Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 985 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 4 775,98 Kč s 19,99% úrokem ročně z částky 42 226,98 Kč od [datum] do [datum], s 15% úrokem ročně z částky 42 226,98 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s 15% úrokem ročně z částky 42 226,98 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 081,83 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.838,01 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 43.760,98 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že s žalobkyní uzavřela dne [datum], prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy byl žalované dne [datum] poskytnut na bankovní účet úvěr ve výši 45.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, úrok ve výši 19,99 % a sjednané pojištění splácet v 29měsíčních splátkách po 2.183 Kč. Za sjednání úvěru byl stanoven poplatek ve výši 900 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze splátky za období od [datum] do [datum] a dále už neuhradila ničeho. Z tohoto důvodu došlo k zesplatnění úvěru k datu [datum]. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 42.226,98 Kč, dlužný úrok ve výši 2.081,83 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 853 Kč a dlužnou smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.Soud učinil následující skutková zjištění:
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 45.000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činí 58.130,05 Kč, doba trvání úvěru byla 29 měsíců, celková výše splátky 2.183 Kč měsíčně, a to včetně pojištění. Zápůjční úroková sazba činila 19,99 % ročně. Za sjednání úvěru byl stanoven poplatek ve výši 900 Kč.
4. Z občanského průkazu bylo zjištěno, žalobkyně dle něj ověřila totožnost žalované.
5. Z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne [datum] žalované částku 45.000 Kč.
6. Z potvrzení o úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ve výši 25.000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Dále uvedla, že žije v nájmu a má výdaje ve výši 15.000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zjistila, že dle úvěrových registrů má žalovaná 3 nesplacené úvěry v celkové výši 2.761 Kč.
7. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla měsíční příjem ve výši zhruba 15.000 - 20.000 Kč čistého měsíčně, dále je z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaná měla velké množství výdajů. Před uzavřením smlouvy s žalobkyní uzavřela další zápůjčku od společnosti [právnická osoba].
8. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem [hodnota] splátky v celkové výši 6.015 Kč.
9. Z listiny nazvané ztráta výhody splátek a zesplatnění bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum].
10. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
11. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne [datum] prostřednictvím stránky [Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 45.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 29měsíčních splátkách, včetně pojištění, po 2.183 Kč, úrok byl stanoven ve výši 19,99 % ročně. Za sjednání úvěru byl stanoven poplatek ve výši 900 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala vrátit částku 58 130,05 Kč. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalobkyně žalované dne [datum] částku 45.000 Kč vyplatila. Žalovaná ovšem nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze tři splátky v celkové výši 6.015 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, a to z údajů tvrzených žalovanou a výpisu z účtu žalované. Žalovaná měla měsíční příjem ve výši 15.000 - 20.000 Kč., platila nájem ve výši 15.000 Kč, a splácela tři další úvěry. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná si před uzavřením smlouvy s žalobkyní uzavřela další zápůjčku se společností [právnická osoba].
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně, když vycházela z ověřeného příjmu žalované, ke kterému měla k dispozici výpis z účtu žalované (tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti), přičemž vycházela z příjmu 18.426 Kč. Žalovaná ovšem splácela tři další úvěry, přičemž před uzavřením smlouvy s žalobkyní uzavřela další zápůjčku se společností COOL credit, nájem žalovaná zaplatila ve výši 14.500 Kč. Za této situace měla žalobkyně se zvýšenou opatrností zkoumat zejména výdajovou stránku žalované. V daném případě tak měla žalobkyně bezpochyby učinit podrobnější zkoumání poměrů žalované, neměla se spokojit pouze s jejím tvrzením a výpisem z účtu. Je tak zřejmé, že úvěruschopnost řádně nezkoumala. Soudy pak mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem.
16. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná netvrdila, jakou částku uhradila, ani jaké jsou její možnosti dlužnou jistinu splácet. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne [datum] vyplatila částku 45.000 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, vrátila částku 38.985 Kč, když žalovaná žalobkyni částku 6.015 Kč již uhradila. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení všech dalších nároků nad rámec jistiny, a to včetně zákonného úroku z prodlení, zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.838,01 Kč, přičemž tato částka představuje 78,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,09 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,91 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.751 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
18. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako 15 dnů, a to s ohledem na výši plnění. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud povinnost uhradit náklady řízení k rukám žalobkyně.