejde o bagatelní částku, kterou lze jednoznačně označit za mikropůjčku a tolerovat tisícové RPSN.

22. Ohledně námitky žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy pro absenci řádného podpisu soud uvádí, že v tomto případě přisvědčil argumentaci žalobkyně, neboť totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a současně taktéž fotografií obličeje a následně jeho telefonním číslem, na které byl zaslán unikátní kód, prostřednictvím něhož k podpisu smlouvy došlo. Soud tak má za to, že žalovaný byl dostatečně identifikován a byly dodrženy zákonné předpoklady daného právního jednání.

23. Ohledně lhůty k zaplacení přiznané částky soud vyhověl žalovanému, kdy stanovil splátky ve výši 500 Kč, neboť tato je ve finančních možnostech žalovaného a současně dojde k uhrazení předmětné částky v horizontu jednoho roku, tedy ve lhůtě přiměřené, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě nesplnění povinnosti uhradit (byť jedinou splátku) v době splatnosti.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků je co do jistiny zanedbatelný.