Výrok
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 21 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 862,10 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 538,08 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení jdoucího z částky 21 500 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 312 Kč, a to ve 100 % k rukám právního zástupce [Jméno advokáta], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně navrhla vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit ji částku 21 500 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě smlouvy o úvěru (dále též jen „Smlouva“), poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách po 405 Kč, splatných do každého 14 dne v měsíci, počínaje 14. 12. 2023. Úvěr byl úročen úrokem ve výši 18,99 %. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobkyně tvrdila, že ji řádně posoudila. Postupovala podle 7. bodů, které musela žalovaná splnit, aby byla s žádostí úspěšná. Na základě shora uvedeného s přihlédnutím k výši úvěru a výši splátky dovodila, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet. Žalovaná dlužnou částku však neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že nárok žalobkyně je dán.
4. Ze žádosti o smlouvu o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně byla požádána žalovanou o spotřebitelský úvěr v částce 20 000 Kč, který by žalovaná uhradila žalobkyni v 96 měsíčních splátkách. Žalovaná v žádosti uvedla, že její měsíční příjem je 50 000 Kč, pravidelné výdaje bez splátek úvěrů dosahují částky 10 000 Kč a splátky úvěrů pak částky 17 000 Kč. Ze záznamu o podpisu klienta má soud za prokázané, že žalovaná podepsala žádost o úvěr dne 25. 11. 2023. Z předsmluvních informací k úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v částce 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 96 měsíčních splátkách (do 14. 11. 1931) ve výši 405 Kč. Výpůjčková úroková sazba byla stanovena na 18,99 %. Ze záznamu o podpisu klienta má soud za prokázané, že žalovaná podepsala předsmluvní informace dne 25. 11. 2023. Z výpisu z účtu za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná měla v tomto období příjem v částce 222 125 Kč a výdaje v částce 221 866,34 Kč. Žalovaná taktéž obdržela částku 20 935 Kč od společnosti [právnická osoba] Z přehledu splátek, platební historie a excelovského souboru má soud za prokázané, že žalovaná na předmětný úvěr nic neuhradila. Z výpisu z bankovního účtu za období od 2. 11. 2022 do 18. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně aktivně zjišťovala možné příjmy a výdaje žalované Z poslední výzvy k úhradě dluhu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou dlouhodobě vyzývala k úhradě dluhu. Z oznámení o zesplatnění úvěru má soud za prokázané, že přes marné a opakované žádosti o úhradu dluhy, nedošlo ze strany žalované k úhradě, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Dne 4. 9. 2024 byla žalované zaslána výzva k úhradě dluhu. Z listin označených úvěruschopnost, Informace z [právnická osoba] a výpisem z [Anonymizováno] má soud za prokázané, že žalobkyně aktivně zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalované, a to především z jejího bankovního účtu, a jednotlivých půjček.
5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 11. 2023 uzavřena Smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr.
6. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je smlouvou podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, při níž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o úvěru spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18), který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla dostatek informací a úvěruschopnost žalované posoudila řádně, když na základě výpisu z bankovního účtu dokázala rozklíčovat nejenom jednotlivé příjmy ale především výdaje žalované. Samotná žalovaná v době žádosti o úvěr splácela úvěry v částce 610 207 Kč a to měsíčními splátkami ve výši 12 376 Kč.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobci na jistině částku 20 000 Kč. V souladu s citovaným ustanovením soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč představující dlužnou jistinu a dále poplatky, kapitalizovaný úrok sjednaný ve smlouvě a kapitalizovaný úrok z prodlení. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
8. O náhradě nákladů řízení byl rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 860 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 a. t. ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé,) se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 252 Kč. Celkem tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 2 312 Kč.