4 C 301/2025

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 31 888,01 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a částku 35 028 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. došlo dne 25. 9. 2023 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zaplatit právnímu předchůdci úrok v pevné výši 761 Kč. Dále se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 25. 11. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila celkem 3 500 Kč, a to tak, že dne 26. 9. 2023 uhradila částku 2 000 Kč, 27. 10. 2023 částku 500 Kč a 27. 11. 2023 částku 1 000 Kč. Následně ze strany žalované nebylo na smlouvu hrazeno ničeho. Dnem splatnosti poslední sjednané splátky, to je 25. 11. 2024, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci na neuhrazené jistině částku 13 332,46 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 6 300 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 1 780,46 Kč a na inkasním poplatku částku 2 314,29 Kč, celkem tedy 24 388 Kč. Dále je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, úrok za období od 26. 11. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 756,01 a úrok z prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 441,13 Kč. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, to je NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 25. 9. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně důchodovým výměrem. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si právní předchůdce žalobce ověřil a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná. Dále žalobce uvedl, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. došlo dne 20. 6. 2023 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1 014 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 20. 8. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila celkem částku ve výši 12 156 Kč, a to tak, že dne 21. 6. 2023 uhradila částku 2 656 Kč, 21. 7. 2023 2 700 Kč, 16. 8. 2023 2 600 Kč, 25. 9. 2023 2 700 Kč, 27. 10. 2023 500 Kč 27. 11. 2023 1 000 Kč. Dnem splatnosti poslední sjednané splátky, to je 20. 8. 2024, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobce tak požaduje po žalované na neuhrazené jistině částku 14 097,24 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 536,01 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 6 300 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 1 780,46 Kč a na inkasním poplatku 2 314,29 Kč, celkem tedy částku ve výši 25 028 Kč. Dále je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, úrok za období od 21. 8. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 976,43 Kč a úrok z prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 854,77 Kč. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, to je NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 20. 6. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně důchodovým výměrem. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si právní předchůdce žalobce ověřil a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 656 Kč je dostatečná. Dále žalobce uvedl, že pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupeny žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, se všemi právy s nimi spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou dne 20. 6. 2023. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč jejichž převzetí žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila a žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaná v hotovosti zaplatila dne 21. 6. 2023 částku 2 656 Kč, 21. 7. 2023 částku 2 700 Kč, 16. 8. 2023 částku 2 600 Kč, 25. 9. 2023 částku 2 700 Kč, 27. 10. 2023 částku 500 Kč a 27. 11. 2023 částku 1 000 Kč. Z Žádosti o úvěr ze dne 20. 6. 2023 bylo zjištěno, že jako žadatel je uvedena žalovaná. Žalovaná zde uvedla své osobní údaje, dále uvedla, že žádá o úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že tento úvěr zaplatí ve 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Uvedla, že pobírá [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 14 175 Kč měsíčně a doložila [Anonymizováno] výměr. Dále zde žalovaná uvedla měsíční výdaje, a to výdaje na bydlení 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč, dále uvedla, že má srážky ve výši 179 Kč a měsíční splátky ve výši 1 992 Kč. Celkové měsíční výdaje tak činí 9 331 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Z dokladu [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalované od ledna 2023 bude vyplácen [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. stupně ve výši 14 175 Kč. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou dne 25. 9. 2023. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že převzala v hotovosti celou výši úvěru v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 27 888 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr zaplatila v hotovosti dne 26. 9. 2023 částku 2 000 Kč, dne 27. 10. 2023 částku 500 Kč a dne 27. 11. 2023 částku 1 000 Kč. Ze Žádosti o úvěr ze dne 25. 9. 2023 bylo zjištěno, že žadatelem je žalovaná, která zde uvedla své osobní údaje, dále uvedla, že žádá o úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že tento úvěr uhradí ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Uvedla, že pobírá [Anonymizováno] [Anonymizováno], což doložila [Anonymizováno] výměrem. Uvedla, že její celkový příjem je 14 175 Kč měsíčně a ohledně výdajů uvedla, že má náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč měsíčně. Dále jsou prováděny srážky ve výši 354 Kč měsíčně a hradí měsíční splátky ve výši 2 656 Kč. Celkové měsíční výdaje tak činí 9 870 Kč. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná pobírá [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. stupně, který od června 2023 činí 14 809 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 12. 3. 2025. Z dopisů právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba]. ze dne 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že pohledávky z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 20. 6. 2023 a z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 25. 9. 2023 byly postoupeny společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno].

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, které se považují za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávek na žalobce.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrových smluv. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel v případě obou smluv o úvěru jednak z informací, které sdělila samotná žalovaná, a dále z listiny vyžádané od žalované, konkrétně z důchodového výměru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalované. U výdajů žalované se v obou případech spokojil pouze s částkou, kterou uvedla žalovaná. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval u jednotlivých smluv výdaje žalované. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětné smlouvy o úvěru jsou pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv absolutně neplatné, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované na základě Smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 3 500 Kč, je povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem k tomu, že na základě Smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 12 156 Kč, je povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 7 844 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná pobírá [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno]. stupně a má tedy omezenou možnost získávat prostředky na své potřeby prací. S přihlédnutím k této skutečnosti a dále k tomu, že žalovaná bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost, dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužných jistin, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně u každé ze smluv, splatných vždy do každého 25. v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že podle míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.