Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce [jméno FO] k žalované [Anonymizováno] [jméno FO] stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha – západ, č. j. 12 Nc 101/2007-13 ze dne 8. 8. 2007, se zrušuje, a to od 1. 4. 2026.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž bude od dubna 2026 zrušena jeho povinnost platit žalované výživné, které bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 12 Nc 101/2007-13 ze dne 8. 8. 2007, kdy tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, na základě níž měl na výživu žalované, která je jeho dcerou, přispívat částkou 2 000 Kč měsíčně. Dcera dne 29. 9. 2025 po ukončení studia nastoupila do zaměstnání, a proto žádá o zrušení vyživovací povinnosti.
2. Po provedeném dokazování bylo z rozsudku Okresního soudu Praha – západ, č. j. 12 Nc 101/2007-13 ze dne 8. 8. 2007 zjištěno, že soud schválil dohodu rodičů žalované, na základě níž se žalobce, který je otcem žalované, zavázal přispívat na výživu dcery částkou 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 8. 2007. Z pracovní smlouvy ze dne 23. 9. 2025 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [Anonymizováno] & [Anonymizováno] závod [adresa] a žalovanou s tím, že žalovaná na základě této smlouvy bude zaměstnána s účinností od 29. 9. 2025, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to do 30. 9. 2026. Z dohody uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že žalovaná prohlašuje, že souhlasí s ukončením vyživovací povinnosti svého otce, která byla stanovena uvedeným rozsudkem, přičemž vyživovací povinnost se zrušuje z důvodu nástupu do zaměstnání od dne 29. 9. 2025.
3. Podle § 910 odst. 1 obč. zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 obč. zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaná počínaje dnem 29. 9. 2025 nastoupila do zaměstnání, je tedy schopna se živit, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a povinnost žalobce platit žalované výživné počínaje 1. 4. 2026 zrušil.
4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by právo na náhradu nákladů řízení měl žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobci žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.