Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 118/2024

Soud: Okresní soud ve StrakonicíchDatum rozhodnutí: 29. 7. 2024Č. j.: 8 C 118/2024-15Soudce: JUDr. Roman WinklerAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 4. 2025Předmět řízení: o zaplacení 17 259,48 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSST:2024:8.C.118.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 28. 1. 2022 do 27. 9. 2023 v částce 1 761,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 8 259,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 149,12 Kč a úrokem ve výši 18,24 % ročně jdoucí z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 28. 1. 2022 do 27. 9. 2023 v částce 24, 47 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 17 259,48 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 19. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 52 týdenních splátkách do 18. 1. 2023. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 1. 2022 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 19. 1. 2022 uzavřena smlouva č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 8 917 Kč sestávající z úroku ve výši 5 101 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 1 036 Kč a za flexibilní splácení ve výši 1 280 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 52 týdenních splátkách po 364 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 353 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 18 917 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 198,45 %, úrok byl sjednán ve výši 88 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 27. 9. 2023 zaplatila pouze částku 1 000 Kč. Od 28. 1. 2022 byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 52 týdenních splátek může být účtováno až 8 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru je patrno, že žalovaná nehradila předmětný úvěr pravidelně. Místo týdenních plateb, uhradila jedenkrát částku 1 000 Kč, a to dne 20. 1. 2022.

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

4. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem dne 19. 2. 2022 částka 10 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 18 917 Kč a z této částky úroky činili částku 5 101 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a její formální administraci se žalovaná zavázala zaplatit částku 1 500 Kč. Dále se zavázala zaplatit poplatek ve výši 2 316 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Obsah služeb, které by jí měly být za tuto částku poskytnuty, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 198,45 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.

5. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřené smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

6. Nároky žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 10 000 Kč, po započtení úhrady žalované ve výši 1 000 Kč, kdy se jedná o částku 9 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 28. 1. 2022 do 27. 9. 2023 v částce 1 761,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny, smluvního úroku a zbylé části úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

7. V případě, že by soud nedospěl k závěru, že uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou z výše uvedených důvodů pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné, musel by tyto stále hodnotit, jako absolutně neplatné, avšak z důvodu, že dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nepostupoval řádně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet.

8. Předmětné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor L. V., Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z Karty klienta je zjevné, že žalovaná uvedla, že je vyučena, je svobodná, bydlí v nájemním bydlení a je zaměstnanec s čistým příjmem 26 643 Kč. Žalovaná však neuvedla konkrétní výdaje, pouze příjmy své a celé domácnosti. Z tvrzení žalobkyně tak vyplývá, že sice právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy žalované, avšak výdaje blíže neověřoval. Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sama žádné konkrétní údaje neuvedla. Nedoplnila, jaká je výše nájmu. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobkyně vyšel ohledně výdajů žalované pouze ze statistických údajů a od žalované tvrzených informací o dluzích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětné úvěrové smlouvy jsou i z tohoto důvodu taktéž neplatné.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 17 259, 48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným úrokem z prodlení. Žalobkyně nebyla úspěšná v rozsahu částky 9 408,6 Kč (poplatky a úrok). Žalovaná tak byla úspěšnější, neboť má žalobkyni uhradit částku 9 000 Kč. Je tedy jednoznačné, že v řízení byla úspěšnější žalovaná. Avšak soud náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal, neboť tato se řízení nijak neúčastnila, a tudíž jí žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací