Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 160/2026

Soud: Okresní soud v ŠumperkuDatum rozhodnutí: 8. 9. 2026Č. j.: 16 C 160/2026-24Samosoudkyně: Mgr. Simona ŘežuchováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 11. 2026Předmět řízení: o 14 420 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSSU:2026:16.C.160.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (31) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.604 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 4.604 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9.816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 9.816 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14.420 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru číslo [hodnota] -454529, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 9.816 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 7.396 Kč. Ke splatnosti nesplacené částky ve výši 14.420 Kč došlo dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení, souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že tuto smlouvu žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr společně se souhrnným poplatkem ve výši 9.816 Kč, včetně úroku splatit v 60týdenních splátkách s výší splátky 364 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena dne [datum] a každá další splátka 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky.

5. Smluvními podmínkami ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že tyto jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným.

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že tento formulář obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, zejména celkovou výši spotřebitelského úvěru, celkovou částku, kterou má žalovaný zaplatit, výši a počet týdenních splátek.

7. Z Evidenční karty klienta soud zjistil, že tato obsahuje osobní údaje žalovaného, dále informaci, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [jméno FO] střechy s čistým měsíčním příjmem ve výši 14.576 Kč, výdaje byly vyčísleny na bydlení ve výši 4.872 Kč a životní minimum ve výši 4.860 Kč.

8. Z tabulky – informace o smlouvě [Anonymizováno] soud zjistil rozpis týdenních splátek úvěru, jimiž měla být uhrazena celková částka úvěru a dále, že žalovaný uhradil na úvěr částku v celkové výši 7.396 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne [datum] s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky.

10. Ve věci soud dospěl na základě předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 12.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 9.816 Kč v 60týdenních splátkách po 364 Kč. Celý úvěr byl splatný dne [datum]. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil částku ve výši 7.396 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to zejména z údajů vyplněných žalovaným v evidenční kartě klienta. Žalovaný uvedl příjmy ve výši 14.576 Kč měsíčně ze zaměstnání u společnosti [jméno FO] střechy. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 4.872 Kč na bydlení a dále životní minimum ve výši 4.620 Kč. Žalobkyně výzvou odeslanou dne [datum] vyzvala k žalovaného k úhradě celé dlužné částky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného, ohledně výdajů žalovaného se ovšem spokojila pouze se sdělením žalovaného z evidenční karty, kde žalovaný uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 4.872 Kč a životní minimum ve výši 4.620 Kč. Žalobkyně při vyhodnocení úvěruschopnosti nepracovala s prokazatelnými výdaji žalovaného, náklady na bydlení a další osobní spotřebu stanovila pouze formálně, bez konkrétních dokumentů, v řízení nepředložila žádné důkazy konkrétně prokazující výdaje žalovaného, přestože výdaje sdělené žalovaným byly zřejmě podhodnocené. Přesto žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost byla posouzena úspěšně a uzavřela s žalovaným předmětnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti dne [datum] částku 12.000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni částku 7.396 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatil částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 4.604 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4.604 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací