Výrok
I. Vyživovací povinnost stanovená žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] na dříve nezletilou žalovanou, se s účinností od [datum], zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že je matkou žalované a v minulosti jí byla uložena povinnost platit na její výživu měsíčně částku ve výši [částka]. Žalobkyně se dozvěděla, že žalovaná se již nepřipravuje na své budoucí povolání a měla by být zaměstnaná. Dle zjištěných skutečností by pak měla být schopna od září 2024 se živit sama.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze oznámila soudu svoji doručovací adresu.Za souhlasu účastníků soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, když proti tomuto postupu nikdo nevyslovil nesouhlas.Podle ust. § 910 odst. 1 obč. zák. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle ust. § 911 obč. zák. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobkyni byla uložena povinnost platit na výživu žalované od [datum] i nadále, částku měsíčně [částka].Vzhledem k tomu, že žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoliv jí byl návrh, včetně jeho doplnění, doručen do vlastních rukou dne [datum], soud vycházel ze skutečností tvrzených žalobkyní, neboť žalovaná tyto skutečnosti nepopřela. Soud tedy rozhodl v souladu s ust. § 911 obč. zák. a vyživovací povinnost zrušil od [datum], neboť žalovaná je schopna sama se živit, čímž došlo k zániku vyživovací povinnosti žalobkyně ve vztahu k žalované.Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla sice ve věci úspěšná, avšak náklady řízení jí nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.