Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8.500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9.632,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1.069,13 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 131,41 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 18.264,06 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese [Anonymizováno], uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8.500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru nejpozději do dne [datum]. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, když žalobkyni neuhradila ničeho, žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 8.500 Kč, poplatek ve výši 169,14 Kč a smluvní úrok ve výši 9.463,52 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 131,41 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k úhradě celé dlužné částky, žalovaná neuhradila ničeho. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované také úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák., ve výši stanované nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, které bylo prováděno výpisem z účtu žalované, bylo zjištěno, že žalovaná platí měsíční nájemné ve výši 15.500 Kč, příjem pak měla dne [datum] ve výši 29.292 Kč a porovnáním příjmů a výdajů bylo zjištěno, že její výdaje převyšují příjmy, s tím, že dne [datum] obdržela od společnosti [Anonymizováno] půjčku ve výši 40.000 Kč. Další příjmy pak představovaly příjmy od osob [jméno FO] nájem 8.000 Kč, [jméno FO] nájem a Jídlo [adresa].000 Kč, další příjem byl od [Jméno žalované] ve výši 1.000 Kč, s tím, že tyto příjmy byly každý měsíc v různých částkách zasílány na účet žalované a z výpisu z účtu nevyplývá, že by žalovaná pobírala pravidelně mzdu, neboť se jedná o přeposílání různých částek od různých fyzických osob. Mzda je pak uvedena dne [datum] ve výši 12.523 Kč od [právnická osoba].
6. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]., ze dne [datum], bylo zjištěno, že účet, na který byla připsána částka ve výši 8.500 Kč dne [datum], je veden na jméno žalované.
7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla dne [datum] předána k poštovní přepravě.
8. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
15. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě, které zaslala na její účet dne [datum] částku ve výši 8.500 Kč. Při prověřování úvěruschopnosti však přehlédla, že žalovaná obdržela krátce před uzavřením smlouvy o půjčce dne [datum] od společnosti [Anonymizováno] částku ve výši 40.000 Kč a že žalované není vyplácena na účet žádná pravidelná mzda, když poslední mzda byla uhrazena dne [datum] od tehdejšího zaměstnavatele [právnická osoba]. Příjmy žalované pak představují různé částky od různých fyzických osob, a to výživné ve výši 5.600 Kč za srpen a září od [tituly před jménem] [jméno FO], dále příjmy od [jméno FO], které jsou zasílány nepravidelně v různých částkách, dále příjmy od [jméno FO], označené jako nájem a jídlo, s tím, že z účtu žalované odchází pravidelné nájemné ve výši 15.500 Kč. Mezi pravidelné příjmy patří také příjmy označené Sociální služby, které byly uhrazeny dne [datum] v částce 31.018 Kč, dne [datum] v částce 27.535 Kč, dne [datum] v částce 26.608 Kč, s tím, že v předcházejícím období žádné takové příjmy na účet hrazeny nebyly. Pouze byly přeposílány částky od [Jméno žalované] dne [datum] ve výši 29.251,64 Kč, dne [datum] ve výši 20.237,52 Kč, dne [datum] ve výši 20.353,60 Kč a dne [datum] ve výši 17.583,37 Kč. Vzhledem k tomu, že příjmy žalobkyně byly netransparentní, nebylo možno zjistit, z jakého důvodu jsou částky přeposílány od fyzických osob a z evidence příjmů a výdajů nevyplývá, že by se mělo jednat o pravidelný příjem v podobě mzdy, má soud za to, že žalovaná nebyla úvěruschopná a žalobkyně měla uzavření půjčky žalované odepřít. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne [datum] poskytla na její bankovní účet částku ve výši 8.500 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky ve výši 8.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky ve výši 8.500 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
16. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byl ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.