Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 715,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části 1 130,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 715,25 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 300 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [Adresa advokátky], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 2. 2026 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji částku odpovídající vrácení úvěru a jeho příslušenství. Žalobkyně tvrdí, že je právní nástupkyní společnosti [právnická osoba]., která uzavřela s žalovaným dne 1. 9. 2023 Smlouvu o úvěru „[Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 562 Kč, který měl žalovaný vrátit ve 36 měsíčních splátkách splatných vždy do 16. dne v měsíci, a to s úrokem ve výši 11,99 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno], kde žalovaný zvolil parametry úvěru, uvedl údaje potřebné k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr a poté mu byla poskytnuta smluvní dokumentace, jejímž následným předložením právní předchůdkyni žalobkyně byla učiněna nabídka, kterou tato přijala a vznikl právní poměr. Rozhodnými údaji pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěry bylo prověření jeho evidence v registrech dlužníků SOLUS a v Bankovním registru klientských informací a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný zaplatil pouze část úvěru, který mu byl poskytnut na účet č. [Anonymizováno] dne 1. 9. 2023, zůstatek jistiny ve výši 32 715,25 Kč je předmětem žaloby a dále úrok ve výši 1130,55 Kč.
2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.
3. Soud nařídil k projednání věci jednání, na které se nedostavil žalovaný, ale ani žalobkyně, byť byla poučena, že neplní povinnost tvrzní a důkazní a bude jí dáno poučení soudem ke splnění těchto povinností. Soud provedl dokazování, přičemž z Odpovědi na žádost o součinnosti [právnická osoba]. ze dne 20. 4. 2026 soud zjistil, že označený účet byl veden pro žalovaného. Z Upomínky [právnická osoba]. ze dne 6. 6. 2024, soud zjistil, že žalovaný je vyzván k zaplacení dlužné splátky. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 9. 2025, soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Z Výzvy k úhradě dlužné částky [právnická osoba]. ze dne 23. 8. 2024. Z Výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti [právnická osoba]. ze dne 19. 11. 2024, soud zjistil, že žalovaný je opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru ze dne 31. 8. 2023. Ze Záznam o digitální aktivitě [právnická osoba]., soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla dne 31. 8. 2023 v 5:32 hod. ověření žalovaného jako stávajícího klienta pro účely spotřebitelského úvěru ve výši 405 000 Kč, splatný v 85 splátkách. Z Výpisu z úvěru 1/2025 [právnická osoba]., soud zjistil, že ke dni 31. 5. 2025 byl dluh žalovaného na účtu 32 715,25 Kč, z toho jistina po splatnosti 4 100,06 Kč a úroky z prodlení 142,54 Kč. Z Výpisu z úvěru 1/2023 [právnická osoba]., soud zjistil, že ke dni 29. 9. 2023 byl dluh žalovaného 49 134,59 Kč po zaplacení částky 1 427,41 Kč na jistinu a 252,59 Kč na úroky. Z Poštovního podacího archu ze dne 6. 2. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 6. 2. 2025 dvě zásilky. Ze Záznamu o digitální aktivitě [právnická osoba]., soud zjistil, že o žalovaném byl veden údaj o příjmu [částka] ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], na dobu neurčitou, bydlení v nájmu, svobodný, stávající půjčky [částka], minimální měsíční výdaje [částka], celková výše úvěru [částka], splátka [částka], což potvrdil žalovaný dne 31. 8. 2023. Z Oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvy k úhradě dlužné částky [právnická osoba]. ze dne 6. 2. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se rozhodla v souladu s článkem 10.1. písm. c) Produktových obchodních podmínek pro úvěry banky, které jsou nedílnou součástí smlouvy, prohlásit úvěr za splatný, a to ke dni 6. 2. 2025. Z Oznámení o postoupení pohledávky banky [Anonymizováno] dne 11. 6. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „[Anonymizováno], soud zjistil, že dne 31. 8. 2023 byla uzavřena smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jehož podpis byl nahrazen mechanickými prostředky, pro úvěr v celkové výši 50 562 Kč, která bude vyplacena ve prospěch bankovního účtu č. [Anonymizováno], z čehož částka 30 562 Kč slouží jako úhrada kontokorentního úvěru a částka 20 000 Kč bude vyplacena přímo k dispozici žalovaného. Z Poštovního podacího archu ze dne 13. 6. 2025, soud zjistil, že žalovanému byla odeslána zásilka právní předchůdkyní žalobkyně. Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „[Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2023, soud zjistil, že žalovanému bylo zasláno oznámení o přijetí nabídky k uzavření smlouvy s uvedením data splatnosti první splátky. Z Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne 19. 9. 2025, soud zjistil, že zásilku pro žalovaného předala právní zástupkyně žalobkyně k doručení. Z Poštovního podacího archu ze dne 20. 11. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému poštovní zásilku dne 20. 11. 