Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 847 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 678,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 160,65 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 722,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 12 722,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 25 847 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 12. 9. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 19 594 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 1. 12. 2022. Ke dni 16. 4. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 12 722,39 Kč a dlužný poplatek částku 13 124,61 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 6 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 27. 1. 2025 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 38 609,92 Kč, její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 38 609,92 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 847 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 722,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 13 124,61 Kč; kapitalizovaných úroků ve výši 2 160,65 Kč; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 678,47 Kč; úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 722,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 722,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 12. 9. 2022. Na základě této smlouvy se [právnická osoba] zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [Anonymizováno] za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 16 708 Kč, který se skládá z úroku ve výši 11 770 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 638 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 800 Kč. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalovaný podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalovaný dobrovolně přistoupil k volitelnému doplňkovému pojištění, přičemž pojistné za doplňkové pojištění činí za sjednanou dobu pojištění 2 886 Kč. Celková dlužná částka tak činí 34 594 Kč, přičemž žalovaný se zavázal dlužnou částku zaplatit formou 78týdenních splátek po 444 Kč. Ze Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že jako žadatel je žalovaný s tím, že žalovaný žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč s měsíční splatností na dobu 24 měsíců. Žalovaný zde uvedl adresu trvalého pobytu s tím, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem auta. Dále uvedl, že má příjmy z podnikání, kdy podniká v oblasti stavební činnost. Jeho čistý příjem činí 34 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 60 000 Kč, celkem 94 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá, bankovní účet na své jméno nemá. Dále bylo z této zákaznické karty zjištěno, že příjem žadatele byl ověřen pracovní smlouvou/živnostenským listem a fakturami za období měsíce 7. – 9. 2022. Z listiny – Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 12. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný přistoupil ke Skupinové pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne 1. 6. 2022, kterou sjednal [právnická osoba] pro své zákazníky. Dále bylo po provedeném dokazování ze Smlouvy o postoupení pohledávek zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem dne 27. 1. 2025. Z přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 se společnost [právnická osoba]. stala věřitelem pohledávky, která vznikla ze smlouvy č. [hodnota], a to včetně příslušenství pohledávky. K datu postoupení činila výše pohledávky 38 609,92 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal doklady o doručení.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.
5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací, které sdělil samotný žalovaný a z listin vyžádaných od žalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval pouze příjmy žalovaného. U výdajů se spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný, ve výši 2 000 Kč měsíčně, navíc dle názoru soudu je částka 2 000 Kč měsíčně na výdaje nereálná. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud v takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, za absolutně neplatnou.
6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky a podobně (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobce částku 6 000 Kč, když žalovaným toto tvrzení sporováno nebylo, proto z něho soud vychází, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, jakožto dlužnou jistinu, žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, který žalovaný uvedl, že je schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatným vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k celkovému nároku, který byl žalobcem uplatněn a k částce, která byla žalobci přiznána. S přihlédnutím k těmto částkám by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.