4 C 119/2025

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 391 957,53 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 8. 9. 2023 Smlouvu č. [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 400 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky, které žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy a svým podpisem stvrdil, že byl s podmínkami seznámen a srozuměn. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [hodnota] spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle smlouvy v měsíčních anuitních splátkách počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 16,10 % ročně. Žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti žalovaného vyhověla. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Poplatky v celkové výši 2 788 Kč byly žalovanému účtovány na základě smlouvy (poplatek v celkové výši 3 x 500 Kč za opakované výzvy k zaplacení, poplatek v celkové výši 2 x 494 Kč za pojištění ve variantě [právnická osoba], poplatek ve výši 300 Kč za zaslání 1. upomínky). Žalovaný tak nadále dluží žalobci částku ve výši 453 088,17 Kč tvořenou dluhem na jistině ve výši 389 169,53 Kč, poplatky ve výši 2 788 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 14. 3. 2025 ve výši 43 039,06 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení se splácením do dne 14. 3. 2025 ve výši 18 091,58 Kč a dále pak žalovaný dluží úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přesto, že byl upomínán.

2. Následně žalobce uvedl, jakým způsobem žalovaný splácel, když dne 20. 10. 2023 uhradil částku 7 968 Kč, 20. 11. 2023 částku 7 968 Kč, 20. 12. 2023 částku 2 763,21 Kč, 14. 4. 2024 částku 7 982,50 Kč, 20. 2. 2024 částku 17,50 Kč, 20. 2. 2024 částku 17,49 Kč, 21. 2. 2024 částku 7 933,62 Kč, 20. 3. 2024 částku 44,48 Kč, 4. 4. 2024 částku 535,58 Kč, 3. 5. 2024 částku 928,96 Kč a dne 14. 6. 2024 částku 4 005,27 Kč. Celkem tak žalovaný uhradil 40 164,61 Kč. Dále žalobce uvedl, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z finanční situace žalovaného, kdy příjem žalovaného činil 38 000 Kč, výdaje žalovaného 12 697,22 Kč, přičemž výdaje byly vypočtené na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Platební kapacita vypočtená systémem činila 25 302,28 Kč, tedy pro splátku ve výši 7 474 Kč byla dostatečná. Zaměstnání žalovaného bylo na dobu neurčitou. Byla zjišťována zadluženost žalovaného, a to bez negativních informací.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování bylo ze Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 8. 9. 2023 zjištěno, že žadatelem je žalovaný a žádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 400 000 Kč na účet s tím, že bude splacen v 96 měsíčních splátkách. Dále zde uvedl, že je rozvedený, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 38 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru činí 7 000 Kč. Dále uvedl, že žije v nájemním bytě, přičemž počet členů domácnosti jsou dva. Z toho není žádné nezaopatřené dítě. Žalovaný k žádosti doložil potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásky. Ze Smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 8. 9. 2023. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč jednorázově ke dni 8. 9. 2023 na účet uvedený ve smlouvě. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 16,10 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v 96 měsíčních splátkách po 7 474 Kč počínaje dnem 20. 10. 2023. Výše splátky včetně poplatku za pojištění činila 7 968 Kč měsíčně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 717 341,23 Kč. Uvedené parametry úvěru byly zjištěny i z Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla dne 8. 9. 2023 odeslána částka 400 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 8. 9. 2023 byla na jeho účet připsána částka 400 000 Kč. Dále bylo z tohoto výpisu za období 1. 9. až 30. 9. 2023 zjištěno, že celkové příjmy za uvedené období činily 415 500 Kč, celkové výdaje 415 704,17 Kč. Tvrzení žalobce o tom, jak žalovaný úvěr splácel je prokázáno přehledem splátek. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel je prokázáno jednotlivými výzvami a upomínkami včetně dokladů o doručení. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vzhledem k tomu, že několikrát marně písemně upomínal a vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, využil svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlásil ke dni 20. 8. 2024 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu, který ke dni 21. 8. 2024 činí 417 877,24 Kč, a to do 29. 8. 2024.

5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval listinou – [Anonymizováno] informace, z níž bylo zjištěno, že žalovaný má celkem šest ukončených splátkových kontraktů a hypoték, jeden existující kontrakt ohledně kreditní úvěrové karty a stavebního spoření, jeden tento kontrakt je ukončen. Dále bylo z této listiny zjištěno, že u těchto kontraktů žalovaný neměl žádné dlužné či nesplacené splátky. Z listiny Předschválený limit bylo zjištěno, že limit úvěru, který mohl žalovaný čerpat, činil 600 000 Kč. Úvěr žalovaného ve výši 400 000 Kč byl systémem schválen. Bylo zjištěno, že systém mimo jiné vycházel z údajů, že žalovaný je rozvedený, počet členů domácnosti jsou 2, žádné nezaopatřené dítě, žalovaný je vyučen, žije v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek činí 7 000 Kč. Dále bylo z této listiny zjištěno, že bylo vycházeno z příjmů žalovaného 38 000 Kč, výdajů 12 697,72 Kč, platební kapacita tak činí 25 302,28 Kč. Z potvrzení o výši pracovního příjmu bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného za období od 1. 5. 2023 do 31. 7. 2023 činil 37 036 Kč. Dále je zde uvedeno, že aktuální výše hrubé základní mzdy činí 19 700 Kč, přičemž mzda je vyplácena v hotovosti. Průměrný měsíční příjem včetně případných dávek v nemoci činil v roce 2022 36 030 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaný pracuje jako řidič nákladní dopravy, opravář a je zaměstnán od 6. 6. 2022. Tyto skutečnosti byly potvrzeny i pracovní smlouvou ze dne 2. 6. 2022. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že příjem žalovaného za měsíc květen 2023 činil 28 403 Kč, přičemž byla vyplacena záloha 8 000 Kč, v červnu 2023 činil příjem žalovaného 39 506 Kč a v červenci 35 200 Kč čistého. Z výpisů z účtu žalovaného za období srpen 2022 až srpen 2023 bylo zjištěno, že za celé uvedené období činil průměrný měsíční příjem žalovaného připsaný na účet 23 666 Kč, výdaje 23 647 Kč. Ze zpráv banky ze dne 18. 12. 2022, 23. 12. 2022, 21. 5. 2023, 18. 6. 2023 a 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že nebyla provedena platba na základě trvalého příkazu k úhradě, neboť na účtu byl nedostatek peněz.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytoval při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále pak z listin vyžádaných od žalovaného, a to výplatních pásek a pracovní smlouvy, dále z veřejných registrů a dále z výpisů z účtu, které měl k dispozici. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Dle názoru soudu však žalobce ze svých zjištění neučinil řádné závěry, když z výpisu z účtu vyplývá, že za období 12 měsíců činil průměrný příjem žalovaného na účtu 23 666 Kč a výdaje 23 642 Kč, navíc v uvedeném období byl žalovaný 5x upozorněn na nemožnost provedení platby v důsledku nedostatku peněz na účtu. Pokud jde o výplatní pásky žalovaného, z nichž vyplývá vyšší příjem, jedná se pouze o období 3 měsíců, zatímco výpisy z účtu jsou za období 12 měsíců a poskytují tak věrohodnější obraz o majetkové situaci žalovaného. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytoval úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst.1 o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky či úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 400 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 40 164,61 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 359 835,39 Kč. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

9. Podle § 87 odst. zákona 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací, bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 400 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 391 957,53 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného přesto, že žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určováno, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3 denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 1519/2024-140 ze dne 25. 11. 2024).