Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 950 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části zaplacení částky 10 568,07 Kč s úrokem 8,25 % ročně z částky 16 518,07 Kč od [datum] do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 518,07 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 518,07 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Společnosti [Anonymizováno] (dále jen původní věřitelka) [Anonymizováno], [Anonymizováno]. a [právnická osoba] uzavřely dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky se stalo účinným ke dni [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Ke dni [datum] došlo k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně. Původní věřitelka uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [Anonymizováno] /[č. účtu], na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorent až do výše 5 000 Kč. Dle tvrzení posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, na základě dostatečných informací. Žalovaný se zavázal hradit 18% úrok z úvěru a poplatky dle smlouvy. Žalovanému vznikl nepovolený zůstatek a byl původní věřitelkou vyzván k úhradě do [datum] pod sankcí zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činil dluh 16 518,07 Kč. Žalobkyně požadovala dále po žalovaném zaplacení úroku z úvěru ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení a od stejného data a ve stejné procentní výměře také zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Z rámcové smlouvy č. [RČ] soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný rámcovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby včetně platebních, žalobkyně na základě této smlouvy zřídila žalovanému běžný účet č. [č. účtu].
5. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK [č. účtu] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent do výši 5 000 Kč, s tím, že doba trvání úvěru je na neurčito a splácení průběžné, s tím, že kontokorent je úročen a žalovaný má povinnost úroky, které jsou počítány denně z aktuálně vyčerpané částky s úrokovou sazbou 18 % ročně, platit. Úrok byl splatný měsíčně, vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalovaný se mimo jiné ve smlouvě zavázal zajistit, aby součet hodnot jeho vkladů činil částku minimálně ve výši úvěru.
6. Z přehledu čerpání kontokorentu a plateb žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na kontokorent čerpal celkem částku 5 950 Kč.
7. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení tehdy aktuální dlužné částky ve výši 9 770,35 do [datum] pod sankcí zesplatnění celého úvěru.
8. Ze zesplatnění kontokorentního úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] byl kontokorentní úvěr zesplatněn a právní předchůdkyně odstoupila od smlouvy o vedení účtu. Celková dlužná částka činila 16 518,07 Kč.
9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k předčasnému uhrazení částky celkem 24 141,85 Kč, a to nejpozději do [datum]. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že Společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] uzavřely dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným.
11. Ke dni [datum] došlo k zániku společnosti [právnická osoba] bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu, kterou se původní věřitelka žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby, včetně platebních, žalobkyně na základě této smlouvy zřídila žalovanému běžný účet. Následně na žádost žalovanému umožnila původní věřitelka žalovanému čerpat kontokorent do výše 5 000 Kč, který žalovaný obratem čerpal přečerpal až do záporného zůstatku 5 950 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z lustrací v příslušných registrech a databázích. Protože žalovaný porušil podmínky poskytnutého úvěru, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Nesplacená dlužná jistina činila 5 950 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni [datum] činí 6 359,07 Kč a poplatky částku 4 408 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše uvedené byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost nezkoumala a neposoudila dostatečně. Vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalovaného. Soud [právnická osoba] nevylučuje užití statistických či scoringových modelů, je vždy nutné hodnotit údaje, které byly do modelu vloženy a které byly z modelu získány a jejich věrohodnost. V daném případě měla žalobkyně poměry žalovaného zkoumat podrobněji, případně je vyhodnotit jiným způsobem. Již samotná skutečnost, že žalovaný žádá o úvěr ve výši 5 000 Kč poukazuje na jeho finanční situaci, kterou původní věřitelka nijak neprověřila. Sama žalobkyně se odkazuje na skutečnost, že žalovaný mohl splácet úvěr svým tempem, průběžně, úvěrová výše byla minimální. Nicméně z doplněného tvrzení žalobkyně vyplývá, že se původní věřitelka blíže nijak nezabývala konkrétní finanční situací žalovaného. Žalovaného pouze lustrovala v systému SOLUS a insolvenčním rejstříku.
18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 5 950 Kč a žalovaný na svůj ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil, jakou částku žalobkyni uhradil, ani jaké jsou jeho možnosti dlužnou částku splácet, kdy břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto skutečností leží právě na žalovaném. Žalobkyně tak má právo na vrácení pouze jistiny ponížené o platby žalovaného, tedy na zaplacení částky 5 950 Kč, jak soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku a nad rámec této částky soud žalobu zamítl, neboť z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na žádné další sjednané platby.
19. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný se tak dostane do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť s ohledem na požadované plnění je žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, měla by tak hradit náklady řízení žalovanému, tomu ale žádné náklady nevznikly.
21. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, když žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti danou částku splácet.