Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 24 800 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 800 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Řízení se ohledně částky 35 324 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 324 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, dále ohledně částky 7 811,09 Kč a dále ohledně úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 50 033,36 Kč od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025 ve výši 2 231,92 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 033,36 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 7. 2025 dosáhne částky 193 248 Kč, se zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 60 127 Kč se zákonným úrokem z prodlení, částku ve výši 7 811 Kč a úrok. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo [hodnota]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 22. 8. 2024. Společně se smlouvou byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 52 000 Kč použit na úhradu/započtení dluhů žalované u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě o konsolidaci, když zbytek úvěru ve výši 39 867 Kč byl žalované vyplacen dne 23. 8. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 3 355 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu Oznámení žalobce o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalobce uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Dále žalobce uvedl, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 19. 9. 2024, dne 18. 10. 2024, dne 11. 11. 2024, dne 18. 12. 2024, dne 24. 1. 2025, dne 20. 2. 2025 a dne 19. 3. 2025 vždy částku po 3 355 Kč, dále dne 24. 1. 2025 uhradila částku 200 Kč, dne 22. 4. 2025 částku 2 975 Kč a dne 22. 4. 2025 částku 360 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (u splátek číslo 9 a 10 po 499 Kč). Dále v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (u splátek číslo 9 a 10 po 200 Kč). V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo 9 splatné dne 22. 5. 2025. K datu 27. 7. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 58 726,58 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná přitom byla před zesplatněním úvěru vyzvána k úhradě dané dlužné částky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Dále žalobce uvedl, že v bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 29. 7. 2025 až do jejího úplného zaplacení. Žalobce uvedl, že smluvní pokutu požaduje pouze k datu vyhotovení této žaloby a požaduje smluvní pokutu ve výši 7 811 Kč. Dále žalobce uvedl, že v bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobce uvedl, že tento úrok ve výši 72,85 % ročně z částky 50 033,36 Kč požaduje od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025. Následně od 21. 8. 2025 do zaplacení požaduje úrok ve výši 12 % ročně.
2. V průběhu řízení ještě předtím, než začalo jednání ve věci samé, vzal žalobce žalobu částečně zpět. Žalobce uvedl, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaná uhradila částku 27 200 Kč, proto požaduje po žalované částku 24 800 Kč (52 000 Kč - 27 200 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2025 do zaplacení. Ohledně částky 35 324 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, ohledně částky 7 811,09 Kč a ohledně úroku vzal žalobce žalobu zpět. S ohledem na částečné zpětvzetí soud řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 24 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.
3. Po provedeném dokazování bylo z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru číslo [hodnota] zjištěno, že na jeho základě byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovanou, když žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 22. 8. 2024, žalobce dne 23. 8. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaná se zavázala celkem uhradit částku 161 040 Kč, a to ve 48měsíčních splátkách po 3 355 Kč, vždy do každého 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 72,85 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Uvedené parametry úvěru pak vyplývají i z Předsmluvního formuláře. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, kdy za žalovanou byla podepsána jedinečným kódem, přičemž z Dodatku číslo 1 k Návrhu Smlouvy o úvěru ze dne 22. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná požádala, aby smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Uzavření smlouvy bylo dále prokázáno listinami „Důkaz o odeslání 1 Kč“, „Zaslaná SMS (informace o vyplacení)“ a „důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“. Totožnost žalované byla ověřená občanským průkazem. Z listiny označené „Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo [hodnota] ze dne 26. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobce akceptoval shora uvedený návrh na uzavření smlouvy. Tvrzení žalobce, jak měl být úvěr splácen a jakým způsobem budou započítávány jednotlivé splátky, bylo prokázáno splátkovým kalendářem ke Smlouvě o úvěru číslo [hodnota]. Z Dohody o konsolidaci ke Smlouvě o úvěru číslo [hodnota] ze dne 22. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná má vůči žalobci dluh z jiné smlouvy o úvěru, a to číslo [hodnota] ve výši 12 133 Kč, přičemž se strany dohodly, že pohledávka žalované za žalobcem na poskytnutí části prostředků ve výši 12 133 Kč se dle dohody smluvních stran započítává na uvedenou pohledávku. Část prostředků ve výši 39 867 Kč bude vyplacena na bankovní spojení žalované. Z dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 23. 8. 2024 byla na účet žalobce vyplacena částka 12 133 Kč a na účet žalované uvedený ve smlouvě částka 39 867 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané tvrzení žalobce o tom, kdy a jaké částky žalovaná uhradila. Tvrzení žalobce, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, je prokázáno jednotlivými výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, a to ze dne 23. 6. 2025 a ze dne 23. 7. 2025. Z Oznámení ze dne 27. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěru došlo dne 27. 7. 2025 k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, to je celkové částky 60 124 Kč.
4. Dále žalobce své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, prokazoval listinou Hodnocení klienta. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem činí 19 989 Kč, přičemž příjem se skládá z příjmu ze zaměstnání a dále pobírá [Anonymizováno] důchod. Ohledně výdajů žalovaná uvedla částku 4 860 Kč jako životní minimum, částku 1 225 Kč splátky u [právnická osoba]. a částku 4 621 Kč představující náklady na bydlení. Celkem tak výdaje činí 10 706 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr od 1. 11. 2023, žije u rodičů. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že na účet žalované byl dne 18. 7. 2024 vyplacen [Anonymizováno] důchod [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve výši 10 506 Kč a dne 19. 8. 2024 ve výši 10 506 Kč. Dále bylo z potvrzení o provedené platbě zjištěno, že dne 18. 7. 2024 byla na účet žalované připsána částka 9 104 Kč a dne 20. 8. 2024 částka 9 631 Kč. Provedení lustrace žalované v registru NRKI bylo prokázáno výpisem z Nebankovního registru klientských informací ohledně žalované ze dne 22. 8. 2024.
5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací, které sdělila samotná žalovaná a dále pak z listin ohledně příjmů žalované a z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalované. U výdajů se spokojil pouze s částkou, kterou uvedla žalovaná. Žalobce netvrdil a ani nenavrhoval důkazy k tomu, jakým způsobem ověřoval výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, a proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 52 000 Kč, za absolutně neplatnou.
7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požadoval pouze částku 24 800 Kč (v závorce 52 000 Kč - 27 200 Kč), soud žalobě v této části vyhověl. Ohledně zákonných úroků z prodlení pak s ohledem na výše uvedené byla žaloba zamítnuta.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná má příjem ze zaměstnání a dále pobírá [Anonymizováno] důchod. Bylo přihlédnuto i k výši dlužné jistiny. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k původně žalované celkové částce, k částce, kterou žalobce po podání žaloby vzal částečně zpět a k částce, která byla žalobci přiznána. Dle míry rozdílu mezi původně žalovanou částkou a částkou přiznanou, by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.