4 C 215/2025

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 18 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2025 mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a společností [právnická osoba].2. jako postupníkem. Společnosti [právnická osoba]. byla pohledávka dříve postoupena společností [právnická osoba]., a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 6. 11. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 37 000 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz. K ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb INSTATOR či KONTOMATIK, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve přijme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „Podpis“. Původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 37 000 Kč, kdy dne 6. 11. 2023 poskytl částku 18 500 Kč a dne 15. 12. 2023 částku 18 500 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 19. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 18 500 Kč. Předmětem žaloby je tak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 500 Kč, nejpozději splatné dne 19. 2. 2024, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena elektronicky mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným dne 6. 11. 2023. Na základě této Smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru uzavřený na dobu neurčitou. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 18 540 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčně, a to 16. den v měsíci, kdy uhradí dle své volby alespoň minimální platbu nebo dlužnou částku, přičemž minimální platba se rovná 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Z čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl osobní údaje, a to rodné číslo, trvalou adresu, číslo občanského průkazu. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je majitelem bytu, v němž bydlí, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 61 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 25 000 Kč. Uvedené parametry úvěru pak byly prokázány i standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále bylo po provedeném dokazování z potvrzení o provedené platbě zjištěno, že dne 6. 11. 2023 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě odeslána částka 15 000 Kč a částka 3 500 Kč. Dále bylo z Potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 12. 2023 zjištěno, že dne 15. 12. 2023 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě odeslána částka 18 500 Kč. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno upomínkou o zaplacení dluhu, přičemž z upomínky z 19. 2. 2024 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn k tomuto datu. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávek bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. ze dne 23. 3. 2025 a dále Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalobcem dne 27. 3. 2025. Z přílohy ke smlouvě pak vyplývá, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že na základě smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka věřitele [právnická osoba]. v celkové výši 32 988,19 Kč, postoupena žalobci s tím, že pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze Smlouvy číslo [hodnota]. O odeslání tohoto dopisu pak svědčí doklad o doručení.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, kdy soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce v žalobě tvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhoval však k tomuto žádné důkazy, když z dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z informací, které sdělil žalovaný. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 37 000 Kč, za absolutně neplatnou.7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce jako právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 37 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil pouze částku 18 500 Kč, když toto tvrzení žalobce žalovaným vyvráceno nebylo, a proto z něho soud vychází, je žalovaný povinen vrátit částku 18 500 Kč. Ohledně této částky tedy soud žaloby jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku. Současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 37 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 18 500 Kč s úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Dále je nutno přihlédnout i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další nároky (zákonný úrok z prodlení), což bylo zamítnuto. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024).