Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 67 885,92 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 103,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 88 883,40 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 88 883,40 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 654,36 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 6 839,18 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 90 989,40 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žádosti uvedl, že na základě Žádosti o poskytnutí úvěru byla dne 29. 10. 2022 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy jsou také Obchodní podmínky pro [Anonymizováno] Spotřebitelské úvěry, které byly žalovanému poskytnuty před podpisem smlouvy, stejně tak Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 14,14 % ročně. Částka poskytnutého úvěru byla žalovanému převedena na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru vůči žalobci, a to i přes skutečnost, že byl na porušení povinností žalobcem písemně upozorněn, žalobce prohlásil všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 14. 9. 2024 za okamžitě splatné a vyzval žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého jeho závazku vůči žalobci. Ke dni 29. 11. 2024 žalobce zkapitalizoval běžící smluvní úrok a úrok z prodlení a k tomuto dni se dlužná částka skládá z nesplacené jistiny ve výši 88 883,40 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 839,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 654,36 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 106 Kč. Žalobce dále požaduje úrok a úrok z prodlení.
2. Dále žalobce v doplnění skutkových tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem 100 000 Kč se splatností 96 měsíců. Úvěr byl poskytnut ve standardním procesu dle interních postupů úvěrujícího s doložením a posouzením příjmů a výdajů, kdy žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. V žádosti o úvěr úvěrovaný požádal úvěrujícího, aby použil data z jeho běžného platebního účtu pro ověření příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrovaný v žádosti o úvěr uvedl své čisté měsíční příjmy ve výši 28 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje uvedl ve výši 11 000 Kč, splátkové závazky ve výši 2 600 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy, kterou sjednal spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované strany na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Během schvalování úvěru byla posuzována zejména finanční situace žalovaného, a to příjem, kdy deklarovaný příjem činil 28 000 Kč, přičemž příjem na základě transakcí na běžném účtu, který vstupoval do výpočetní kapacity, činil 32 259 Kč. Dále pak byly posuzovány výdaje žalovaného, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši 10 871 Kč. Úvěrovaný uvedl výši pravidelných výdajů ve výši 11 000 Kč měsíčně a splátkových závazků ve výši 2 600 Kč měsíčně. Úvěrující ověřil reálnou výši měsíčních výdajů úvěrovaného z výpisu z účtu vedeného u úvěrujícího a počítal tak se zjištěnými výdaji. Platební kapacita vypočtená systémem činila 21 388 Kč, což znamená, že platební kapacita pro splátku ve výši 1 730 Kč je dostatečná. Vedle finanční situace žalovaného zkoumal žalobce dále zadluženost úvěrovaného, rizikovost úvěrovaného a risk KO kritéria. Pokud jde o zadluženost úvěrovaného, tak ta byla bez negativních informací, rizikovost úvěrovaného byla velmi nízká. Pokud jde o risk KO kritéria pak všechna byla splněna. Bylo zjištěno, že žalovaný byl schopen po odečtení všech pravděpodobných výdajů s ohledem na výši svého měsíčního příjmu poskytnutý úvěr splácet. Žalobce z výpisu z běžného účtu úvěrovaného za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru ověřil reálný příjem úvěrovaného, dále reálné pravidelně vynakládané výdaje úvěrovaného. Žalobce uvedl, že se nespokojil toliko s ničím nepodloženými údaji získanými od žalovaného, ale tyto údaje sám prověřoval prostřednictvím jemu dostupných prostředků. Za této situace považuje svůj postup za zodpovědný a vedený snahou o řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zároveň považuje informace, jimiž disponoval, za dostatečné pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na okolnosti případu. Výše reálných měsíčních příjmů žalovaného byla dostatečná s ohledem na výši reálných měsíčních výdajů žalovaného a ani vlastním šetřením žalobce nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by vylučovaly závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že povinnosti uložené ustanovením § 86 odst. 1 věta první a odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb. beze zbytku splnil. Dále žalobce uvedl, že žalovaný na úvěr načerpal celkem částku 100 000 Kč a celkem uhradil částku 32 114,08 Kč, z čehož byla částka ve výši 11 116,60 Kč použita na umoření jistiny, která tak zůstala neuhrazená ve výši 88 883,40 Kč. Žalobou uplatněná částka ve výši 90 989,40 Kč sestává z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 88 883,40 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 106 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Na základě provedeného dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru a Záznamu o podpisu klienta zjištěno, že Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky mezi žalobcem a žalovaným dne 29. 10. 2022. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 14,14 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 1 736 Kč, v případě sjednání pojištění a včetně poplatku za pojištění ve výši 1 889 Kč měsíčně. První splátka byla splatná dne 14. 11. 2022. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že úvěr může být čerpán jednorázově ke dni 29. 10. 2022 na účet číslo [č. účtu] vedený na jméno žalovaného. Úvěr je poskytován jako neúčelový. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že jako žadatel je uveden žalovaný, který zde uvedl své osobní údaje, dále zde uvedl příjmy a výdaje s tím, že čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 11 000 Kč, splátky úvěru 2 600 Kč. Uvedl, že žádá o úvěr ve výši 100 000 Kč bez udání účelu s tím, že úvěr bude splacen v 96 měsíčních splátkách. Z výpisu z účtů žalobce bylo zjištěno, že dne 29. 10. 2022 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě odeslána částka 100 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 29. 10. 2022 byla na účet připsána částka 100 000 Kč. Dále bylo po provedené dokazování zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o poskytování služeb [Anonymizováno] elektronického bankovnictví a Dohoda o aktivaci služeb [Anonymizováno] elektronického bankovnictví dne 7. 1. 2021. Tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil od listopadu 2022 do března 2023 celkem částku 32 114,08 Kč je prokázáno výpisem z účtu. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o tom, že žalovaný úvěr řádně nehradil, prokázal jednotlivými upomínkami, a to I. upomínkou, kterou byl žalovaný upozorněn na to, že na účtu nebylo dostatek peněz, proto neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru a žalovaný tak byl ke dni 22. 4. 2024 v prodlení s částkou 2 190,71 Kč. Dále I. výzvou, kde žalobce žalovanému oznámil, že ke dni 29. 4. 2024 je žalovaný stále v prodlení se splacením dluhu, II. výzvou, která byla k datu 19. 5. 2024, a doklady o doručení. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vzhledem k tomu, že žalovaný byl nadále v prodlení s hrazením splátek, oznámil žalovanému, že využil svého práva a ke dni 14. 9. 2024 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru prohlásil za splatné. Ke dni 15. 9. 2024 se jednalo o částku 96 546,60 Kč, to je částka včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků.
