4 C 267/2024

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 49 838,56 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. došlo dne 14. 2. 2023 k uzavření Smlouvy o úvěru číslo [hodnota]. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, t. j. do 14. 4. 2024, se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1 268 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 480 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 splátkách po 3 320 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 14. 4. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 3. 2023 ve výši 3 320 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 21 569,37 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 946,06 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 10 500 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 967,43 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3 857,14 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 21 569,37 Kč od 15. 4. 2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce uvedl, že po žalované požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 21 569,37 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 946,06 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 500 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 967,43 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 857,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 998,56 Kč, úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenané v Žádosti o úvěr ze dne 14. 2. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v zadní části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že je od 1. 11. 2022 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] Výše jejích měsíčních příjmů činí 20 332 Kč, výše jejich měsíčních výdajů činí 6 360 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je rozvedená a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce žalobce z výplatních pásek a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Dále pak žalobce uvedl, že žalovaná po uzavření smlouvy uhradila celkem částku 6 640 Kč, a to dne 23. 2. 2023 částku 3 320 Kč a dne 11. 3. 2023 částku 3 320 Kč.

2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka uvedla, že žalobu neuznává, a to ani zčásti, ani co do základu a považuje ji za nedůvodnou. Hodnota RPSN při zesplatnění úvěru 14 měsíců dosahovala dle Smlouvy o úvěru 272,44 %, přičemž maximální dovolenou sazbou RPSN je 100 % ročně. Nad tuto sazbu již nejde o poskytování úvěrů, byť rizikových, ale v podstatě o loterii spočívající v poskytování úvěrů, u nichž se pravděpodobnost splacení téměř shoduje s pravděpodobností nesplacení a jednalo by se o činnost nemravnou, a tedy právně nedovolenou. Žalovaná proto vznáší námitku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je toho názoru, že žalobci lze přiznat nejvýše jistinu, a to ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou poskytnutou právním předchůdcem žalobce žalované a součtem splátek žalované. Ve zbývající části by žaloba měla být zamítnuta.

3. Na základě provedeného dokazování bylo ve Smlouvě o úvěru číslo [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem dne 14. 2. 2023. Na základě této Smlouvy se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 46 480 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Z této Smlouvy bylo dále zjištěno, že dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek, který tvořil přílohu č. 1. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 23. 2. 2023 částku 3 320 Kč a dne 11. 3. 2023 částku 3 320 Kč. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 20. 5. 2024. Z dopisu ze dne 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávka z úvěrové smlouvy číslo [hodnota] uzavřené dne 14. 2. 2023 byla postoupena společnosti [právnická osoba]. Z přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou.

4. Tvrzení žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo prokazováno výplatními páskami žalované, kdy bylo zjištěno, že žalovaná v listopadu 2022 měla čistý příjem 19 978 Kč, v prosinci 2022 18 784 Kč, v lednu 2023 22 235 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 1. 11. 2022. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023. Z listiny označené žádost úvěr bylo zjištěno, že je ze dne 14. 2. 2023 a žalovaná zde uvedla své osobní údaje, dále označila zaměstnavatele s tím, že je zaměstnána od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023. K této žádosti doložila výplatní pásky a pracovní smlouvou. Uvedla, že její příjem činí 20 332 Kč, má výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč, celkem 6 360 Kč. Použitelný měsíční příjem tak činí 13 972 Kč. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalovaná je rozvedená, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a k ověření totožnosti předložila občanský průkaz. Ohledně bankovního účtu zde není uvedeno ničeho.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru s úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací, které sdělila samotná žalovaná, a dále pak z listin vyžádaných od žalované. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalované. U výdajů se spokojil pouze s částkou, kterou uvedla žalovaná. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval výdaje žalované výpisy z bankovního účtu, když z listin nevyplývá, že by žalovaná tyto listiny poskytla. Navíc bylo zjištěno, že doba splácení úvěru přesáhne dobu trvání zaměstnání žalované. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky či smluvní pokutu apod. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 25 000 Kč a žalovaná uhradila částku 6 640 Kč, je povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 18 360 Kč jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byla žalovaná schopna dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy soud posoudil míru úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení.

10. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. kdy s ohledem na úspěch a neúspěch účastníků bylo rozhodnuto tak, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.