Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 75 510 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 75 510 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Řízení se ohledně částky ve výši 47 334 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 47 334 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, dále ohledně částky ve výši 20 360,37 Kč a dále ohledně úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 98 537,34 Kč od 24. 7. 2025 do 16. 8. 2025 ve výši 4 905,84 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 98 537,34 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 7. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč, zastavuje.
IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 385 Kč.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 122 844 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále částku ve výši 20 360,37 Kč a úrok. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo [hodnota]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 15. 11. 2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč dne 18. 11. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně, splácet ve 48měsíčních splátkách po 7 792 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 954 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Bylo prověřeno i to, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti, žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původní splátky číslo 4. Po dobu odkladu této splátky, tedy od 18. 3. 2025 do 17. 4. 2025, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Dále žalobce uvedl, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný pouze částky 7 792 Kč, a to dne 17. 12. 2024, 3. 2. 2025, 17. 2. 2025 a 23. 5. 2025. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (u splátek číslo 5, 6 a 7 po 499 Kč). V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč (u splátek číslo 2, 5, 6 a 7 po 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky číslo 6 splatné dne 18. 5. 2025. K datu 22. 7. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 117 685,13 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné částky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Dále žalobce uvedl, že v bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce uvedl, že tuto smluvní pokutu požaduje k datu vyhotovení této žaloby ve výši 20 360,37 Kč. Dále žalobce uvedl, že součástí žalované částky je úhrada za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle přílohy číslo 1 smlouvy ve výši 2 862 Kč, neboť zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách číslo 6, 7 a 8, tedy 3 x 954 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.
2. V průběhu řízení ještě předtím, než začalo jednání ve věci samé, vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to ohledně částky ve výši 47 334 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ohledně částky 20 360,37 Kč a ohledně úroku. Žalobce uvedl, že žalovanému byla vyplacena částka 100 000 Kč, žalovaný uhradil částku 31 168 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet činí 6 678 Kč. Žalobce tak nadále požaduje po žalovaném zaplacení částky 75 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení (100 000 -31 168 + 6 678). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil.
3. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka ve výši 75 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.
4. Po provedeném dokazování má soud z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2024 za prokázané, že na jeho základě byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo [hodnota] mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 328 224 Kč, a to ve 48měsíčních splátkách po 7 792 Kč, vždy do 18. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Bylo zjištěno, že splátka 7 792 Kč v sobě zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhradu za pojištění. Část splátky bez měsíční úhrady za pojištění činí 6 838 Kč. Uvedené parametry úvěru byly prokázány i listinou „Předsmluvní formulář“. Dále žalobce své tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru prokázal listinami „Zaslaná SMS (informace o vyplacení)“, „Důkaz o odeslání 1 Kč“, a dále listinou „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“. Ověření totožnosti žalovaného pak žalobce prokázal občanským průkazem žalovaného. Výše splátek pak vyplývá ze splátkového kalendáře ke smlouvě. Z listiny „Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo [hodnota] “ ze dne 19. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Z Dodatku číslo [hodnota] k návrhu Smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 18. 11. 2024 bylo zjištěno, že smlouva je uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to k žádosti žalovaného. V ostatním zůstala smlouva nedotčena. Z dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 18. 11. 2024 byla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě odeslána platba 100 000 Kč, jako variabilní symbol je uvedeno číslo smlouvy o úvěru. Tvrzení žalobce o uzavření pojistné smlouvy bylo prokázáno Přihláškou do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 15. 11. 2024 z níž bylo zjištěno, že jako zájemce o pojištění je uveden žalovaný. Z přílohy číslo 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 954 Kč měsíčně. Tvrzení žalobce o žádosti žalovaného o odklad splátky je prokázáno žádostí žalovaného, dopisem žalobce ze dne 1. 4. 2025 a upraveným splátkovým kalendářem ze dne 1. 4. 2025. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne 17. 12. 2024 uhradil částku 7 792 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 7 792 Kč, dne 17. 2. 2025 částku 7 792 Kč a dne 23. 5. 2025 částku 7 792 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno jednotlivými výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, a to ze dne 19. 5. 2025, 18. 6. 2020 a 20. 7. 2025. Z Oznámení ze dne 22. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěru došlo dne 22. 7. 2025 k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě zbývající dlužné jistiny úvěru, úroku za poskytnutí úvěru, neuhrazené smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet, tedy celkové částky 122 844 Kč. Doručení tohoto oznámení bylo prokázáno dokladem o doručení.
5. Dále žalobce své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval listinou „Hodnocení klienta“. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč čistého, jedná se o příjem ze zaměstnání, dále uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 4 621 Kč měsíčně, ohledně výdajů dále uvedl částku 4 860 Kč měsíčně představující životní minimum, celkové výdaje tak činí 9 481 Kč měsíčně, rezerva 1 000 Káče měsíčně. Dále žalovaný v této listině uvedl, že je svobodný, má vysokoškolské vzdělání a forma bydlení je vlastní. Uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba]. [adresa]. Dále žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázal výpisem z registru SOLUS a výpisem z nebankovního registru klientských informací.
6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný a dále pak z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce se u příjmů a výdajů žalovaného spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný. Žalobce nenavrhoval důkazy k tomu, jakým způsobem ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce se nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, za absolutně neplatnou.
8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny bez dalších úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR z dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 100 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 31 168 Kč, a dále je povinen uhradit pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 6 678 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 75 510 Kč, tedy částku, která zbývala k doplacení po částečném zpětvzetí žaloby. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná s ohledem na uvedené zamítnuta.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k celkovému nároku, který byl žalobcem uplatněn, a k částce, která byla žalobci přiznána. Vzhledem k tomu, že míra rozdílu mezi jednotlivými částkami je minimální, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
11. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 385 Kč bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/9 Sb. 1991 Sb. v platném znění.