11 C 189/2024

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 13. 3. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 313,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 706,35 Kč od 2. 6. 2023 do 22. 1. 2024 (počítaného ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 022,9 Kč od 2. 6. 2023 do 22. 1. 2024 (počítaného ve výši 15 % z částky 19 313,83 Kč), úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 313,83 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 313,83 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 25. 6. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu žalovaného č. [č. účtu], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na účtu do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úroky ve výši 15 % ročně a poplatky dle ceníku, což ale nečinil, dostal se do nepovoleného debetního zůstatku a žalobkyně úvěr dne 1. 6. 2023 vypověděla. Žalovaná částka se dle tvrzení žalobkyně skládala z jistiny ve výši 19 313,83 Kč čerpané od 19. 12. 2022 do 11. 1. 2023 a příslušenství, jak je shora uvedeno. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle údajů poskytnutých žalovaným, přičemž žalovaný měl účet veden u žalobkyně již od roku 1997 a žalobkyně měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Žalovaný se do prodlení dostal v měsících leden 2023 až červen 2023, kdy v lednu se dostal do prodlení s částkou 555,95 Kč, v únoru s částkou 1395,45 Kč, v březnu s částkou 2 585,58 Kč, v dubnu s částkou 4 313,3 Kč a v červnu byl konečný mínusový zůstatek 19 313,83 Kč, přičemž žalovaný uhradil 4. 1. 2023 částku 300 Kč a dne 11. 1. 2023 částku 400 Kč. Dle žalobkyně čerpal žalovaný jistinu následovně:- 200 Kč dne 19. 12. 2022,- 1 333,44 Kč dne 19. 12. 2022,- 3 000 Kč 19. 12. 2022,- 3 000 Kč 19. 12. 2022,- 1 000 Kč 19. 12. 2022,- 300 Kč dne 20. 12. 2022,- 105 Kč dne 21. 12. 2022,- 81 Kč dne 22. 12. 2022,- 3 000 Kč dne 22. 12. 2022,- 3 000 Kč dne 28. 12. 2022,- 189 Kč dne 29. 12. 2022,- 2 Kč dne 31. 12. 2022,- 3 000 Kč dne 3. 1. 2023,- 100 Kč dne 4. 1. 2023,- 36 Kč dne 5. 1. 2023,- 156 Kč dne 5. 1. 2023,- 90 Kč dne 5. 1. 2023,- 1 000 Kč dne 8. 1. 2023,- 20,44 Kč dne 10. 1. 2023,- 400 Kč dne 11. 1. 2023.Žalobkyně před podáním žaloby vzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten ale ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřilSoud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o [Anonymizováno] účtu ze dne 30. 6. 1997 bylo jištěno, že žalobkyně vedla pro žalovaného účet č. [hodnota] ode dne 30. 6. 1997.

4. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 17. 7. 2017 bylo zjištěno, že tato je podepsána žalovaným a žalobkyni a jejím předmětem je vedení účtu č. [č. účtu] u žalobkyně. Smlouva se dále řídila Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]., se kterými žalovaný vyslovil souhlas.

5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 25. 6. 2019 soud zjistil, že smlouva je podepsána žalovaným a žalobkyní. Jejím předmětem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na jeho účtu č. [č. účtu] až do výše 15 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. K úvěru nebyly sjednány žádné pravidelné splátky, žalovaný byl povinen úvěr splatit do 1 roku ode dne, kdy jej začne čerpat a čerpat jej mohl opakovaně. Pro případ prodlení se splácením byla žalobkyně oprávněna mimo jiné veškeré dluhy zesplatnit. Kromě úroku byl žalovaný povinen platit ceny podle ceníku [právnická osoba]., který se stal součástí smlouvy. Součástí smlouvy se staly i všeobecné obchodní podmínky.

6. Ze smlouvy o bankovní identitě ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zřídila žalovanému bankovní identitu.

