Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 188 474 Kč, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 987,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 35 021,81 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 199 861,16 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 764,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 201 461,16 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 201 461,16 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 3. 3. 2024 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo [hodnota]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce uvedl, že naplnil svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, 2) výpočtem tzv. MLS (maximální limit splátky), tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobce uvedl, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopný předmětný úvěr splácet, užil nejprve výpočtu maximálního limitu měsíční splátky. Jeho hlavním účelem je zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava, …), včetně případných výdajů na již existující závazky bude žadatel schopný úvěr splácet. K ověření příjmové, potažmo výdajové stránky si žalobce od žalovaného vyžádal výpis z účtu za období od 13. 12. 2023 do 19. 2. 2024. Žalovaný při kontraktačním procesu s žalobcem uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč a že jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] [adresa]. Od této společnosti žalovanému v předmětné době výpisu přicházely opakující se platby, jejíž výše sice sama o sobě nedosahovala výše příjmu tvrzené ve smlouvě, avšak společně s dalšími příjmy žalovaného ověřený příjem dokonce převyšoval příjem tvrzený. Z vyžádaného výpisu žalobce zjistil, že žalovanému přišlo průměrně 30 662 Kč za měsíc. Celkové příjmy za předmětnou dobu výpisu totiž činily 91 986 Kč. Příjmy žalovaného vedle mzdy od výše uvedeného zaměstnavatele tvořily zejména opakující se platby od ČSSZ, konkrétně pak nemocenské a invalidní důchod. Prostřednictvím výpisu si žalobce ověřil výdaje žalovaného, mezi nimi například výdaje na stravu (např. například [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO] a jiné), léky ([Anonymizováno]), dopravu (např. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]), ošacení ([Anonymizováno]), obuv ([Anonymizováno]), či telekomunikační služby ([Anonymizováno] -[Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]). Z výpisu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako například trafika [Anonymizováno] a jiné, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Další podstatnou skutečností plynoucí z výpisu je, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když významnou část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Samotný výběr finančních prostředků z účtu je tak nutno klasifikovat jako výdaje žalovaného, ať už je jimi v dalším kroku hrazeno cokoliv. K ověření příjmu si žalobce dále vyžádal potvrzení o výši příjmu, kdy z výplatní pásky bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za měsíc únor 2024 činila celkem 29 050 Kč. Mimo to provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Dále žalobce uvedl, že v průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Ve smlouvě byla výše úvěrového rámce sjednána na částku 20 000 Kč. Smluvní strany se na základě ustanovení 4.4 Úvěrových podmínek společně dohodly na možnosti změny výše úvěrového rámce v průběhu trvání smluvního vztahu, a to tak, že žalovaný dne 22. 4. 2024 požádal o změnu úvěrového rámce na 35 000 Kč, dne 9. 5. 2024 na 78 000 Kč, dne 11. 6. 2024 na 142 000 Kč a dne 11. 7. 2024 na 200 000 Kč. Žalobce tomuto požadavku po opětovném zkoumání úvěruschopnosti vyhověl. Žalobce v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při navýšení úvěrového rámce vždy provedl opětovnou lustraci žalovaného v registrech NRKI a ISIR. Žalobce taktéž před každým navýšením úvěrového rámce opětovně vypočetl MLS žadatele i MLS domácnosti. Dále si žalobce opakovaně ověřil výši příjmu žalovaného, když si vyžádal další 2 potvrzení o výši příjmu. Z potvrzení o výši příjmu za březen 2024 a květen 2024 vyplynulo, že příjem žalovaného činil celkem 28 252 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku ve výši 207 676 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 19 202 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením alespoň 2 splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalobce tak úvěr zesplatnil ke dni 11. 12. 2024 a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 11. 12. 2024 – Výzva ke splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 201 461 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 199 861,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobce dále požaduje úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena elektronicky mezi žalobcem a žalovaným dne 3. 3. 2024. Na základě této Smlouvy byla sjednána výše úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč, roční úroková sazba 27,90 % s tím, že celková částka splatná spotřebitelem činí 23 022 Kč, přičemž výše minimální měsíční splátky z úvěrového rámce činí 662 Kč. Žalovaný v této smlouvě uvedl informace o své osobě, a to číslo průkazu totožnosti, číslo mobilního telefonu, email. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pokud jde o vzdělání, má střední bez maturity a bydlení má vlastní (dům/byt). Dále zde uvedl údaje ohledně příjmů a výdajů s tím, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč, vedlejší příjem nemá, výdaje na bydlení činí 1 500 Kč, splátky všech úvěrů činí 4 000 Kč a ostatní výdaje 4 000 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán od června 2022 u společnosti [právnická osoba] [adresa]. Z Dodatku k úvěrové smlouvě uzavřeného elektronicky dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi stranami a výše úvěrového rámce se změnila na částku 35 000 Kč. Výše minimální měsíční splátky byla tímto změněna na 1 159 Kč. Z Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 9. 