Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako bezdůvodného obohacení, kdy žalované bylo neoprávněně vypláceno výživné, které bylo nesprávně strženo žalobci ČSSZ v [adresa] i poté, co došlo k jeho zrušení soudem ke dni 15. 9. 2022 a výkon rozhodnutí byl zastaven.Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve svém podání (označeným jako odvolání, jež však jako odvolání zjevně nebylo Okresním soudem v Českých Budějovicích posouzeno) uvedla, že žádá nové vyčíslení dluhu žalobce, rozdíl výživného přiznaného a uhrazeného, kdy dluh měl činit k 27. 3. 2013 částku 9 304 Kč.Z úřední činnosti je soudu známo, že jeho rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve výši 2 200 Kč od 15. 9. 2022 zrušena. Z výzvy a podacího lístku je pak zjištěno, že žalobce doručil dne 20. 6. 2023 výzvu, aby žalovaná vrátila bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč za období od 15. 9. 2022 do 15. 9. 2023. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná zjištění podstatná pro rozhodnutí v této věci.Dne 7. 6. 2024 proběhlo u zdejšího soudu jednání, na kterém byl žalobce vyzván, aby doplnil tvrzení a předložil důkazy, že mu skutečně byla strhávána Českou správou sociálního zabezpečení částka, jež je tvrzena v žalobě, že tato částka byla strhávána po celou dobu, jež je předmětem nároku, a že tato částka byla strhávána z důvodu placení výživného. Dále byl vyzván, aby předložil listinný důkaz, tedy usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterým byl zastaven výkon rozhodnutí. K tomuto mu byla stanovena lhůta 14 dnů ode dne jednání.Dne 26. 6. 2024 žalobce zaslal soudu zprávu, ve které uvedl, že dne 11. 6. 2024 požádal ČSSZ, pobočku v Českých Budějovicích o vystavení požadovaného potvrzení v termínu do 10 dnů od doručení, avšak ke dni odeslání zprávy nedostal ze strany ČSSZ žádnou odpověď. K dalšímu jednání dne 11. 7. 2024 se pak žalobce, ačkoli byl o termínu vyrozuměn v průběhu prvého jednání ve věci a jeho zástupce byl následně i předvolán písemně, nedostavil.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud předně uvádí, že je to žalobce, kdo má ve věci břemeno tvrzení a důkazní. Žalobce ve své žalobě pouze uvedl, že mu cestou správy sociálního zabezpečení byla ve prospěch žalované (a na účet její matky) pravidelně strhávána měsíční částka 2500 Kč, přestože došlo ke zrušení jeho vyživovací povinnosti. Sám žalobce tvrdí, že zde byl právní důvod (soudně stanovená vyživovací povinnost), která byla následně zrušena. Z jeho strany tedy mělo jít o plnění z právního důvodu, který odpadl. Že právní důvod pro placení výživného skutečně odpadl, je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, kdy rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 16. 4. 2023, došlo ke zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované. Žalobce však v soudem stanovené lhůtě nedoplnil tvrzení a především důkazní návrhy k prokázání, že došlo k platbám, které žalobce požaduje vrátit jako bezdůvodné obohacení. Žalobci byla stanovena lhůta 14 dnů ode dne jednání, v této lhůtě však žalobce ničeho nedoplnil, důkazy neoznačil, ani nepožádal soud, aby učinil dotaz sám. V takovém případě není prokázáno, že by žalobci byla za v žalobě uvedené období strhávána uvedená částka ve prospěch žalované, tudíž není prokázáno, že by došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení ve výši, která je žalobou požadována.Žalobce zaslal žádost soudu, aby ten zaslal dotaz (viz výše) až po uplynutí lhůty pro doplnění důkazů, netvrdil však žádný důvod, který by prolomil koncentraci řízení. Soud jej rovněž nemohl poučit o případné nutnosti prokázat, že důkaz nepředložil ve lhůtě bez své viny, jelikož se nedostavil k dalšímu jednání.Na okraj pak soud uvádí, že i pokud by ve lhůtě bylo doloženo, že žalobci byla v žalovaném období strhávána žalovaná částka, bylo by namístě jej poučit, aby prokázal, že se jednalo o výživné za období po 15. 9. 2022 a nikoli o výživné za období předcházející či o výživné dlužné. Žalobce rovněž uvádí, že došlo k zastavení výkonu rozhodnutí, avšak důkaz, že k tomuto skutečně došlo, soudu nepředložil.Nadto pak soud poukazuje na fakt, že žalována je měsíční částka 2500 Kč, avšak výživné bylo stanoveno ve výši 2200 Kč, i v tomto bylo na žalobci, aby soudu po případném poučení ozřejmil důvod, proč je žalována částka vyšší. Současně je nutno poukázat, že žalobce žaloval úrok z prodlení z celé částky již od 15. 9. 2022, tedy před dobou než mělo bezdůvodné obohacení vzniknout a mohlo se stát splatným, kdy ostatně i výzva k jeho vrácení založená ve spise je datovaná a zaslána v červnu 2023, kdy ještě část bezdůvodného obohacení ani dle tvrzení nevznikla.S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. arg. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když v řízení plně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatňovala.