Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 121 273 Kč, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 82 118,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 221,42 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 199 978,62 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 822,45 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 203 391,97 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 203 391,97 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 23. 6. 2022 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo [hodnota]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo to zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Dále žalobce uvedl, že žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,83 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 237 200 Kč a celkem uhradil částku 115 927 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň 2 splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 10. 7. 2024, přičemž žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 7. 2024 –Výzva ke splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 203 391 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 199 978,62 Kč poplatků ve výši 1 513,35 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobce uvedl, že dále požaduje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.
2. Dále žalobce ke sjednané výši úvěrového rámce uvedl, že ve smlouvě o úvěru byla výše úvěrového rámce sjednána na částku 30 000 Kč. Smluvní strany se na základě ustanovení 4.4 úvěrových podmínek společně dohodly na možnosti změny výše úvěrového rámce v průběhu trvání smluvního vztahu, a to tak, že žalovaný dne 27. 6. 2022 požádal o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky 30 000 Kč na 80 000 Kč. Tomuto požadavku žalobce vyhověl. Žalovaný dne 12. 7. 2022 požádal o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky 80 000 Kč na 122 000 Kč. Tomuto požadavku žalobce vyhověl. Žalovaný dne 19. 7. 2022 požádal o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky 122 000 Kč na 200 000 Kč, tomuto požadavku žalobce vyhověl. Navýšení úvěrového rámce bylo vždy sjednáno prostřednictvím Dodatku k úvěrové smlouvě číslo 7206163982. Před navýšením úvěrového rámce žalobce provedl opětovnou lustraci žalovaného v registrech NRKI a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nenalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru ISR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobce rovněž prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím konkrétních výpočtů hodnoty MLS (maximální limit splátky) pro smlouvu žalovaného. Před navýšením na částku 80 000 Kč činil započítaný příjem žadatele 29 000 Kč, životní minimum žadatele 3 910 Kč, započítaná životní minima na jedno vyživované dítě 1 335 Kč, součet splátek úvěrů z NRKI (mimo HC) 9 558 Kč, výše splátky po navýšení rámce 2 267 Kč a zbývající MLS žadatele 11 930 Kč. U MLS domácnosti činil započítaný příjem žadatele 29 000 Kč, započítaný příjem ostatních členů 10 000 Kč, součet splátek úvěrů v NRKI a HC 13 759 Kč, normativní náklady na bydlení 11 561 Kč, životní minima všech členů domácnosti 10 110 Kč, výše splátky po navýšení 2 267 Kč, zbývající MLS domácnosti činilo 1 303 Kč. Před navýšením úvěrového rámce na částku 122 000 Kč, žalobce opět provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI a ISIR a rovněž prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím konkrétních výpočtů hodnoty MLS pro smlouvu žalovaného. U MLS žadatele činil započítaný příjem 30 000 Kč, životní minimum 3 910 Kč, započítané životní minimum na jedno vyživované dítě 1 335 Kč, součet splátek úvěrů z NRKI mimo HC 9 558 Kč, výše splátky po navýšení rámce 3 457 Kč a zbývající MLS žadatele tak činilo 11 710 Kč. U MLS domácnosti činil započítaný příjem žadatele 30 000 Kč, započítaný příjem ostatních členů domácnosti 10 000 Kč, součet splátek úvěrů v NRKI a HC 13 759 Kč, normativní náklady na bydlení 11 567 Kč, životní minima všech členů domácnosti 10 110 Kč, výše splátky po navýšení rámce 3 457 Kč. Zbývající MLS domácnosti činilo 1 113 Kč. Před navýšením úvěrového rámce na částku 200 000 Kč žalobce provedl opětovnou lustraci žalovaného v registrech NRKI a ISIR a rovněž prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím konkrétních výpočtů hodnoty MLS pro smlouvu žalovaného. U MLS žadatele činil započítaný příjem žadatele 32 000 Kč, životní minimum žadatele 4 250 Kč, započítaná životní minima na jedno vyživované dítě 1 450 Kč, součet splátek úvěrů z NRKI mimo HC 9 558 Kč, výše splátky po navýšení rámce 5 668 Kč, zbývající MLS žadatele činilo 11 074 Kč. U MLS domácnosti činil započítaný příjem žadatele 32 000 Kč, započítaný příjem ostatních členů domácnosti 17 000 Kč, součet splátek úvěrů v NRKI a HC 13 759 Kč, normativní náklady na bydlení 11 561 Kč, životní minima všech členů domácnosti 10 990 Kč, výše splátky po navýšení rámce 5 668 Kč a zbývající MLS domácnosti 7 022 Kč. Dále žalobce uvedl, že si od žalovaného vyžádal výpis z účtu za období od 12. 5. 2022 do 10. 6. 2022, kdy si žalobce z vyžádaného ověřil tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, potažmo také výdajů. Žalovaný při kontraktačním procesu se žalobcem uvedl, že jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] [adresa]. Dále žalobce prověřoval vedlejší příjem žalovaného, který tvoří částku 3 000 Kč od úřadu práce jako příspěvek pro solidární domácnost, které jsou poskytovány osobám ubytovávající cizince s dočasnou ochranou. Prostřednictvím výpisu si žalobce ověřil výdaje žalovaného, mezi nimi například výdaje na stravu, léky, dopravu, ošacení a obuv, drogerii či hrazení nájemného, platba za internet, úhrada spotřebovaných energií. K výdajům žalobce uvedl, že z výpisů jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako například nákup kuřáckých potřeb v trafikách, nákup nápojů v automatech, nákup chovatelských potřeb, předplatné za využití služeb sledování [Anonymizováno].cz a jiné, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Z výpisu z účtu rovněž vyplývá, že žalovaný v době výpisu disponoval nad rámec již uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně 41 300 Kč, přičemž tuto částku žalobce do výpočtu MLS nezahrnul. Další podstatnou skutečností plynoucí z výpisu je, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když velkou část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že žalovaný následně hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění, a to od července 2022 do března 2024, tedy po dobu více než jednoho a půl roku a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 23. 6. 2022. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, byla sjednána roční úroková sazba 20,88 %, to znamená, že celková částka splatná spotřebitelem činila 33 396 Kč. Výše minimální splátky činila 2,834 % z úvěrového rámce, to je 850 Kč. V této smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný, jeho čistý hlavní měsíční příjem činí 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč. Žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, střední vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě. Zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] [adresa]. Z Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 27. 6. 2022 uzavřeného mezi účastníky elektronicky bylo zjištěno, že výše úvěrového rámce se mění na částku 80 000 Kč a výše minimální měsíční splátky se tímto mění na 2 267 Kč. Z Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 12. 7. 2022 bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi účastníky elektronicky a výše úvěrového rámce se tímto mění na částku 122 000 Kč, výše minimální měsíční splátky se tímto mění na 3 457 Kč. Z Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 18. 7. 2022 bylo zjištěno, že byl uzavřen elektronicky mezi účastníky, přičemž výše úvěrového rámce se tímto mění na částku 200 000 Kč a výše minimální měsíční splátky na částku 5 668 Kč. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dne 23. 6. 2022 čerpal částku 30 000 Kč, dne 27. 6. 2022 částku 50 000 Kč, dne 12. 7. 2022 částku 41 000 Kč, dne 20. 7. 2022 částku 80 000 Kč, dne 16. 8. 2022 částku 3 500 Kč, dne 15. 2. 2024 částku 19 000 Kč, dne 25. 3. 2024 částku 2 700 Kč, dne 28. 3. 2023 částku 6 000 Kč a dne 30. 3. 2023 částku 5 000 Kč, celkem tedy 237 200 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr hradil splátky, kdy první splátka ve výši 2 267 Kč byla uhrazena dne 20. 7. 2022, následně 20. 8. 2022 byla uhrazena částka 5 668 Kč, 20. 9. 2022 částka 5 668 Kč, 20. 10. 2022 částka 5 668 Kč, 20. 11. 2022, 20. 12. 2022, 20. 1., 20. 2., 20. 3., 20. 4., 20. 5. 2023 vždy 5 668 Kč, dne 30. 5. 2023 byla uhrazena mimořádná splátka 300 Kč, dále 20. 6. 2023, 20. 7. 2023, 20. 8. 2023, 20. 9. 2023, 20. 10. 2023, 20. 11. 2023, 20. 12. 2023, 20. 1. 2024, 20. 2. 2024 a 20. 3. 2024 vždy po 5 668 Kč. Od 20. 3. 2024 žalovaný žádnou částku neuhradil a naopak dne 25. 3. 2024 ještě čerpal částku 2 700 a dne 10. 7. 2024 došlo k zesplatnění. Žalovaný tak celkem uhradil částku 115 927 Kč. Z dopisu ze dne 10. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 218 868,42 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.
5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval listinou – Potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z níž bylo zjištěno, že žalovaný žádá o revolvingový úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný v době žádosti je ženatý, má vlastní bydlení, jedno dítě, je zaměstnán, výše příjmu činí 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 11 000 Kč. Dále byly činěny dotazy v registru NRKI, kde bylo pozitivní hodnocení, a v registru ISIR, kde klient nalezen nebyl. Dále bylo provedeno ověření u [právnická osoba]. Dále žalobce své tvrzení doložil úvěrovou zprávou, z níž bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal o úvěr, kdy 1x byla žádost odmítnuta, 5x odvolána, je 5 existujících žádostí, 6 ukončených. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval přehledem pohybů na účtech za období od 4. 4. 2022 do 23. 6. 2022, výpisy z účtů žalovaného za období 12. 5. až 10. 6. 2022 a 11. 6. až 11. 7. 2022. Z výpisu z účtu za období od 12. 5. 2022 do 10. 6. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí 15 804,92 Kč, konečný zůstatek 19 037,28 Kč. Z výpisu z účtu za období od 11. 6. do 11. 7. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí 19 037,28 Kč, konečný zůstatek 6 735,07 Kč.
6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný a dále pak z výpisu z účtů a z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Již ze samotných tvrzení žalobce však soud dovodil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval důsledně. Sám žalobce uvádí, že dne 23. 6. 2022 vycházel z příjmu žalovaného 29 000 Kč, při žádosti žalovaného ze dne 27. 6. 2022 vycházel z příjmu žalovaného 29 000 Kč, při žádosti ze dne 12. 7. 2022 vycházel z příjmu žalovaného 30 000 Kč a při žádosti ze dne 19. 7. 2022 vycházel z příjmu 32 000 Kč. U ostatních členů domácnosti pak dne 23. 6. 2022 vycházel z příjmu 15 000 Kč, dne 27. 6. 2022 z příjmu 10 000 Kč, dne 12. 7. 2022 z příjmu 10 000 Kč a dne 19. 7. 2022 z příjmu 17 000 Kč. Pokud jde o celkové splátkové zatížení pak přesto, že se výše splátek u žalobce postupně měnila z částky 850 Kč na 2 267 Kč, následně 3 457 Kč a konečně 5 668 Kč, celkové zatížení zůstávalo neměnné, a to 13 759 Kč. Příjem žalobce i ostatních členů domácnosti se tak v období od 23. 6. do 19. 7. 2022, tedy v období necelého jednoho měsíce několikrát změnil, a naopak výše splátek i přes postupné navyšování zůstala neměnná. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, eventuálně následném navýšení, absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce tedy má právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka 237 200 Kč a žalovaný uhradil částku 115 927 Kč, je povinen vrátit částku 121 273 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když míra rozdílu úspěchu a neúspěchu účastníků, vezme-li soud v úvahu příslušenství pohledávky, je velmi malá. Soud proto dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.