4 C 59/2025

Odůvodnění

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 321 618,76 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 13. 10. 2022 Smlouvu o úvěru číslo [Anonymizováno], na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 350 000 Kč. Součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky pro [Anonymizováno] Spotřebitelské úvěry. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Na základě obchodních podmínek pro [Anonymizováno] spotřebitelské úvěry jsou stanoveny podmínky, které je žalovaná povinna splnit před poskytnutím úvěru a jedná se o následující: plnění povinností a závazků ze smlouvy není v rozporu s jinými povinnostmi nebo závazky klienta (žalovaného); klient nemá splatné a nezaplacené závazky vůči svým věřitelům, které by měly negativní vliv na jeho schopnost dostát svým platebním závazkům ze smlouvy, zejména nemá splatné a nezaplacené závazky vůči finančním úřadům, České správy sociálního zabezpečení, celním úřadům a zdravotním pojišťovnám; klient informuje [Anonymizováno] pravdivě o všech svých finančních závazcích; majetek klienta není zatížen zástavními právy či jinými věcnými právy kromě těch, o kterých [Anonymizováno] písemně informoval; údaje uvedené klientem, v žádosti o úvěr jsou úplné, pravdivé a správné. Dále žalobce posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Dále žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že žalovaná se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopná své závazky splácet a dále kontrolu přes systém SOLUS, ve kterém žalovaná neměla ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce dále posoudil úvěruschopnost žalované též s ohledem na její životní náklady, kdy po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta, v rámci kterého byl stanoven. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 6 109 Kč vždy ke 14. dni v měsíci, počínaje 14. 11. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,13 % ročně. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Přestože žalobce splnil veškeré své povinnosti vyplývající ze smlouvy a poskytl žalované finanční prostředky, žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila a opakovaně se dostávala do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné, o čemž byla žalovaná informována mimo jiné dopisem – Oznámení o zesplatnění úvěru, který byl odeslán na doručovací adresu žalované. Žalobce uvedl, že po žalované nárokuje zaplacení: jistiny ve výši 320 118,76 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 24 400,63 Kč za období od 13. 1. 2024 do 25. 8. 2024; kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 432,94 Kč za období od 14. 1. 2024 do 25. 8. 2024; poplatků ve výši 1 500 Kč; úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 320 118,76 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 321 618,76 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení.

2. Následně žalobce uvedl, že žalovaná po podání žaloby uhradila dne 16. 10. 2024 částku ve výši 500 Kč, dne 14. 10. 2024 částku ve výši 500 Kč, celkem tedy 1 000 Kč, a proto vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 1 000 Kč na dlužné jistině a nadále tak požadoval zaplacení částky 320 618,76 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Dále žalobce uvedl, že žalovaná na dlužnou pohledávku uhradila celkem částku 86 552,74 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, posoudil žalobce úvěruschopnost žalované též s ohledem na její finanční situaci a životní náklady. Úvěr byl schválen jako předschválený limit, který byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu číslo [č. účtu] žalované, v rámci které byl stanoven. Příjem žalované byl na základě transakcí na běžném účtu vypočten na částku 37 696 Kč, výdaje byly vypočteny ve výši 14 401,50 Kč a platební kapacita žalované tak činila 23 294 Kč. Vzhledem k výši platební kapacity žalované byla splátka ve výši 6 109 Kč měsíčně dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaná mohla předmětný závazek adekvátně splácet. Údaje bilance žalované přitom byly doloženy nejvěrohodnějším možným způsobem, kterým je plná transakční historie jejího běžného účtu od 15. 4. 2022 do 12. 10. 2022. Dle názoru žalobce byla jeho povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru řádně splněna.

3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ohledně částky 1000 Kč zastavil.

4. Na základě provedeného dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru za prokázané, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 13. 10. 2022, a to elektronicky, jak bylo prokázáno Záznamem o podpisu klienta. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit úvěr spolu s pevnou úrokovou sazbou ve výši 14,13 % ročně v 96měsíčních splátkách po 6 109 Kč počínaje dnem 14. 11. 2022. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná v této žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 56 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje ve výši 12 600 Kč, žádá o úvěr do výše 350 000 Kč a pokud jde o účel úvěru, je zde uvedeno - bez udání účelu/konsolidace. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že dne 13. 10. byla na účet připsána částka 350 000 Kč a dne 13. 10. došlo k výběru hotovosti z účtu ve výši 350 000 Kč. Parametry úvěru soud zjistil rovněž i z listiny Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Tvrzení žalobce, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, bylo prokázáno první upomínkou, výzvou k úhradě dluhu, opakovanou výzvou k úhradě dluhu a doklady o doručení. Z listiny – Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vzhledem k tomu, že žalovaná byla marně upomínána a vyzývána k zaplacení dlužné částky a i nadále byla v prodlení s hrazením splátek, využil svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlásil ke dni 14. 6. 2024 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu, který ke dni 15. 6. 2024 činí 341 316,92 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků), a to do 23. 6. 2024. Tvrzení žalobce, že žalovaná do podání žaloby uhradila celkem částku 86 552,74 Kč, je prokázáno transakční historií.

