4 C 325/2024

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 18 194,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 13. 10. 2023 distančním způsobem. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 39 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle smlouvy v pravidelných denních splátkách dle smlouvy. První splátka byla splatná dne 12. 11. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat 5. 4. 2025. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalované celkový počet členů domácnosti žijících se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobci a žalobce dále ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech, když měl k dispozici výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z rejstříku „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovanou a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet číslo [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce, a to tak, že dne 13. 10. 2023 byla žalované vyplacena částka 10 000 Kč. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelné služby, a to služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 234,24 Kč a služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalobce dále uvedl, že žalovaná splatila na jistinu celkem 170,38 Kč, a to tak, že dne 14. 11. 2023 uhradila částku 16,78 Kč, dne 12. 1. 2024 částku 30,71 Kč, dne 22. 2. 2024 částku 21,56 Kč, dne 16. 4. 2024 částku 24,96 Kč, dne 20. 5. 2024 částku 23,38 Kč a dne 16. 6. 2024 částku 52,99 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobce proto dle článku 7 odst. 1 Smlouvy smlouvu vypověděl, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 13. 6. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 14. 6. 2024. Žalovaná má vůči žalobci nesplacený dluh v celkové výši 18 194,71 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9 829,59 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 144,65 Kč, smluvního úroku ve výši 8 100 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 120,43 Kč. Dále žalobce uvedl, že pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Dále žalobce uvedl, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem elektronicky dne 13. 10. 2023. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 39 200 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit věřiteli spolu s příslušenstvím dle článku VII. Smlouvy, a to nejpozději k datu splatnosti dle článku V. Smlouvy. Z této Smlouvy bylo dále zjištěno, že doba platnosti kreditního rámce je 5. 4. 2025. Úroková sazba je stanovena jako pevná ve výši 0,983 % denně. Datum zesplatnění první denní splátky je 12. 11. 2023. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činí 1,99 % z čerpané částky. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že ocitne-li se klient v prodlení, má věřitel vůči klientovi nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, až do zaplacení. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo [Anonymizováno] /[Anonymizováno] je žalovaná, přičemž na tento účet dne 13. 10. 2023 byla připsána částka ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol]. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Všeobecnými obchodními podmínkami a předpisem denních splátek. Z dopisu žalobce ze dne 13. 6. 2024 adresovaného žalované bylo zjištěno, že smlouva o půjčce byla s okamžitou platností vypovězena, neboť žalovaná navzdory předchozímu upozornění neuhradila závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka je k dnešnímu dni 91 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činí 20 999,71 Kč včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut a je splatná nyní. Dále žalobce své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované prokázal výpisem o posouzení úvěruschopnosti, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je 2, přičemž počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem je 1. Dále uvedla, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 4 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 3 500 Kč, další nezbytné výdaje činí 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 33 817 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedená spotřebitelem činí 22 000 Kč, rezerva pro výdaje činí 600 Kč a vypočítané minimální výdaje činí 10 260 Kč, disponibilní příjem činí 11 700 Kč. V závěru je uvedeno, že posouzení úvěruschopnosti je úspěšné. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal listinou – Identifikované příjmy, z níž bylo zjištěno, že spotřebitel doložil příjem prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že je pravdou, že částku 10 000 Kč si půjčila a zřejmě souhlasí i to, kolik bylo splaceno. Dále uvedla, že její příjem ze zaměstnání je zhruba 22 000 Kč –23 000 Kč měsíčně a pokud jde o další příjmy uvedené v listině – Identifikované příjmy, pak má ještě přivýdělek, kdy dělá nebankovní půjčky, má zhruba 5 klientů, se kterými není schopna se sejít, protože pracují v zahraničí, a oni splátky posílají na její účet, takže se zde objevuje tento příjem, z tohoto má příjem zhruba 12–13 000 Kč měsíčně. To se ale v příjmech neobjevuje, to je provize, která je její vyplácena týdně a není vyplácena na účet. Dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru výdaje nikdo nezkoumal. Dále žalovaná uvedla, že dluh by byla schopna zaplatit ve splátkách maximálně po 3 000 Kč měsíčně.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy vystupovala v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když žalobce vycházel z prokázaných příjmů žalované, které však posoudil nedůsledně, neboť v příjmech žalované jsou uvedeny i částky, které žalované nenáleží, přičemž žádným způsobem neověřoval výdaje žalované. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinností uvedených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Za této situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná vrátila pouze částku 170,38 Kč, což žalovanou nebylo sporováno, je povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky jako dlužnou jistinu žalobci ve výši 9 829,62 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části pak byla žaloba zamítnuta, když soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná uvedla, že je schopna dlužnou částku uhradit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, umožnil soud žalované uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, se stane splatný celý dluh.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra rozdílu úspěchu a neúspěchu účastníků, vezme-li soud v úvahu i příslušenství pohledávky, je velmi malá.