4 C 187/2025

Odůvodnění

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož budou žalovaní povinni zaplatit mu společně a nerozdílně částku 635 104,87 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanými dne 15. 11. 2021 Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke Smlouvě o stavebním spoření číslo [hodnota]. Na základě této Smlouvy se žalobce zavázal zřídit a vést žalovaným účet stavebního spoření do cílové částky a dále poskytnout žalovaným při splnění sjednaných podmínek úvěr ze stavebního spoření/překlenovací úvěr. Žalobce svoji povinnost splnil, když zřídil a vedl žalovaným účet stavebního spoření a dále v souladu se smlouvou poskytl žalovaným dne 22. 11. 2021 překlenovací úvěr ve výši 700 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet číslo [č. účtu]. Úvěr byl sjednán jako účelový, a to za účelem modernizace rekonstrukce a údržby stavby. Žalování se zavázali hradit poskytnutý překlenovací úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 270 Kč, vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Zároveň se zavázali k měsíční splátce povinného spoření ve výši 2 217 Kč, která se považuje za zaplacenou připsáním na vkladový účet stavebního spoření, a to vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Touto splátkou se žalovaní zavázali splácet nejen jistinu úvěru, ale dále též úroky sjednané ve výši 3,89 % ročně, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Žalovaní splnili podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, a proto ke dni 30. 11. 2023 byl účet spoření a překlenovacího úvěru zrušen a zůstatky byly převedeny na nově otevřený účet stavebního spoření. Zůstatek účtu stavebního spoření ke dni 30. 11. 2023 činil 648 857,32 Kč a minimální měsíční splátka byla stanovena ve výši 4 487 Kč. O tomto kroku byli žalovaní informováni dopisem Přidělení cílové částky ze dne 1. 12. 2023. Touto splátkou se žalovaní zavázali splácet nejen jistinu úvěru, ale dále též úroky sjednané ve výši 3,89 % ročně, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Dále se žalovaní zavázali poskytnout nejpozději do 12 měsíců od ukončení čerpání doklady o použití čerpaných prostředků na smlouvou sjednaný účel. Žalovaní nedodrželi svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostali se s hrazením splátek do prodlení. Žalobce byl oprávněn v souladu s úvěrovými podmínkami odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení všech nebo části poskytnutých peněžních prostředků, včetně příslušenství. Jelikož žalovaní neuhradili zcela žádnou splátku za měsíce 11/2024 – 2/2025, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za zcela splatný, a to ke dni dopisem určeném, to je 5. 3. 2025, neboť se žalovaní ocitli v prodlení se splácením více než 2 splátek úvěru zároveň. Žalovaní se tak počínaje dnem následujícím dostali do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s právními předpisy, pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaní doposud neuhradili na dlužnou pohledávku ničeho a dluží tak žalobci na jistině částku 623 304,87 Kč. Žalovaná částka ve výši 635 104,87 Kč dále zahrnuje smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč. Dále žalobce uvedl, že při schvalování úvěru žalovaným vycházel z údajů poskytnutých bance klienty. Tyto byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klientů byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Při hodnocení úvěruschopnosti klientů banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klientů. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klientů banka žádosti klientů vyhověla. Žalobce uvedl, že ve formuláři Žádost o překlenovací úvěr a Návrh smlouvy o stavebního spoření ze dne 27. 10. 2021 žalovaný uvedl, že je od roku 2021 zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] a jeho měsíční příjem činí 19 940 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba]. a její měsíční příjem činí 17 257 Kč. Dále uvedli, že mají existující závazky u jiných bank se splátkou 6 394 Kč. Dále pak uvedli, že měsíční výdaje na bydlení a stravování činí 8 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje 1 200 Kč, počet členů domácnosti je 2 a nemají žádné děti. Příjem žalovaných byl doložen potvrzením o výši příjmu, kdy firma [Anonymizováno] [Anonymizováno], s r. o. potvrdila příjem žalovaného za posledních 5 měsíců ve výši 19 940 Kč a firma [právnická osoba]. potvrdila průměrný měsíční příjem žalované za posledních 7 měsíců ve výši 17 257 Kč. Příjem byl dále ověřen výpisy z běžného účtu u [právnická osoba]. za období 7 – 10/2021. Dále byl proveden dotaz do úvěrových registrů CBCB, z něhož vyplynulo, že žalovaní mají další existující závazek u jiné banky se splátkou 6 394 Kč. Na základě uvedených údajů byla vyhodnocena platební schopnost žadatelů, výpočet je prováděn v bankovním systému automaticky. Pokud jde o výdaje žalovaných, banka započetla částku celkem 21 531 Kč, která se skládá ze splátky požadovaného úvěru 4 487 Kč, životních nákladů 9 450 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 6 394 Kč a ostatních pravidelných výdajů ve výši 1 200 Kč. Platební morálka žadatelů vyplývající z úvěrové zprávy získané dotazem na CBC byla vyhodnocena jako dobrá. Dále byla prověřena historie klientů interně v bance, a to bez negativního nálezu. Dále byl proveden dotaz na platnost občanských průkazů v databázi neplatných občanských průkazů [právnická osoba], a to bez nálezu. Klienti byli dále prověřeni v insolvenčním rejstříku, opět bez nálezu. Dále proběhlo automatické vyhodnocení scoringu s kladným výsledkem. Dále proběhla kontrola Administrativním registru ekonomických subjektů, kdy bylo zjištěno, že zaměstnavatelé nemají přerušenou ani ukončenou podnikatelskou činnost. Dále žalobce uvedl, že žalovaní mu celkem uhradili 167 650 Kč. Částka 167 650 Kč byla započtena tak, že v rámci překlenovacího úvěru bylo na řádné úroky zaúčtováno 55 065,19 Kč, na pokutu 10 000 Kč, na účet stavebního spoření (dospořování) 53 227,80 Kč. Po založení účtu stavebního spoření bylo na jistinu zaúčtováno 25 552,45 Kč, na řádné úroky 22 604,56 Kč, na poplatky za upomínky 1 200 Kč. Konečný zůstatek účtu ke dni 30. 