2024. Ze Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 9. 6. 2025 a její přílohy soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Soud neučinil, žádné skutkové zjištění z výpisu o klientovi číslo klienta: [Anonymizováno] a neprovedl důkaz Informace o spotřebitelském úvěru, neboť neměl vztah k předmětu řízení, co do podmínek nároku na plnění žalovaného.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 562 Kč, a to v části na zaplacení předchozího dluhu žalovaného a v části jako prostředky žalovanému. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr a úroky řádně ve splátkách, jak se zavázal, a dostal se do prodlení, kdy následně právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr a požadovala jeho zaplacení ve zbytku 32 715,25 Kč, na což žalovaný ničeho již nezaplatil. Pohledávky následně byly postoupeny na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím uvedených tvrzení o příjmech a výdajích, jiné podklady nevyžádala a žalobkyně je nepředložila.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1 z. s. ú. poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel je oprávněna pouze písm. a) banka, zahraniční banka a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank;podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle označené právní úpravy a dospěl k závěru, že smlouva, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným je absolutně neplatným právním jednáním. Smlouva sice vznikla, když soud zjistil, že byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a písemná forma tak byla zachována, jak ji vyžaduje zvláštní právní předpis, který se v dané věci uplatní, když žalovaný nežádal o úvěr v rámci své obchodní podnikatelské činnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně však porušila svou zákonnou povinnost ověřit řádně schopnost žalovaného splácet úvěr, o který požádal, předtím, než jej poskytla. Právní předchůdkyně žalobkyně se totiž spokojila pouze s jednostranným tvrzením žalovaného o výši jeho příjmu a výdajů. Žalobkyně netvrdila další skutečnosti, než jak je soud zjistil z provedených důkazů. Soud byl nucen žalobkyni poučit o tom, že nedostatečně tvrdí a dokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila tuto povinnost a skutečně objektivně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, resp. že objektivně byly majetkové poměry žalovaného v takové kvalitě, aby byl úvěr schopen splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9.2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Soud tak učinil písmeně usnesením doručeným žalobkyni, k němuž však žalobkyně nic dalšího netvrdila, pokud pak soud měl plnit povinnost podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pak žalobkyně nebyla přítomna na jednání, u kterého pouze je soud oprávněn tuto povinnost skutečně splnit. Soud tedy vycházel ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, čímž došlo k porušení zákona o spotřebitelském úvěru a následkem tam stanoveným je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
7. Soud vzhledem k posouzení neplatnosti smlouvy o úvěru dále posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel podle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úroky. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 50 562 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jí tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil, resp. byly sníženy jeho jiné dluhy, jak bylo zjištěno dokazováním. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně ve výši 32 715,25 Kč, kteréžto jako povinnost uložil soud žalovanému zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Soud ostatní nároky na plnění uplatněné žalobkyní zamítl v bodě II. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., což zcela odpovídá výkladu, který k tomuto ustanovení přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu i v rozsahu úroku z prodlení.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 354 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 32 715,25 Kč částkou 2 420 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, celkem 7 260 Kč k tomu dále 3 x 450 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 a. t., tedy ve výši celkem 1 350 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 8 610 Kč, k tomu náhrada za DPH, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem, ve výši 10 419 (§ 146 odst. daňového řádu), což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 11 773 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, a to i v rozsahu nároku na uplatněné příslušenství. Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala jako předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu tímto rozsudkem částku 40 256,20 Kč (jistina + kapitalizované úroky a úroky z prodlení); žalobkyně byla úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 32 715,25 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 81 %, ve vztahu k celku neúspěch 19 %. Poměr úspěchu ve věci je třeba určit jako rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem, tedy v tomto případě 62 %, na který má žalobkyně nárok, což odpovídá z částky 11 773 Kč částce 7 300 Kč.