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]., Soukromá klientela, soud zjistil, že bod 13. podmínek se týká přečerpání (kontokorentu). Žalobkyně byla oprávněna ceny za služby a splatné úroky započítat do limitu povoleného přečerpání, a to i v případě, že bude limit překročen, čímž se žalovaný dostane do nepovoleného záporného zůstatku. Pro případ potřeby překročení limitu byl žalovaný povinen mít souhlas žalobkyně.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 12. 4. 2023, podacího archu a soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3 759 Kč, který vznikl přečerpáním limitu kontokorentu, a to nejpozději do 31. 5. 2023, jinak bude žalobkyně požadovat okamžité splacení celého dluhu.

9. Z poslední výzvy ze dne 3. 6. 2023 a doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky 19 697,73 Kč, když dne 2. 6. 2023 převedla pohledávku z nepovoleného přečerpání na účtu č. [hodnota] na evidenční účet nepovolených debetních zůstatků.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2024 a podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. Z výpisů č.l. 20-24 soud pouze zjistil, že se jedná o přehledné výpisy naúčtovaných úroků, příchozích plateb na účet žalovaného, odchozích plateb a naúčtovaných poplatků v excelové tabulce.

12. Z výpisu z účtu žalovaného č. l. 32-42 soud zjistil, že žalovaný měl před podepsáním smlouvy o úvěru pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši okolo 24 000 Kč a jeho výdaje odpovídaly jeho příjmům. Žalovaný pak měl další závazek vůči žalobkyni, jehož zůstatek činil 137 791,70 Kč.

