Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 320 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 684,52 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 4 320 Kč za neuhrazené televizní poplatky v období od října 2019 do května 2022, tedy 32 x 135 Kč, které žalovaná v rozporu s ustanovením § 7 zákona č. 428/2000 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích neuhradila, a to ani přes opakovanou výzvu, kromě úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje v zákonné výši pouze do podání žaloby v kapitalizované podobě co do částky 684,52 Kč pak ještě požaduje jako náklady spojené s uplatněním pohledávky částku 64 Kč za doručení předžalobní upomínky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná se jako televizní poplatník přihlásila v červnu roku 2017 a neodhlásila se. Z upomínky ze dne 13. června 2022 včetně dodejky k této upomínce bylo zjištěno, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila.
4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná dluží za období od října 2019 do května 2022 na televizních poplatcích 32 x 135 Kč, tedy celkových 4 320 Kč. Žalobkyně má na úhradu těchto poplatků nárok podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem, což v tomto případě bylo v červnu roku 2017. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této dlužné částky, tak ohledně úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala pouze do doby podání žaloby a kapitalizovala je na částku 684,52 Kč, když nárok na tyto poplatky vyplývá z ustanovení § 10 citovaného zákona a jejich výše odkazuje na předpisy občanského práva, přičemž je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb.
5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Vzhledem k nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3344/2012 z [datum] však soud náklady za advokáta považuje v této věci za právní zastoupení, které nejsou účelně vynaložené, s tím, že je žádoucí, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama. Žalobkyni však náleží paušální náhrada hotových výdajů 1 x 100 Kč za podání žaloby ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. K ní byla připočítána částka 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, takže tyto náklady řízení představují částku 500 Kč. Žalobkyni rovněž byly, jak vyplývá z poslední části výroku I., přiznány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč za zaslanou předžalobní upomínku, za níž již proto nebyla přiznána paušální náhrada ve smyslu citované vyhlášky.