Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6.740,77 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 366,11 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 70,35 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 11.811,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru nejpozději do [datum], s tím že první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, když žalobkyni neuhradila ničeho, žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 4.999,97 Kč, poplatek ve výši 99,50 Kč a smluvní úrok ve výši 6.374,66 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 80,52 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 21,12 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 70,35 Kč, představující 0,1 % denně z dlužné částky, a to po dobu prvních 90 dnů prodlení, kdy počátek prodlení je [datum] a konec prodlení dne [datum]. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k úhradě celé dlužné částky, žalovaná neuhradila ničeho. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby její nárok v části jistiny žalované částky, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, když na její účet byla jistina převedena. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované také úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák. ve výši stanované nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, které bylo prováděno výpisem z účtu žalované, bylo zjištěno, že její výdaje převyšují její příjmy, které jsou tvořeny půjčkami, kdy dne [datum] jí byla poskytnuta půjčka ve výši 3.000 Kč od [Anonymizováno]. ve výši 3.000 Kč, dne [datum] jí byla poskytnuta půjčka od [právnická osoba], ve výši 2 x 10.000 Kč, dne [datum] obdržela půjčku od [právnická osoba]. ve výši 10.000 Kč, dne [datum] dodatečnou půjčku od [právnická osoba] ve výši 3.500 Kč, dne [datum] půjčku od [právnická osoba] ve výši 4.500 Kč. Příjmy pak tvořil pravidelný příjem od společnosti [Anonymizováno]., [adresa], a to v rozmezí od cca 23.000 Kč do 25.000 Kč.
6. Ze sdělení ČSOB, a. s., bylo zjištěno, že účet, na který byla připsána částka ve výši 5.000 Kč, je veden na jméno žalované.
7. Z předžalobní výzvy s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla předána k poštovní přepravě.
8. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
15. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] neplatná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost zkoumala dopodrobna, avšak nesprávně ji vyhodnotila, když nevzala v úvahu konkrétní skutečnosti vyplývající z výpisu z účtu žalované. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že výdaje žalované převyšují příjmy, které jsou tvořeny kromě mzdou od zaměstnavatele ve výši cca 25.000 Kč, také opakovanými tzv. mikropůjčkami, od různých subjektů. Je tedy zřejmé, že žalovaná nebyla úvěruschopná, protože pravidelný příjem ze zaměstnání musela opakovaně doplňovat půjčkami, které nebyly schopny pokrýt její celkové výdaje. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč, představující částku, která byla žalobkyní žalované zaslána na účet a ve zbývající části soud návrh zamítnul. Bezdůvodné obohacení bylo přiznáno spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.
16. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byl ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.