Výrok
rozsudek:
I. Manželství [Jméno manželky], dříve [Anonymizováno], rozené [rodné přijmení], uzavřené s [Jméno manžela] dne [datum] před Městským úřadem [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se svým návrhem domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo její manželství uzavřené [datum] před Městským úřadem ve [Anonymizováno] rozvedeno. V návrhu uvedla, že z manželství se narodily dvě dosud nezletilé děti, ohledně jejichž poměrů pro dobu po rozvodu manželství rozhodoval zdejší soud. Dále pak uvedla, že v průběhu manželství začaly vznikat neshody, které vedly k vzájemnému odcizení, ukončení soužití, když v únoru 2023 se odstěhovala i s dětmi a od té doby žijí odděleně, přičemž s manželem je již nepojí žádné citové pouto.
2. Jelikož manželka je občankou Slovenské republiky, jde o věc s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval svoji příslušnost, když vycházel z nařízení Rady (EU) č. 2019/111 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí účinné od [datum]. Podle jeho článku 44 odst. 1 toto nařízení nahrazuje dvoustranné smlouvy mezi zeměmi Evropské unie. Podle jeho článku 3 písm. a) bodu 1 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Z uvedeného tedy vyplývá, že zdejší soud je příslušný ve věci rozhodovat, neboť oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice. Pokud se jedná o použití rozhodného práva, jelikož Česká republika nepřijala nařízení Rady EU č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, a vzhledem k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ohledně otázek rozhodného práva, soud vycházel při posuzování této okolnosti ze zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle jeho § 50 odst. 1 se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení, přičemž otázku osobních poměrů manželů upravuje ustanovení § 49 odst. 1 tohoto zákona, podle nějž se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany a jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak právem českým. Jelikož oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, postupoval soud podle platného občanského zákoníku.
3. V řízení byla na základě účastníků navržených a předložených důkazů prokázána veškerá skutková tvrzení z návrhu, jak jsou popsána v prvém odstavci odůvodnění s tím, že shora uvedený rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým byly upraveny poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů, nabyl právní moci [datum]. Tyto prokázané skutečnosti naplňují ustanovení § 755 odst. 1 o. z. a soud považuje toto soužití účastníků za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, v němž nelze očekávat jeho obnovení. Soud proto toto manželství rozvedl a příčiny rozvratu ve smyslu § 756 o. z. shledává v rozdílných povahách účastníků a jejich odlišných názorech na společný život, které vedly k vzájemnému citovému odcizení.
4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení, jde-li o statusovou věc manželskou.