13. Z výpisu z účtu za období od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023 soud zjistil, že na počátku prosince 2022 byl zůstatek na účtu žalovaného -15 988 Kč, kdy na účet přišlo 21 728,64 Kč odešlo 16 638,20 Kč a konečný zůstatek byl -10 897,56 Kč. Žalovaný byl sice na počátku v debetním zůstatku ve výši 15 988 Kč a dne 10. 12. 2022 mu byly naúčtovány náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč, ale dne 19. 12. 2022 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 21 728,64 Kč a žalovaný se tak dostal do zůstatku na účtu ve výši 4 840,64 Kč. V tento měsíc následně z účtu žalovaného odešly platby, jak žalobkyně tvrdila, přičemž se nejedná o poplatky ani úroky:- 200 Kč dne 19. 12. 2022,- 1 333,44 Kč dne 19. 12. 2022,- 3 000 Kč 19. 12. 2022,- 3 000 Kč 19. 12. 2022,- 1 000 Kč 19. 12. 2022,- 300 Kč dne 20. 12. 2022,- 105 Kč dne 21. 12. 2022,- 81 Kč dne 22. 12. 2022,- 3 000 Kč dne 22. 12. 2022,- 3 000 Kč dne 28. 12. 2022,- 189 Kč dne 29. 12. 2022,- 2 Kč dne 31. 12. 2022,14. V lednu 2023 byl počáteční zůstatek na účtu -10 897,56 Kč, kdy na účet přišlo 700 Kč (300 Kč dne 4. 1. 2023 a 400 Kč dne 11. 1. 2023), odešlo 5 358,39 Kč a konečný zůstatek byl 15 555,95 Kč a žalovaný byl ohledně částky 555,95 Kč v nepovoleném zůstatku. V tento měsíc odešly z účtu žalovaného tyto platby, jak žalobkyně tvrdila, přičemž se nejedná o poplatky ani úroky:- 3 000 Kč dne 3. 1. 2023,- 100 Kč dne 4. 1. 2023,- 36 Kč dne 5. 1. 2023,- 156 Kč dne 5. 1. 2023,- 90 Kč dne 5. 1. 2023,- 1 000 Kč dne 8. 1. 2023,- 20,44 Kč dne 10. 1. 2023,- 400 Kč dne 11. 1. 2023.15. V měsících únor až červen 2023 další platby z účtu žalovaného neodešly, k výši debetního zůstatku byly připočítávány pouze poplatky a úroky, kdy konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 6. 2023 byl -19 313,83 Kč.16. Z ceníku pro soukromou klientelu soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť dle tvrzení žalobkyně nebyly součástí jistiny žádné poplatky.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:17. Žalobkyně pro žalovaného vedla od roku 1997 [Anonymizováno] účet č. [hodnota]. Na základě smlouvy ze dne 17. 7. 2017 žalobkyně zřídila a vedla žalovanému účet č. [č. účtu]. Na tomto účtu žalobkyně poskytla žalovanému možnost přečerpaní až do výše 15 000 Kč na základě smlouvy ze dne 25. 6. 2019. Žalovaný byl povinen hradit úrok z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a rovněž poplatky dle ceníku, součástí smlouvy se staly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení se splácením byla žalobkyně oprávněna mimo jiné veškeré dluhy zesplatnit. Žalobkyně byla oprávněna ceny za služby a splatné úroky započítat do limitu povoleného přečerpání, a to i v případě, že bude limit překročen, čímž se žalovaný dostane do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný se dostal do nepovoleného přečerpání a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 2. 6. 2023, kdy zůstatek úvěru převedla na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku úvěru. Ke dni 19. 12. 2022, kdy se žalovaný naposledy vyrovnal čerpaný úvěr, byl zůstatek na účtu žalovaného 4 840,64 Kč. Žalovaný následně v prosinci 2021 a únoru 2022 načerpal jistinu ve výši 20 012,88 Kč a uhradil celkem částku 700 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval uvedená zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Po řádném prověření úvěruschopnosti (žalobkyně měla o příjmech a výdajích žalovaného dostatečné informace, neboť mu vedla po dlouho dobu účet a žalovaný měl dostatečný příjem k hrazení poskytnutého úvěru, který byl poskytován pouze v částce 15 000 Kč a neměl měsíční splátky), žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na účtu žalovaného kontokorentní úvěr až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr vždy do jednoho roku od jeho poskytnutí spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a žalovaný se zavázal hradit poplatky dle ceníku. Žalobkyně úvěr zesplatnila, neboť žalovaný neplnil své povinnosti ke dni 2. 6. 2023.20. Žalobkyně z tohoto důvodu požadovala uhrazení jistiny ve výši 19 313,83 Kč s odůvodněním, že se jedná pouze o jistinu, kterou žalovaný načerpal od 19. 12. 2022 do 11. 1. 2023. Soud ale provedeným dokazováním dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni jistinu pouze ve výši 13 572,24 Kč. Žalobkyně částku 19 313,83 Kč požadovala již v žalobě, ale bez bližšího určení o jakou částku se jedná, z čeho se má tato částka skládat. Soud proto vyzval žalobkyni usnesením ze dne 8. 10. 2024, č. j. 11 C 189/2024-12 k doplnění skutkových tvrzení mimo jiné, zda se uvedená částka skládá pouze z jistiny, nebo do ní byly započítány jiné platby, jako jsou například úroky nebo poplatky a rovněž soud vyzval žalobkyni ať prokáže, kdy a jak jistinu žalovaný čerpal. Žalobkyně v rámci svého vyjádření ze dne 8. 11. 