11. 2023 stavebního spoření činí 52 942,68 Kč a sestává z plateb na dospořování ve výši 53 227,80 Kč, z úroků ve výši 416,88 Kč a odečtených nákladů na poplatky ve výši 702 Kč. Počáteční stav jistiny při založení účtu stavebního spoření ke dni 30. 11. 2023 v celkové výši 648 857,32 Kč tvoří konečný stav překlenovacího úvěru, který sestává z čerpaného úvěru ve výši 700 000 Kč a poplatků za upomínky ve výši 1 800 Kč, od kterého byl odečten konečný stav účtu stavebního spoření ve výši 52 942,68 Kč. Na jistinu bylo dále v rámci účtu stavebního spoření uhrazeno 25 552,45 Kč. Žalovaná jistina tedy činí 623 304,87 Kč (648 857,32 Kč - 25 552,45 Kč).

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke Smlouvě o stavebním spoření číslo [hodnota] ze dne 27. 10. 2021 zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky dne 15. 11. 2021. Z této Smlouvy bylo zjištěno, že věřitel jako úvěrující poskytne na požádání dlužníkovi jako úvěrovanému na úvěrový účet číslo [č. účtu] spotřebitelský úvěr na bydlení, a to překlenovací úvěr až do částky 700 000 Kč, a to na bytový účel, pokud bude zahájeno čerpání překlenovacího úvěru nejpozději 31. 8. 2022 a prostředky úvěru budou vyčerpány nejpozději do 30. 11. 2023, a úvěr ze stavebního spoření až do výše cílové částky dle smlouvy o stavebním spoření snížené o zůstatek na účtu stavebního spoření ve stavu ke dni zahájení čerpání úvěru ze stavebního spoření. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že úvěr je poskytován výhradně na účel modernizace, rekonstrukce a údržbu stavby s tím, že financovaná nemovitost je rodinný dům ve vlastnictví žalovaných v obci a k. ú. [adresa]. Cílová částka byla sjednána ve výši 700 000 Kč, výše překlenovacího úvěru ve výši 700 000 Kč a byla sjednána pevná roční úroková sazba ve výši 3,89 % ročně. Byla sjednána měsíční splátka úroku a povinného spoření ve výši 4 487 Kč, která se skládá z měsíční splátky úroku ve výši 2 270 Kč, která se připisuje na úvěrový účet, a měsíční splátky povinného spoření 2 217 Kč, která se připisuje na vkladový účet stavebního spoření. Celkový počet měsíčních splátek překlenovacího úvěru je 23. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že měsíční splátka úvěru a úroku činí 4 487 Kč a předpokládaný termín splacení úvěru ze stavebního spoření je 30. 11. 2039. Celkový počet měsíčních splátek úvěru ze stavebního spoření je 193. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že její součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření. Uvedené parametry úvěru pak byly zjištěny z listiny Evropský standardizovaný informační přehled k překlenovacímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Z platebního příkazu bylo zjištěno, že dne 15. 11. 2021 žalovaní požádali o výplatu peněžních prostředků ve výši 700 000 Kč. Z potvrzení ze dne 23. 11. 2021 bylo zjištěno, že banka sdělila žalovaným, že na základě platebního příkazu bylo provedeno čerpání úvěrových prostředků ve výši 700 000 Kč, které byly převedeny dle platebního příkazu na účet číslo [č. účtu]. Z dopisu ze dne 7. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobce urgoval žalované o doložení dodatečných dokladů, ke kterým se zavázali podpisem úvěrové smlouvy. Současně jim bylo oznámeno, že dle úvěrové smlouvy byla dne 7. 9. 2023 na úvěrový účet naúčtována smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč a úhrada ve výši 600 Kč za vyhotovení urgence. Tvrzení žalobce o platbách žalovaných na překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření je prokázáno výpisem z účtu stavebního spoření. Z výpisů z účtu překlenovacího úvěru za rok 2021 bylo zjištěno, že aktuální výše nesplacené jistiny činí 700 000 Kč, celková měsíční splátka činí 5 092 Kč a skládá se z částky představující vklad na stavební spoření ve výši 2 217,71 Kč a z platby úroků ve výši 2 874,28 Kč. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2021 bylo zjištěno, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 22. 11. 2021 –31. 12. 2021 činí 2 874,28 Kč. Z dopisu ze dne 1. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovaným, že splnili podmínky pro poskytnutí (přidělení) úvěru ze stavebního spoření. Dne 30. 11. 2023 byl proto účet spoření a účet překlenovacího úvěru zrušen a zúčtován. Zůstatek (bez úhrad) na tomto účtu úvěru ze stavebního spoření činí 648 857,31 Kč, minimální měsíční splátka úvěru činí od 1. 12. 2023 4 487 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaní úvěr řádně nespláceli, je prokázáno upozorněními, které žalobce zasílal žalovaným, a to ze dne 10. 1. 2025, 30. 1. 2025, 12. 2. 2022, 18. 2. 2025. Z dopisu ze dne 7. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovaným, že odstupuje s okamžitou platností od úvěrové smlouvy a prohlašuje úvěr za splatný ke dni 5. 3. 2025. Celková dlužná částka činí 643 671,44 Kč. Žalovaní byli vyzváni k úhradě do 21. 3. 2025.

