Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 496 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 267,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [Adresa advokátky], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 3. 2026 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku odpovídající úvěru a příslušenství poskytnutému žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně: společnosti [právnická osoba] Žalobkyně nabyla pohledávky za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, která byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025, a v této době mohla žalobkyně nabývat sjednané typy pohledávek od právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 14. 5. 2025 a byl mu poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč na účet č. [č. účtu], který měl žalovaný splatit do dne 22. 7. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 3 496 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, kdy částka odpovídající součtu jistiny a úroků je žalobním žádáním, protože žalovaný neuhradil ničeho. Smlouva o úvěru byla uvařena na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno], totožnost osoby zadavatele údajů je v uživatelském profilu ověřena kopií občanského průkazu nebo cestovního dokladu, poté je teprve vygenerován návrh smlouvy, a tuto podepisuje žadatel SMS kódem zadaným na této internetové stránce, uzavření smlouvy je potvrzeno zasláním oznámení na mobilní telefon a e-mail žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ověřit schopnost žalovaného jako spotřebitele žádajícího o úvěr splatit úvěr tak, že přijala prohlášení žalovaného, že se žalovaný nenachází v exekuci a insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci, žalovaný byl vyhledáván v registrech , právnická osoba2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), protože bylo možné rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s tímto postupem souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem také souhlasí.4. Soud z předložených písemných důkazů učinil skutková zjištění, a to ze Smlouvy o postoupení pohledávek, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 12. 12. 2024, byl uzavřen i její Dodatek č. [hodnota] téhož dne, seznam pohledávek zahrnoval žalovaného, a tomu bylo zasláno Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že byl její stranou žalovaný, předmětem byl úvěr 12 000 Kč, podpis byl nahrazen mechanickými prostředky elektronické komunikace na dálku. Z Výpisu z běžného účtu [právnická osoba]. soud zjistil, že bylo odepsáno 12 000 Kč ve prospěch účtu [č. účtu] pod variabilním symbolem: [var. symbol]. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 8. 7. 2026 soud zjistil, že účet č. [č. účtu] byl veden pro žalovaného a byla na něj dne 14. 5. 2025 připsána částka ve výši 12 000 Kč pod variabilním symbolem: [var. symbol]. Z Výzvy k úhradě ze dne 19. 6. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně a písemnosti označené jako Poslední možnost dohody na úhradě ze dne 22. 7. 2025 a Podacího lístku – DopisOnline pro zásilku č. [Anonymizováno] podanou dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení pohledávek ze smlouvy o úvěru a z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala k zaplacení pohledávky žalovaného před podáním žaloby. Soud nevycházel z písemností Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky, Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota], protože jde o skutková tvrzení, nejde o písemnosti, které by pocházely od jiné osoby než žalobkyně, její právní předchůdkyně a podávaly tak objektivní záznam skutečností. Soud neučinil žádné skutkové zjištění ze Všeobecných obchodních podmínek.5. Soud na základě obsahu spisu a tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný skutečně uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu prostředky elektronické komunikace na dálku; byť nebyl doložen žalobkyní tvrzený občanský průkaz nebo cestovní doklad žalovaného, soud vychází z potvrzení o vlastnictví účtu, kam byl skutečně úvěr 12 000 Kč poskytnut, tedy smlouvu o úvěru uzavřel skutečně žalovaný. Žalovaný získal částku 12 000 Kč na svůj účet a nezaplatil na ni ničeho, resp. opak v řízení netvrdil. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla podle vlastních tvrzení žalobkyně ověřena pouze na základě prohlášení žalovaného, že není v exekuci a insolvenčním řízení, že nemá finanční potíže, kromě toho právní předchůdkyně žalobkyně ověřila skutečnost, zda není žalovaný v evidenci bankovních a nebankovních registrů dlužníků.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; odst.
2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná;7. Sud posoudil skutková zjištění podle označené právní úpravy a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaný nevystupoval jako podnikatel a neuzavíral smlouvu v rámci své obchodní činnosti. Soud naznal, že smlouva vznikla jako dvoustranné právní jednání, byla uzavřena v písemné formě a podepsána žalovaným mechanickými prostředky, které obvykle slouží v tomto typu případů k nahrazení podpis vlastnoručního. Soud musel dále posoudit soulad smlouvy s právní úpravou povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně sama tvrdila, že jiným způsobem, než jak je shora uveden, její právní předchůdkyně neověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud považuje takový postup za zcela nedostatečný a rozporný s tím, co ukládá § 86 z. s. ú. Náhled do registrů dlužníků k osobě spotřebitele je až konečným krokem ověření úvěruschopnosti, kterému musí vždy předcházet zjištění příjmů a výdajů spotřebitele v době poskytování úvěru. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tomu, kdo má odpovídající majetkové poměry proto, aby sjednávaný úvěr byl schopen objektivně splatit. Nestačí přitom jednostranné tvrzení spotřebitele, údaje o příjmech a výdajích musí být jak zcela konkrétní, tak ale i současně doloženy, osvědčeny (pracovní smlouvy, výpisy z účtu apod.), shodně to platí o pravidelných výdajích spotřebitele (zajišťování bytových potřeb, výživné apod.). Soud shledal postup právní předchůdkyně žalobkyně rozporným s § 86 z. s. ú. a musel podle § 87 z. s. ú. posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Smlouva tedy nezaložila práva, která žalobkyně nabyla postoupením a uplatňuje je žalobou. Žalovaný je povinen pouze vrátit to, oč se obohatil na základě této neplatné smlouvy, tedy podle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodném obohacení. V dané věci je tímto obohacením částka 12 000 Kč. Žalovaný není povinen platit úroky, protože právo na ně nemohla neplatná smlouva o úvěru založit. Soud zamítl jak nárok na úrok smluvní, tak nárok na úrok z prodlení. Žalovaný je totiž povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit uvedené bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., což zcela odpovídá výkladu, který k tomuto ustanovení přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu i v rozsahu úroku z prodlení i úroku smluvního.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 12 000 Kč částkou 1 580 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby (včetně jejího doplnění ze dne 10. 7. 2026), celkem 4 740 Kč k tomu dále 3 krát 450 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 a. t., tedy ve výši celkem 1 350 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 6 090 Kč, k tomu náhrada za DPH, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem, ve výši 1 279 Kč (§ 146 odst. daňového řádu), což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 8 169 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, a to i v rozsahu nároku na uplatněné příslušenství. Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala jako předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu tímto rozsudkem částku 17 159,56 Kč + + (jistina 12 000 Kč + kapitalizované úroky 3 496 Kč a úroky z prodlení z 12 000 Kč od 22. 7. 2025 do 5. 10. 2026 ve výši 1 663,56 Kč); žalobkyně byla úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 12 000 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 70 % a neúspěch 30 %. Poměr úspěchu ve věci je třeba určit jako rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem, tedy v tomto případě 40 %, na který má žalobkyně nárok, což odpovídá z částky 8 169 Kč částce 3 267,60 Kč.