2024 uvedla, že částka 19 313,83 Kč se skládá pouze z jistiny a uvedla konkrétní dny a částky, jak žalovaný jistinu čerpal (jak je uvedeno v závěru bodu 1. tohoto rozsudku), kdy žalovaný uhradil částku 700 Kč, která byla započtena na jistinu. Výpisy z účtu předloženými žalobkyní pak bylo prokázáno, že žalovaný skutečně jistinu načerpal dle jednotlivých odchozích plateb z účtu žalovaného, ve dnech jak tvrdila žalobkyně, kdy žalovaný tak v uvedeném období načerpal částku 20 012,88 Kč. Tato jistina po odečtení plateb ve výši 700 Kč činí částku 19 312,88 Kč, nikoliv 19 313,83 Kč (částka 19 313,83 Kč početně nevychází ani ve vyjádření žalobkyně). Žalobkyně ale patrně vychází nesprávně z premisy, že ke dni 19. 12. 2022 byl na účtu žalovaného nulový zůstatek a čerpanou jistinu (ve výši 20 012,88 Kč) zúčtovává tak, jako by byl na účtu žalovaného nulový zůstatek ke dni prvního čerpání jistiny. Takto by celková dlužná jistina po zohlednění plateb ve výši 700 Kč činila částku 19 312,88 Kč. Dne 19. 12. 2022 byl na účtu žalovaného zůstatek nikoliv záporný, ale ve výši +4 840,64 Kč, jak bylo prokázáno výpisy z účtu za prosinec 2022.21. Nelze tak čerpanou jistinu ve výši 20 012,88 Kč odvíjet od nulového zůstatku, jak nesprávně činí žalobkyně, ale je nutné ji odečíst od částky 4 840,64 Kč, kterou žalovaný na účtu v počátku před tvrzeným čerpáním disponoval, kterou je nutné dále navýšit o částku 900 Kč, která byla žalovanému naúčtována dne 10. 12. 2022, kdy se jedná o náklady spojené s prodlením, a žalobkyně netvrdila, že jsou součástí žalované částky a je nutné rovněž odečíst částku 700 Kč, kterou žalovaný uhradil v lednu 2023. Celková dlužná jistina tak po zohlednění výše uvedeného činí částku 13 572,24 Kč a soud v této části žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku ve výši 15 % ročně, ale pouze z částky 13 572,24 Kč od 23. 1. 2024 a včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 23. 1. 2024 rovněž z částky pouze ve výši 13 572,24 Kč, když žalovaný byl v prodlení s celou částkou od 2. 6. 2023, kdy žalobkyně dluh zesplatnila a převedla jej na evidenční účet.22. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni jistinu pouze ve výši 13 572,24 Kč, je nutné z této jistiny počítat i požadované kapitalizované úroky a úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 15 % ročně za období od 2. 6. 2023 do 22. 1. 2024 pouze z částky 13 572,24 Kč v celkové výši 1 310,74 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 2. 6. 2023 do 22. 1. 2024 pouze z částky 13 572,24 Kč v celkové výši 1 310,74 Kč.23. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, tedy ve zbytku požadované jistiny ve výši 5 741,59 Kč, když žalobkyně požadovala jistinu ve výši 19 313,83 Kč a dále ve zbylém kapitalizovaném úroku ve výši 395,61 Kč (když žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 1 706,35 Kč) a ve zbylém kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 712,16 Kč (když žalobkyně požadovala 2 022,9 Kč).24. Soud se pak nezabýval skutečností, že konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni převedení na evidenční účet byl 19 313,83 Kč, neboť jak vyplynulo z dokazování, do tohoto zůstatku byly započteny poplatky a úroky, které ale nebyly předmětem řízení, soud se nezabýval žádnými dalšími položkami vyplývajícími z výpisů z účtů nad rámec čerpání jistiny označené žalovanou. Žalobkyně sama uváděla, že požadovaná částka ve výši 19 313,83 Kč je tvořena jistinou čerpanou jen do 11. 1. 2023 a tato částka představuje pouze dlužnou jistinu, soud tak žalobní nárok přezkoumával pouze v rozsahu těchto tvrzeních, kdy bylo prokázáno, že dlužná jistina činí částku 13 572,24 Kč.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 864 Kč, přičemž tato částka představuje 45,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,12 %, kdy soud pro účely výpočtu úspěchu ve věci zkapitalizoval požadované příslušenství ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 313,83 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.26. Soud nepřiznal odměnu advokáta za podání žaloby, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není zástupcem žalobkyně podepsán, je podepsán pouze zaměstnancem advokáta, kterému k tomu byla udělena plná moc a v takovém případě se nejedná o úkon advokáta, ale jeho zaměstnance a nelze jej honorovat dle advokátního tarifu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1202/07), ale vzniká nárok pouze na náhradu nákladů v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh na vydání EPR) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.27. Soud dále celkovou náhradu navýšil o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tedy ve výši 189 Kč. Žalobkyně opakovaně podává obdobné návrhy na ustálených vzorech, jako je tomu například ve věci sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka].28. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně.