6 C 398/2017

Odůvodnění

1. Dne 10. ledna 2018 byl pod č. j. [spisová značka] vyhlášen rozsudek, v němž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 26 246,59 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 363,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 684,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 399,78 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,97 % ročně z částky 17 399,78 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a částku ve výši 5 989,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 007,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 728,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 226,09 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] půjčila žalovanému na základě smlouvy o půjčce podle § 657 a následujícího obč. zák. (který soud na tuto věc aplikoval s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z. vzhledem k době tohoto závazkového vztahu), nejprve částku 12 000 Kč dle smlouvy č. [hodnota], kterou však žalovaný co do částky 5 989,41 Kč neuhradil a posléze mu půjčil dle smlouvy o půjčce č. [hodnota] dalších 20 000 Kč z nichž žalovaný neuhradil 26 246,59 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla následně smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 32 236 Kč žalobci, což však neučinil. Soud proto tento nárok považoval za důvodný a vyhověl mu jak ohledně předmětné částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení.

2. Před nabytím právní moci tohoto rozsudku bylo pro insolvenční řízení na straně žalovaného toto řízení přerušeno, nicméně žalující strana zároveň podala návrh na vydání doplňující rozsudku, když s ohledem na znění žaloby, kde kromě požadovaného plnění, jak o něm bylo rozhodnuto předmětným rozsudkem, žádala ještě k úhradě zaplacení úroku ve výši 21 % ročně z dlužné částky 4 226,09 Kč.

3. Jelikož z předmětné smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že strany si dohodly úrok ve výši 21 %, přičemž podle § 657 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky, považuje soud nárok žalobkyně na úhradu těchto úroků za relevantní, proto tomuto návrhu vyhověl a rozhodl jím v souladu s ustanovením § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. tímto doplňujícím rozsudkem.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit mu celkových 32 236 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] nejprve dne 11. 3. 2012 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě níž věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se je zavázal zaplatit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 700 Kč v celkových 45 týdenních splátkách po 460 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 20. 1. 2013. Žalovaný však z této smlouvy neuhradil na jistině 4 226,09 Kč a na dlužném poplatku 3 063,91 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku mu neuhradil. Žalovaný pak dále se společností [právnická osoba] uzavřel dne 10. 6. 2012 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě níž mu věřitel poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 16 720 Kč v celkových 60 týdenních splátkách po 612 Kč se splatností poslední splátky 4. 8. 2013. Žalovaný však na jistině neuhradil 17 399,78 Kč a na dlužném poplatku 14 546,22 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla taktéž smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku mu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] bylo zjištěno, že [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal mu zaplatit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 700 Kč v 45 týdenních splátkách po 460 Kč se splatností poslední splátky 20. 1. 2013. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce dne 10. 6. 2012 ve výši 20 000 Kč a zavázal se jí uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 16 720 Kč v 60 týdenních splátkách po 612 Kč se splatností poslední splátky 4. 8. 2013. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil na první půjčce celkových 5 989,41 Kč a na druhé 26 246,59 Kč s tím, že obě tyto pohledávky za žalovaným byly touto smlouvou postoupeny na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tomto postoupení s tím, aby nadále plnili žalobci. Z poštovního podacího archu žalobce z 14. 10. 2016 bylo zjištěno, že toto oznámení bylo žalovanému zasláno. Z předžalobní výzvy z 14. 8. 2017 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobci. Z poštovního podacího archu zástupce žalobce z téhož dne bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána. Žalovaný neprokázal, že by jí žalobci zaplatil.

4. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] půjčila žalovanému na základě smlouvy o půjčce podle § 657 a následujícího obč. zák. (který soud na tuto věc aplikoval s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z. vzhledem k době tohoto závazkového vztahu), nejprve částku 12 000 Kč dle smlouvy č. [hodnota], kterou však žalovaný co do částky 5 989,41 Kč neuhradil a posléze mu půjčil dle smlouvy o půjčce č. [hodnota] dalších 20 000 Kč z nichž žalovaný neuhradil 26 246,59 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla následně smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 32 236 Kč žalobci, což však neučinil. Soud proto považuje tento nárok za důvodný a vyhověl mu nejen ohledně této částky, nýbrž v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá prováděcímu vládnímu nařízení č. 142/1996 Sb.

5. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které mu vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50.000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a dle bodu 3 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3 x 500 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci náleží 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, tedy 378 Kč, což s připočtením soudního poplatku 1 290 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 3 468 Kč.