5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval listinou ohledně zkoumání bonity a úvěruschopnosti žalovaného, z níž bylo zjištěno, že při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného byla během schvalování úvěru posuzována zejména finanční situace žalovaného, konkrétně příjem, kdy žalobce vycházel z příjmu 32 259 Kč, dále výdaje, kdy žalobce vycházel z částky 10 871 Kč, přičemž při výpočtu výdajů byly zohledněny životní náklady, a to pravidelné výdaje (inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy) a nepravidelné výdaje (transakce debetní kartou, včetně výběru z bankomatu), dále náklady na úvěrové služby. V rámci posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného při schvalování úvěru byla dále posuzována platební kapacita, kdy platební kapacita vypočtená systémem činila 21 388 Kč, dále pak zadluženost žalovaného, která byla zjišťována z transakcí žalovaného + CBCB-ok, bez negativních informací, dále pak rizikovost žalovaného a risk KO kritéria s tím, že všechna uvedená KO kritéria byla splněna. Uvedené skutečnosti pak byly potvrzeny listinou – Informace z [Anonymizováno] [Anonymizováno] - CBCP Informace. Z vyhodnocení žádosti bylo zjištěno, že žalovanému byla schválena částka 100 000 Kč s dobou splatnosti 96 měsíců. Z této listiny dále vyplývá, že se jedná o spotřební úvěr dlouhodobý, přičemž hodnota pravidelné splátky činí 1 736 Kč a způsob splácení bude inkasem z účtu v [Anonymizováno]. Dále bylo z této listiny zjištěno, že platební kapacita žalovaného činí 12 813 Kč. Dále bylo z výpisu z účtu žalovaného zjištěno, že žalovanému byla na účet zasílána mzda dne 9. 2. 2022 ve výši 25 879 Kč, dne 11. 3. 2022 26 372 Kč, dne 5. 4. 2022 32 511 Kč, dne 5. 5. 2022 26 724 Kč, dne 7. 6. 2022 26 990 Kč, dne 7. 7. 2022 30 149 Kč, dne 11. 8. 2022 28 561 Kč, dne 5. 9. 2022 29 070 Kč, dne 11. 10. 2022 28 847 Kč. Z tohoto výpisu bylo dále zjištěno, že dne 2. 9. 2022 byla žalovanému na účet zaslána částka celkem 200 000 Kč (4 x 50 000 Kč). Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že po doručení mzdy žalovaného z účtu odchází pravidelně vyšší částka, dne 9. 2. 2022 částka 20 000 Kč, dne 11. 3. 2022 částka 20 000 Kč, dne 5. 4. 2022 částka 25 000 Kč, dne 5. 5. 2022 částka 20 000 Kč, dne 7. 6. 2022 částka 20 000 Kč, dne 7. 7. 2022 částka 23 000 Kč, dne 11. 8. 2022 částka 20 000 Kč, dne 8. 9. 2022 částka 10 000 Kč, dne 13. 10. 2022 částka 22 000 Kč.
6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Dle názoru soudu měl žalobce pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostatek informací, když žalobce měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, neboť žalovanému vedl běžný účet. Dále měl k dispozici informace sdělené žalovaným a výpisy z registrů. Dle názoru soudu však žalobce informace, které měl k dispozici, nevyhodnotil řádně, zejména pak výše výdajů uvedená žalobcem neodpovídá částkám odcházejícím z účtu žalovaného. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče, posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, úroky z prodlení a poplatky (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč a žalovaný uhradil částku 32 114,08 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 67 885,92 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil žalobou svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 90 989,40 Kč (neuhrazená jistina, poplatky), s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možnosti spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024-140, ze dne 25. 11. 2024).