Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17.380 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2.300 Kč k rukám její zástupkyně [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 17.380 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 17.380 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba]., a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce dne [datum] číslo [hodnota], na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 17.380 Kč. Tato částka byla poskytnuta bezhotovostním bankovním převodem dne [datum], žalovaná se ji zavázala vrátit v dohodnutém termínu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde byl žalované po řádně provedené registraci udělen kód, který byl shodný s identifikací smlouvy. Žalovaná se seznámila s obchodními podmínkami, s účtovaným poplatkem, a to vše akceptovala vložením unikátního kódu. Smlouva pak byla uzavřena přijetím ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho nezaplatila, ačkoliv byla o zaplacení opakovaně upomínána. Žalovaná byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu. Pohledávka za žalovanou byla na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených [datum] a dne [datum] postoupena na žalobkyni. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po žalované požadovat dle ust. § 1970 o. z. účinného od [datum], úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., když o zaplacení byla upomenuta předžalobní upomínkou ze dne [datum].
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručitelnost a za souhlasu účastníků soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř., když věc rozhodl bez nařízení jednání.
3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
4. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaná částka byla požadována na základě nároku bezdůvodného obohacení. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně soudu sama sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Soud tedy nemohl prozkoumat, že žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalované. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba]., a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce dne [datum] číslo [hodnota], na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 17.380 Kč. Tato částka byla poskytnuta bezhotovostním bankovním převodem dne [datum], žalovaná se ji zavázala vrátit v dohodnutém termínu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde byl žalované po řádně provedené registraci udělen kód, který byl shodný s identifikací smlouvy. Žalovaná se seznámila s obchodními podmínkami, s účtovaným poplatkem, a to vše akceptovala vložením unikátního kódu. Smlouva pak byla uzavřena přijetím ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho nezaplatila, ačkoliv byla o zaplacení opakovaně upomínána. Žalovaná byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu. Pohledávka za žalovanou byla na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených [datum] a dne [datum] postoupena na žalobkyni. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po žalované požadovat dle ust. § 1970 o. z. účinného od [datum], úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., když o zaplacení byla upomenuta předžalobní upomínkou ze dne [datum].
9. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
10. Nárok žalobkyně také koresponduje s předloženými listinami, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek, upomínkami, předžalobní upomínkou, poštovním podacím archem, oznámením o postoupení pohledávek, výpisem z účtu, přílohou smlouvy o postoupení pohledávky, potvrzením o úplatě za postoupené pohledávky.
11. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud jí tedy přiznal náklady řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní pomoci po 400 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších novel (převzetí věci, jednoduchá výzva k úhradě, sepis žaloby), 3 x režijního paušálu po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení celkem částku 2.300 Kč, když zástupkyně žalobkyně zastupuje tutéž žalobkyni v obdobných věcech opakovaně a jedná se o tzv. formulářové žaloby a není plátce DPH.