5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalované prokazoval listinou – CBCB informace, z níž bylo zjištěno, že žalované bylo 5 žádostí o úvěr zamítnuto, 2 byly odvolány žalovanou a 1 kontrakt byl ukončený. V případě kreditní úvěrové karty, je zde jeden existující kontrakt a dále pak je zde jeden ukončený kontrakt v případě nesplátkových kontraktů a debetů na běžném účtu. Konkrétně bylo zjištěno, že dne 18. 10. 2021 žádala žalovaná o spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč, přičemž žádost byla odvolána dne 18. 10. 2021, žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč, přičemž žádost byla odmítnuta dne 9. 11. 2021, žádala o osobní úvěr ve výši 150 000 Kč, přičemž žádost byla odmítnuta dne 10. 1. 2022, žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žádost byla odmítnuta dne 17. 1. 2022, žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 350 000 Kč, přičemž žádost byla odmítnuta dne 20. 4. 2022, žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žádost byla odvolána a dne 17. 8. 2022, žádala o osobní úvěr ve výši 350 000 Kč, přičemž žádost byla odmítnuta. Dále bylo z listiny doložené žalobcem týkající se schvalování žádosti žalované o poskytnutí úvěru zjištěno, že kromě údajů týkajících se úvěru jsou zde uvedeny identifikační údaje žalované, je zde uveden čistý měsíční příjem 56 000 Kč, měsíční výdaje bez splátek 12 600 Kč, je zde uveden stav žalované, a to, že je vdaná a dále pak je zde uvedena adresa a kontaktní údaje na žalovanou. Dále bylo zjištěno, že žalobce v rámci finanční situace žalované vycházel z příjmu na základě transakcí na běžném účtu ve výši 37 696 Kč, kdy byl napočítán příjem za posledních 5 měsíců, a to květen 2022 - 11 667,02 Kč, červen 2022 - 11 178 Kč, červenec 2022 - 37 696 Kč, srpen 2022 - 25 097 Kč, září 2022 - 24 022 Kč a dále pak jsou zde uvedeny výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, a to ve výši 14 401,50 Kč, přičemž při výpočtu výdajů byly zohledněny i životní náklady (pravidelné výdaje, které zahrnují inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a nepravidelné výdaje, které zahrnují transakce debetní kartou, včetně výběrů z bankomatu), dále náklady na úvěrové služby a na základě toho byla vypočtena platební kapacita ve výši 23 394,50 Kč s tím, že pro splátku ve výši 6 109 Kč je dostatečná. Z výpisu z účtu za období 1. 10. 2022 – 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 259,80 Kč, konečný zůstatek 358,85 Kč, přičemž celkové příjmy činily 368 375 Kč a celkové výdaje 368 275,95 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce v dané věci při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupných registrech, a to registru SOLUS a v Nebankovním registru klientských informací, dále z informací sdělených samotnou žalovanou a z transakcí na účtu žalované, který je veden u žalobce. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 56 000 Kč, žalobce vycházel z příjmu žalované 37 696 Kč, přičemž ani jedna částka z výpisu z účtu, který byl žalobcem doložen, nevyplývá. Rovněž tak výdaje žalované, které uvedl žalobce ve výši 14 401,50 Kč, z předmětného výpisu z účtu nevyplývají. Z výpisu z účtů doloženého žalobcem lze dovodit, že v měsíci říjnu 2022 na účet žalované s výjimkou částky 350 000 Kč byla připsána částka 18 375 Kč a odepsána částka 18 275 Kč. Jiný výpis z účtu žalované žalobce nepředložil. I z tohoto účtu však lze dovodit, že žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostal povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované a v důsledku tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinností uvedených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 350 000 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 86 552,74 Kč (plus 1 000 Kč), je povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 262 447,26 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba odstav zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, který žalovaná sama uváděla. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce stanovil soud podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaná čerpala celkem částku 350 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 321 618,76 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy, mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z platné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to dle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci, vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 C o 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024).