Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 500 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 763 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 263 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 2 924 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 11 263 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále částku ve výši 2 924 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel dne 8. 5. 2024 se žalobcem Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet číslo [hodnota] – [č. účtu] dne 8. 5. 2024. Dne 9. 5. 2024 žalovaný uzavřel se žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 500 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 9. 5. 2024 na uvedený účet. Dne 14. 5. 2024 žalovaný uzavřel se žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 14. 5. 2024 na předmětný účet. Dne 17. 5. 2024 žalovaný uzavřel se žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 17. 5. 2024 na uvedený účet. Dne 18. 5. 2024 žalovaný uzavřel se žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 19. 5. 2024 na uvedený účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 763 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 5. 6. 2024. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobce uvedl, že zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií, a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na něž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tak splnil svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce uvedl, že celková výše dluhu žalovaného ke dni podání žaloby, kterou žalobce požaduje, činí 13 763 Kč. Skládá se z jistiny a poplatku ve výši 11 263 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty. Smluvní pokutu požaduje za období od 6. 6. 2024 do 16. 5. 2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 8 500 Kč, když nárok na smluvní pokutu vyplývá z čl. 2.3 Smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 5. 2024. Žalovaný dlužné části neuhradil, přestože byl upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o zápůjčce zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 8. 5. 2024 elektronicky a na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 650 Kč, zápůjčku společně s poplatkem se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 5. 6. 2024. Z článku 2.3 Smlouvy bylo zjištěno, že okamžikem prodlení klienta se splacením zápůjčky veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny zápůjčky. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že byl uzavřen dne 9. 5. 2024 mezi žalobcem a žalovaným elektronicky a žalobce se zavázal navýšit žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 1 500 Kč, takže celková výše zápůjčky bude činit 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 488 Kč, takže celkový poplatek činí 1 138 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 1 988 Kč zaplatit do 5. 6. 2024. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 14. 5. 2024 a na základě tohoto dodatku se žalobce zavázal, že žalovanému navýší bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 2 000 Kč tak, že celková výše zápůjčky bude činit 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 650 Kč tak, že celkový poplatek činí 1 788 Kč. Zápůjčku a poplatek ve výši 2 650 Kč se žalovaný zavázal uhradit do 5. 6. 2024. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 17. 5. 2024 a na základě tohoto dodatku se žalobce zavázal, že žalovanému navýší bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 2 000 Kč tak, že celková výše zápůjčky bude činit 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 500 Kč tak, že celkový poplatek činí 2 288 Kč. Zápůjčku a poplatek ve výši 2 500 Kč se žalovaný zavázal zaplatit dne 5. 6. 2024. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným dne 18. 5. 2024 elektronicky, přičemž žalobce se zavázal, že žalovanému navýší bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 1 000 Kč tak, že celková výše zápůjčky bude činit 8 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 250 Kč tak, že celkový poplatek činí 2 538 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit zápůjčku a poplatek ve výši 1 250 Kč dne 5. 6. 2024. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný dne 8. 5. 2024 z účtu číslo [č. účtu] uhradil částku 1 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal jednotlivými výpisy z účtu, z nichž bylo zjištěno, že dne 9. 5. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 2 000 Kč, dne 9. 5. 2024 částka 1 500 Kč, dne 14. 5. 2024 částka 2 000 Kč, dne 17. 5. 2024 částka 2 000 Kč a dne 19. 5. 2024 částka 1 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo [č. účtu] je žalovaný a v období od 8. 5. 2024 do 22. 5. 2024 byla na tento účet připsána platba v celkové výši 8 500 Kč od společnosti [právnická osoba], a to v 5 platbách. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobce prokázal upomínkou ze dne 12. 6. 2024, upomínkou ze dne 19. 6. 2024, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 26. 6. 2024, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 5. 7. 2024, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 20. 7. 2024, předžalobní upomínkou a dokladem o doručení.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce v žalobě tvrdil, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce však ke svým tvrzením nenavrhl a nepředložil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, označit ke svému tvrzení důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 8 500 Kč, za absolutně neplatnou.
6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 8 500 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobce nevrátil ničeho, když tvrzení žalobce žalovaným vyvráceno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 500 Kč. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Dle názoru soudu míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků byla vyrovnaná, kdy soud při rozhodování o nákladech řízení vzal v úvahu nejenom samotnou jistinou a smluvní pokutu, nýbrž bylo přihlédnuto i k příslušenství, tedy k úrokům z prodlení a nákladům spojeným s uplatněním pohledávky. S přihlédnutím k výši těchto částek lze uzavřít, že rozdíl míry úspěchu a neúspěchu účastníků byl nepatrný.