Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 989,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částku 2 448 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 16 000 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky a dále částku ve výši 2 448 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 31. 3. 2024 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [Anonymizováno] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 31. 1. 2024, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla společnost [Anonymizováno] žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do 1. 3. 2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, přičemž žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí [Anonymizováno],[Anonymizováno] –[částka] představující tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet společnosti [Anonymizováno]. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Dále žalobce uvedl, že součástí schvalovacího procesu je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované schválena a byla jí poskytnuta částka 16 000 Kč na účet, ze které dříve odeslala verifikační platbu. Tímto žalovaná čerpala úvěr. Žalovaná však sjednanou částku nehradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit společnosti [Anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,01 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním především za odeslání písemných upomínek žalované. Dále žalobce uvedl, že dne 13. 11. 2023 byla mezi společností [Anonymizováno] a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků. Na základě této Smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. O každém dílčím postoupení pohledávek bylo vyhotoveno tzv. Společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek. Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek rovněž obsahuje seznam postupovaných pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena ke dni 5. 8. 2024. Žalobce uvedl, že celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18 596 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 496 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Dále žalobce požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit společnosti [Anonymizováno] smluvní pokutu, přičemž žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 2 448 Kč, kdy smluvní pokuta je počítána ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky t. j. 2. 3. 2024, z dlužné jistiny pohledávky ve výši 16 000 Kč do dne 2. 8. 2024. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla upomínána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] za prokázané, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 31. 1. 2024 elektronicky. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit do 1. 3. 2024. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 31. 1. 2024 odeslala žalovaná z účtu číslo [č. účtu] částku 0,01 Kč, přičemž je zde uveden variabilní symbol a pod ním identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru od [právnická osoba] Dále bylo z výpisu z běžného účtu zjištěno, že dne 31. 1. 2024 byla na účet číslo [č. účtu] odeslána částka 16 000 Kč, přičemž jako variabilní symbol je uvedeno číslo smlouvy o úvěru. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a Společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, když z těchto listin bylo zjištěno, že postupitelem je společnost [právnická osoba], postupníkem žalobce a byla postoupena i pohledávka za žalovanou ve výši 18 596 Kč z úvěru číslo [hodnota]. Z dopisu ze dne 15. 8. 2024 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že dne 5. 8. 2024 byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], na základě níž došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy číslo [hodnota], přičemž výše pohledávky k datu postoupení činila 18 596 Kč.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.
5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení úvěruschopnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o ú spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované však nenavrhl a nepředložil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce z jednání omluvil, nebylo možné mu poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně břemene důkazního, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou.
6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 16 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce ničeho neuhradila, když toto tvrzení žalovanou vyvráceno nebylo, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 16 000 Kč jako dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
7. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti, tj. stanovení doby k vrácení dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, je-li poskytnut na základě neplatné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, určí podle odst. 2 citovaného ustanovení dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by její zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce jsou stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
8. O náhradě nákladů řízení byl rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaná načerpala celkem částku 16 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 18 448 Kč (neuhrazená jistina, náklady na vymáhání, smluvní pokuta, úrok, úrok z prodlení). V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024).