5. 2024 bylo zjištěno, že byl uzavřen elektronicky mezi účastníky, přičemž výše úvěrového rámce se změnila na 78 000 Kč a výše minimální měsíční splátky na 2 582 Kč. Z Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 11. 6. 2024 bylo zjištěno, že byl uzavřen elektronicky mezi účastníky, přičemž výše úvěrového rámce byla tímto změněna na částku 142 000 Kč a výše minimální měsíční splátky na 4 700 Kč. Z Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že byl uzavřen elektronicky mezi účastníky, přičemž výše úvěrového rámce se změnila na částku 200 000 Kč a výše minimální splátky na částku 6 620 Kč. Z Výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku 207 676 Kč a uhradil částku 19 202 Kč, a to v období od 4. 3. 2024 do 11. 12. 2024. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy s tím, že dlužná částka ve výši 222 427,19 Kč má být uhrazena nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný byl ke splacení vyzván z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z Úvěrové smlouvy číslo [hodnota]. Dále bylo po provedeném dokazování z Karty klienta zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobci informace týkající se jeho osoby, a to jméno, příjmení, datum narození, adresu, svůj stav, druh bydlení a počet dětí, kdy je svobodný, bydlení má vlastní, děti nemá žádné. Dále uvedl finanční údaje, a to zdroj příjmu, výši příjmu, příjem ostatních členů domácnosti a měsíční výdaje domácnosti s tím, že je zaměstnán, výše příjmu činí 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 0 a měsíční výdaje domácnosti jsou 9 500 Kč. Dále bylo z této karty zjištěno, že žalobce se při sjednávání smlouvy dotazoval do registrů, a to SOLUS, kde nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, NRKI s výsledkem nalezen – pozitivní hodnocení, CEE, kde v registru nalezen nebyl. Uvedené skutečnosti pak potvrzuje Úvěrová zpráva. Z výpočtu MLS pro smlouvu při úvěrovém rámci 20 000 Kč bylo zjištěno, že žalobce vycházel z příjmu žalovaného 27 000 Kč, životního minima 4 860 Kč, výše splátky schváleného úvěru 662 Kč. U MLS domácnosti pak bylo vycházeno z příjmu žalovaného 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti byl 0, měsíční výdaje na úvěry 4 000 Kč, normativní náklady na bydlení 4 747 Kč, životní minimum členů domácnosti 4 860 Kč, výše splátky úvěru 662 Kč, zbývající MLS domácnosti 12 731 Kč. U smlouvy při úvěrovém rámci 35 000 Kč vycházel žalobce při výpočtu MLS domácnosti z příjmu žalovaného 28 000 Kč, součtu splátek úvěrů v NRKI a [právnická osoba] 740 Kč, normativních nákladů na bydlení 5 170 Kč, životního minima všech členů domácnosti 4 860 Kč a výše splátky po navýšení rámce 1 159 Kč. Zbývající MLS domácnosti tak činilo 16 071 Kč. U smlouvy po navýšení rámce na 78 000 Kč pak žalobce u výpočtu MLS domácnosti vycházel z příjmů žalobce 28 000 Kč, součtu splátek úvěrů v NRKI a [právnická osoba] 740 Kč, normativních nákladů na bydlení 5 170 Kč, životního minima všech členů domácnosti 4 860 Kč, výše splátky po navýšení 2 582 Kč. Zbývající MLS domácnosti činilo 14 648 Kč. U smlouvy po navýšení rámce na 142 000 Kč vycházel žalobce při výpočtu MLS domácnosti z příjmu žalobce 28 000 Kč, součtu splátek úvěrů v NRKI a [právnická osoba] 740 Kč, měsíčních výdajů na bydlení 3 000 Kč, normativních nákladů na bydlení 5 170 Kč, ostatních výdajů domácnosti 3 000 Kč, životního minima všech členů domácnosti 4 860 Kč a výše splátky po navýšení 4 700 Kč. Zbývající MLS domácnosti činilo 12 530 Kč. U smlouvy po navýšení rámce na 200 000 Kč vycházel žalobce při výpočtu MLS domácnosti z příjmu žalobce 28 000 Kč, součtu splátek úvěrů v NRKI a [právnická osoba] 740 Kč, normativních nákladů na bydlení 5 350 Kč, životního minima členů domácnosti 4 860 Kč a výše splátky po navýšení rámce 6 620 Kč. Zbývající MLS domácnosti činilo 10 430 Kč. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že příjem žalovaného v únoru 2024 činil 28 252 Kč čistého, v březnu 2024 28 252 Kč čistého a v květnu 2024 28 252 Kč čistého. Z přehledu pohybů na účtech žalovaného za období od 13. 12. 2023 do 16. 2. 2024 bylo zjištěno, že příjem žalovaného v prosinci 2023 činil 32 726 Kč, výdaje 32 785,92 Kč, v lednu 2024 činil příjem 29 203 Kč, výdaje 29 196,12 Kč, v únoru 2024 činil příjem 30 057 Kč, výdaje 29 501,79 Kč. Průměrný měsíční příjem za uvedené období tak činil 30 662 Kč, průměrné měsíční výdaje tak činily 30 494,61 Kč.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 675/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále pak z listin vyžádaných od žalovaného z výpisu z účtu, a z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce zkoumal a ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Z provedeného dokazování však bylo zjištěno, že průměrné měsíční příjmy žalobce za období 3 měsíců před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru se rovnaly částce 30 662 Kč a výdaje částce 30 494,61 Kč. Příjmy žalovaného se tak prakticky rovnaly výdajům. S ohledem na uvedené tak žalovanému prakticky nezbývaly finanční prostředky na hrazení jednotlivých splátek, po posledním navýšení činily 6 620 Kč měsíčně. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru včetně dodatků je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, eventuálně dodatků, absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka 207 676 Kč a žalovaný uhradil částku 19 202 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 188 474 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, bylo přihlédnuto k příjmu žalovaného, který žalovaný sám uváděl a který byl výplatními páskami doložen, dále bylo přihlédnuto k tomu, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 207 676 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 201 461,16 Kč (neuhrazená jistina, náklady vymáhání, smluvní pokuta) s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku spotřebitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve třídenní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024).