Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce [Jméno žalobce] k žalovanému [Jméno žalovaného] stanovená v usnesení Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 4 C 270/2021 ze dne 6. 12. 2021 se s účinností od 1. 2. 2026 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž bude zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému, který je jeho synem. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce byl povinen na základě smíru schváleného usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 12. 2021, č. j. 4 C 270/2021 povinen přispívat částkou 4 500 Kč na výživu žalovaného, počínaje dnem 1. 9. 2021, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci. V době rozhodování soudu a schválení smíru byl žalovaný studentem [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [adresa]. Poslední informaci, kterou žalobce od syna obdržel, byl email z 8. 7. 2024, ve kterém žalovaný uvedl, že dokončil studium bakalářské a byl přijat na navazující magisterské studium, které má trvat 2 roky. Několikrát jej žalobce žádal o poskytování informací ohledně jeho studia, včetně dosahovaných výsledků, nikdy tyto informace neobdržel, syn s ním nekomunikuje, žádné výsledky ani to, zda ještě studuje, nesděloval a nadále nesděluje. Z dostupných informací však žalobce zjistil, že syn fakticky studium ukončil již po prvním semestru, tuto informaci mu nesdělil. Poté měl pracovat jako OSVČ u [právnická osoba], v současné době údajně pracuje v bankovním sektoru v [Anonymizováno], více mu není známo. Vzhledem k tomu, že žalovaný je schopen již sám se živit, jeho vyživovací povinnost by tak měla být zrušena.
2. Žalovaný ve svých vyjádřeních uvedl, že zrušení vyživovací povinnosti nerozporuje a vítá. Rozporuje však tvrzení žalobce o komunikaci s ním. Byl to žalobce, kdo mu po celou dobu studia nebyl schopen poskytnout kontaktní adresu. Vlastní iniciativou náhodou našel pracovní email žalobce, na který zaslal potvrzení o absolvování a následném navazujícím studiu, zároveň požadoval soukromý email žalobce, který mu však poskytnut nebyl. Lze říci, že po celou dobu vyvíjel vlastní iniciativu, která však nebyla opětována, a tudíž neměl možnost diskutovat či sdílet rozhodné skutečnosti. V navazujícím studiu opravdu začal pracovat jako personální bankéř v [Anonymizováno], konkrétně s nástupem 1. 1. 2025, kdy v druhém semestru již školu fyzicky nenavštěvoval, chtěl zkusit nástup od dalšího semestru, neboť v tomto období měl osobní, zdravotní, pracovní i studijní problémy. Od září 2025 se ovšem z osobních důvodů přestěhoval do zahraničí. Potvrzení o studiu vlastnil po oba studijní roky, studium oficiálně ukončil dne 2. 2. 2026.
3. Po provedeném dokazování bylo z usnesení Okresního soudu ve Strakonicích č. j.
4 C 270/2021–35 ze dne 6. 12. 2021 zjištěno, že soud schválil smír účastníků, na základě něhož se žalovaný [Jméno žalobce] zavázal platit žalobci [Jméno žalovaného] výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně. Z rozhodnutí [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [adresa] ze dne 15. 1. 2026 bylo zjištěno, že byla odmítnuta žádost o poskytnutí informací žalobci, a to konkrétně studijních výsledcích, informací o průběhu zkoušek a o předpokládaném ukončení studia, na které se vztahují k žalovanému.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce byl povinen platit žalovanému výživné počínaje dne 1. 9. 2021 ve výši 4 500 Kč měsíčně, a to na základě usnesení Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 4 C 270/2021–35 ze dne 6. 12. 2021, kterým byl schválen smír účastníků, když v době tohoto rozhodování byl žalovaný studentem [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [adresa]. Dále má soud za prokázané, že žalovaný studium oficiálně ukončil ke dni 2. 2. 2026 a nyní je zaměstnán, když toto nebylo žalovaným ani sporováno.
5. Podle § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. S ohledem na provedené dokazování, kdy bylo zjištěno, že žalovaný již ukončil studium a je zaměstnán, vyživovací povinnost žalobce, který je otcem žalovaného, zanikla. Z tohoto důvodu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost zrušil.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. Přestože žalobce byl ve věci plně úspěšný, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k tomu, že žalobce se před podáním žaloby na žalovaného neobrátil možností věc vyřešit smírně, není doložena žádná předžalobní výzva, naopak je doložena iniciativa žalovaného ohledně navázání komunikace se žalobcem.