4 C 2/2026

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 33 903,50 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a dále částku ve výši 22 185 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 22. 4. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17 952 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 207 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 999 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 418 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 10. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 6. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 300 Kč. Ke dni 29. 10. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 13 243,95 Kč a dlužný poplatek částku 13 159,55 Kč. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 33 903,50 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 243,59 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 13 159,55 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Dále žalobce požaduje úroky a zákonné úroky z prodlení. Dále žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 5. 1. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 19 594 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 7. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 6. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10 300 Kč. Ke dni 29. 10. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 10 036,30 Kč a dlužný poplatek částku 12 148,70 Kč. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 22 185 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 036,30 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 148,70 Kč a dále úroky, zákonné úroky z prodlení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před každým jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zároveň provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a č. [hodnota]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet každý spotřebitelský úvěr, byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Dále žalobce uvedl, že pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Při jednání žalovaný nárok žalobce nesporoval.

3. Po provedeném dokazování bylo ze zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 1. 2023 zjištěno, že jako žadatel je uveden žalovaný. Žalovaný zde uvedl své osobní údaje. Dále uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, bydlí v nájemním bytě, úvěr požaduje na refinancování. Dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek s příjmem 18 064 Kč měsíčně čistého, má 3 vyživovací povinnosti, není majitelem auta, nemá bankovní účet ani kreditní kartu. Dále uvedl, že další čisté příjmy domácnosti činí 25 000 Kč. Celkový příjem domácnosti tak činí 43 064 Kč. Ohledně výdajů uvedl, že má interní splátky u společnosti [právnická osoba] ve výši 1 452 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. K žádosti byly doloženy výplatní pásky za říjen a listopad 2022 a pracovní smlouva. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 1. 2023 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, přičemž na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 2 284 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky u dříve uzavřené Smlouvy č. [hodnota] a částka 12 716 Kč byla žalovanému vyplacena. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek v částce 16 708 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit pojistné za doplňkové pojištění, které za sjednanou dobu pojištění činí 2 886 Kč. Celkovou částku ve výši 34 954 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 78týdenních splátkách po 444 Kč. Uzavření pojistné smlouvy bylo prokázáno listinou „Zařazení zákazníka do pojistného programu“ ze dne 5. 3. 2023. Z tabulky u moření bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 10 300 Kč, a to tak, že dne 12. 1. 2023 uhradil částku 2 000 Kč, 23. 1. 2023 2 000 Kč, 26. 2. 2023 2 000 Kč, 26. 3. 2023 2 000 Kč, 24. 3. 2023 2 000 Kč a 27. 6. 2023 300 Kč. Dále bylo po provedeném dokazování ze zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 4. 2023 zjištěno, že jako žadatel je uveden žalovaný, který uvedl své osobní údaje. Dále v této žádosti uvedl, že žádá o úvěr ve výši 27 000 Kč na neočekávané výdaje. Uvedl, že má základní vzdělání, bydlení má nájemní, je svobodný, má 3 vyživovací povinnosti, není majitelem auta, kreditní karty, ani nemá bankovní účet na své jméno. Je zaměstnán s příjmem 19 208 Kč měsíčně čistého, další čisté příjmy domácnosti činí 22 000 Kč. Celkový příjem domácnosti tak činí 41 208 Kč. Ohledně výdajů uvedl, že má interní splátky u společnosti [právnická osoba] ve výši 1 954 Kč a uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. K žádosti doložil výplatní pásky za únor a březen 2023. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 22. 4. 2023. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za tento úvěr ve výši 14 706 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit pojistné za doplňkové pojištění, které za sjednanou dobu pojištění činí 2 886 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 32 592 Kč v 78týdenních splátkách po 418 Kč. Uzavření pojištění pak bylo prokázáno listinou „Zařazení zákazníka do pojistného o programu“ ze dne 22. 4. 2023. Z tabulky u moření bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 3 300 Kč, a to tak, že dne 29. 4. 2023 uhradil částku 2 000 Kč, dne 26. 5. 2023 částku 1 000 Kč a dne 27. 6. 2023 částku 300 Kč. Dále bylo po provedeném dokazování ze Smlouvy o postoupení pohledávek zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 4. 2025 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byly postoupeny i obě pohledávky za žalovaným. Z dopisu ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 se společnost [právnická osoba]. stala věřitelem pohledávek, které vznikly společnosti [právnická osoba] ze Smluv č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Celková výše pohledávek činí ke dni postoupení 70 312,59 Kč. Odeslání pak bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, které se považují za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávek na žalobce.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrových smluv. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86 a, to z úřední povinnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel v případě obou smluv o úvěru jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný a dále z listin vyžádaných od žalovaného, konkrétně z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalovaného. U výdajů žalovaného se v obou případech spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval u jednotlivých smluv výdaje žalovaného. Navíc částka, kterou uvedl žalovaný, v případě Smlouvy ze dne 5. 1. 2023 ve výši 6 000 Kč a v případě Smlouvy ze dne 22. 4. 2023 ve výši 5 000 Kč, je dle názoru soudu nereálná s přihlédnutím k tomu, že žalovaný má nájemní bydlení a 3 vyživovací povinnosti. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětné smlouvy o úvěru jsou pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv absolutně neplatné, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému na základě Smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil částku 10 300 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 4 700 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem k tomu, že na základě Smlouvy o úvěru č.[hodnota] byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 3 300 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 11 700 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v současné době nezaměstnaný, nemá žádný příjem, žije ve společné domácnosti s partnerkou a 3 nezletilými dětmi a jejich příjem se skládá pouze ze sociálních dávek, přičemž bylo přihlédnuto i k nákladům na bydlení. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužných jistin, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 350 Kč u Smlouvy č. [hodnota] a po 150 Kč u Smlouvy č. [částka]. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že podle míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.