Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 975,68 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 339,11 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 982 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 15 982 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 018 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 15 018 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 854,80 Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 31 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 975,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 339,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 982 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 018 Kč od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen také „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu kapitalizovaným úrokem za půjčené prostředky ve výši 20 246 Kč, částkou za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 373 Kč vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 373 Kč. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 5 018 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen také „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu kapitalizovaným úrokem za půjčené prostředky ve výši 26 031 Kč, částkou za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 622 Kč vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 11 982 Kč. Žalobkyně po žalovaném v obou případech požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Pohledávky ze shora uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
3. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , podepsali smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 47 119 Kč zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2 373 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.
4. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [hodnota] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , podepsali smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 60 153 Kč zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o uhrazení úplaty a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako postupitel podepsaly dne [datum] písemnou smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze shora uvedených smluv se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od obdržení dopisu.
7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které ho vyzval k zaplacení dlužných částek ze shora uvedených smluv. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum].
8. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sděloval v březnu roku 2022, že je svobodný, jeho příjem činí 19 158 Kč a bydlí jako nájemník, jeho čistý příjem činí 29 080 Kč, další příjmy domácnosti jsou 28 000 Kč a výdaje jsou 3 000 Kč a splátky činí 2 000 Kč měsíčně. Ve formuláři je zaznamenáno, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky.
9. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sděloval v červnu roku 2022, že je svobodný, jeho příjem činí 19 158 Kč a bydlí jako nájemník, jeho čistý příjem činí 29 080 Kč, další příjmy domácnosti jsou 40 000 Kč a výdaje jsou 3 500 Kč a splátky činí 1 900 Kč měsíčně. Ve formuláři je zaznamenáno, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
10. Předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen také „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Dne [datum] žalovaný a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , podepsali smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek podepsané dne [datum]. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně při podpisu smlouvy sdělil, že je svobodný a bydlí jako nájemník, jeho čistý příjem činí 19 000 Kč, další příjmy domácnosti byly 28 000 Kč v březnu roku 2022 a 40 000 Kč v červnu roku 2022, a výdaje v obou obdobích činily kolem 3 000 Kč, splátky kolem 2 000 Kč. Žalovaný stvrdil podpisem, že příjem byl ověřen dle pracovní smlouvy a výplatních pásek.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 2 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně.
17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. K argumentaci žalobkyně uvedené ve vyjádření postačí toliko uvést, že soud přistupuje ke každému případu individuálně a individuálně hodnotí i skutkové okolnosti každého případu, kdy bere v úvahu typ a výši úvěru a poměry žalovaných a nepožaduje paušálně po poskytovatelích úvěru, aby dopodrobna zkoumali nejmenší detaily ohledně poměrů žalovaných, jejich příjmů a výdajů. V daném případě měla žalobkyně (původní věřitel) poměry žalovaného zkoumat podrobněji, na tom nic nemění ani žalobkyní předložená a odkazovaná rozhodnutí jiných soudů. Předchůdkyně žalobkyně měla podrobněji zkoumat a ověřit poměry žalovaného, především ohledně jeho výdajů. Případ, kdy je žalobou nárokováno plnění ze dvou samostatných smluv a je tak jasné, že žalovaný si s odstupem pouhých 3 měsíců opětovně žádá o poskytnutí dalšího úvěru, přičemž dle zákaznické karty příjem domácnosti stoupl a výdaje jsou nízké způsobem, který by měl přimět věřitele k větší obezřetnosti, jde o demonstraci chybně analyzovaných poměrů žalovaného.
18. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila v hotovosti částku 21 000 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze 5 018 Kč, dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 27 000 Kč, z této částky žalovaný zaplatil 11 982 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté jistiny ve výši 31 000 Kč, soud v této části žalobě výrokem I. vyhověl a uložil žalovanému částku uhradit, spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku za dobu od [datum], tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 854,80 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %, kdy soud, pro účely výpočtu úspěchu ve věci, kapitalizoval požadované příslušenství ke dni svého rozhodnutí).). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 240 Kč a nákladů řízení za odměnu právního zástupce 2 x ve výši 500 Kč a 1 x ve výši 700 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč a 21% daně z přidané hodnoty.
20. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti splácet. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.