Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 399,22 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ohledně částky 22 977,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 561,11 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a částky ve výši 231,64 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 29 608,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr na bydlení až do výše 61 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách s první splátkou 29. 12. 2024 a poslední 12. 5. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] když žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím sdělených skutečností ohledně své osoby s ověřením měsíčního příjmu, který představoval 30 300 Kč a který umožňuje bezproblémové splácení úvěru, což bylo ověřeno z dvou výplatních pásek. A dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru sankčních seznamů. A kromě toho žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti, pravidelné měsíční výdaje spotřebitele, čisté měsíční příjmy spotřebitele a čisté ověřené měsíční příjmy a další. Na základě posouzení všech těchto údajů pak došla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, a proto byla tato smlouva uzavřena. Žalovaný na ní vyčerpal celkovou částku 14 013 Kč, která mu byla poskytnuta 20. 1. 2025 na jeho účet ve výši 6 013 Kč a 29. 11. 2024 ve výši 8 000 Kč. Žalovaný z ní pak uhradil pouze 7 613,78 Kč a jelikož se dostal do prodlení ze strany žalobkyně došlo k vypovězení této smlouvy a požaduje po něm celkových 29 376,53 Kč, včetně úroků, poplatků a dále smluvní pokuty 231,64 Kč, které žalovaný ani přes výzvu neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.
3. Ze zprávy [Anonymizováno] z 2. 3. 2026 a autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem účtu [č. účtu]. Z informací pro spotřebitele a souhlasem se zpracováním osobních údajů nebyly zjištěné žádné podstatné skutečnosti k uzavření předmětné smlouvy, stejně jako z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z bankovního výpisu rovněž žádné podstatné skutečnosti kromě adresy žalovaného zjištěny nebyly. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a dvou výpisů společnosti [právnická osoba]. ohledně žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem před uzavřením smlouvy 30 300 Kč, nebyli uvedeni žádní členové hospodařící ve společné domácnosti, když pro účel půjčky byly u žalovaného použity minimální výdaje ve výši 10 360 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 5 000 Kč a výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 000 Kč s tím, že disponibilní příjem představuje 1 900 Kč a tyto skutečnosti nebyly ničím ověřeny. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela 29. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru až do výše 61 800 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Z přehledu o bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na jeho shora uvedený účet žalobkyně zaslala 29. 11. 2024 částku 8 000 Kč a 20. 1. 2025 částku 6 013 Kč. Z výzvy z 28. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný neplatil řádně a byla částka na předmětné smlouvě vypovězena. Z výzvy před podáním žaloby z 8. 10. 2025, včetně dokladu o doručení, bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by kromě žalobkyní uvedené částky 7 613,78 Kč něčeho na této smlouvě uhradil.
4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).
10. Soud se nejprve zabýval tím, jak žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, když však oproti svým tvrzením, jaké skutečnosti ohledně žalovaného zjišťovala a ověřovala, prokázala pouze tolik, že zjistila a ověřila (dvěma výpisy ohledně příjmů žalovaného) jeho čistý měsíční příjem 30 300 Kč, avšak žádným způsobem neprokázala, že by činila jakékoli výpisy informacemi z jí tvrzených registrů, jak jsou uvedeny v prvém odstavci odůvodnění, když naprosto rezignovala na zjišťování výdajů, ohledně nichž se spokojila pouze s informacemi uvedenými ze strany žalovaného a k těmto výdajům žádné doklady nemá. Za této situace soud dospívá k závěru, že žalobkyně naprosto rezignovala na svoji povinnost zjišťoval a ověřovat úvěruschopnost žalovaného a nesprávně se spolehla pouze na jeho tvrzení. Jelikož nepožadovala jejich doložení, soud se domnívá, že nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva je v rozporu s § 580 odst. 1 o. z. a je proto neplatná. Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 013 Kč a žalovaný z něj uhradil 7 613,78 Kč, má žalobkyně nárok ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na úhradu pouze nesplacené jistiny, tedy částky 6 399,22 Kč, nikoli tedy na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 6399,22 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.
11. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku shora uvedené poskytnuté jistiny a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13.8.2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky) za situace, když v tomto řízení byl žalovaný nečinný a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh neučinil, a proto vychází pouze z informací, které o žalovaném má. S ohledem na jeho věk, zaměstnání a pravidelný měsíční příjem soud dospěl k závěru, že je v jeho schopnostech, aby dlužnou částku splácel po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.
12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.