4. Dále bylo po provedeném dokazování ohledně tvrzení žalobce týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaných, a to z úvěrové zprávy CBCB zjištěno, že žalovaní mají závazek v nesplacené výši 1 956 663 Kč s měsíční splátkou 6 394 Kč. Platební morálka žalovaných byla vyhodnocena jako dobrá. Z potvrzení o příjmu žalované bylo zjištěno, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. [adresa] od 1. 3. 2021, je zaměstnána na dobu určitou do 28. 2. 2022 a její průměrný měsíční příjem za posledních 7 měsíců činil 17 257 Kč. Z potvrzení o výši příjmu společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], s. r. o. bylo zjištěno, že žalovaný je u nich zaměstnán jako manipulant od 26. 5. 2021, je zaměstnán na dobu určitou do 30. 11. 2022. Průměrný měsíční příjem za posledních 5 měsíců činí 19 940 Kč. Ze žádosti o překlenovací úvěr a návrhu smlouvy o stavebním spoření bylo zjištěno, že jako žadatelé jsou uvedení žalovaní. Oba žalovaní zde uvedli, že jsou svobodní. Příjem žalovaného činí 19 940 Kč měsíčně čistého, žalované 17 257 Kč měsíčně čistého. Celkové příjmy domácnosti tak činí 37 197 Kč měsíčně čistého. Výdaje na bydlení a stravování činí 8 000 Kč, na splátky stávajících úvěrů 6 394 Kč a ostatní pravidelné výdaje činí 1 200 Kč. Výdaje celkem tak činí 15 594 Kč. Dále bylo z této zprávy zjištěno, že žalovaný má úplné střední vzdělání, žalovaná základní, oba pracují jako zaměstnanci a bydlí ve vlastním domě. Počet členů domácnosti je 2. Úvěr požadují k modernizaci, rekonstrukci a údržbě nemovitosti. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2021 do 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí 64 764,27 Kč, konečný zůstatek činí 33 623,30 Kč, přičemž na účet je pravidelně zasílán příjem ze zaměstnání. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 2. 2021 do 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 20 617,73 Kč, konečný zůstatek 15 349,88 Kč, přičemž na účet je pravidelně zasílána mzda od zaměstnavatele.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaných vycházel jednak z informací, které sdělili samotní žalovaní, dále pak z listin vyžádaných od zaměstnavatelů žalovaných, z veřejných registrů a výpisu z účtu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce zkoumal a ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaných. Dle názoru soudu však žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaných řádně, kdy ze zjištěných informací nevyvodil řádné závěry. Ze zjištěných skutečností je zřejmé, že výdaje obou žalovaných v uvedených měsících přesáhly příjmy, kdy na obou účtech za uvedené období byl konečný zůstatek vždy nižší než zůstatek počáteční. Dále pak dle názoru soudu žalobce nepřihlédl k tomu, že úvěr měl být splácen po velmi dlouhou dobu, a to do 30. 11. 2039, přičemž zaměstnání obou žalovaných bylo na dobu určitou, u žalovaného do 30. 11. 2022, u žalované do 28. 2. 2022. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaných a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaných před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, jsou žalovaní, jakožto spotřebitelé, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejich možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaným byla poskytnuta částka 700 000 Kč a žalovaní uhradili celkem částku 167 650 Kč, když žalovanými nebylo prokázáno, že by uhradili více, jsou povinni vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 532 350 Kč, jakožto dlužnou jistinu, žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že oba žalovaní jsou v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovaným možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byli žalovaní schopni dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaných a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaných uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaní načerpali celkem částku 700 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaní neuhradili poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 635 104,87 Kč (neuhrazená jistina, náklady na upomínky, smluvní úrok), s úrokem a zákonem úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovaným byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměru daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024).