Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19.269,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19.269,60 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 4.913,81 Kč k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 59.269,6 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno]. uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 59.269,60 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do [datum], což ale žalovaná neučinila. Částka byla vyplacena na účet žalované č. [č. účtu]. Úvěruschopnost žalované byla dle žalobkyně ověřena tak, že právní předchůdkyně vypočetla rozdíl mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátky, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně výši životního minima. Půjčky jsou pak poskytovány tak, aby vrácená částka byla maximálně ve výši 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.
2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná tuto smlouvu podepsaly dne [datum]. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s úroky.
5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku 40.000 Kč, a to na účet č. [č. účtu].
6. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že jako majitel účtu č. [č. účtu] je vedena žalovaná.
7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností Ferratum Bank p. l. c. a žalobkyní a jejím předmětem je postupné postupování pohledávek ze společnosti [Anonymizováno] na žalobkyni. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovanou.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky.
9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky a tato upomínka byla dne [datum] předána k poštovní přepravě.
10. Z dalších provedených důkazů, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť pro právní posouzení a rozhodnutí soudu byl podstatný skutkový stav zjištěný z výše uvedených důkazů.
11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 40.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s úroky. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši 40.000 Kč a na úvěr neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr lustrováním z veřejných databází. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, součástí této smlouvy byla i pohledávka za žalovanou, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně výzvou ze dne [datum], vyzývala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky, žalovaná neuhradila ničeho.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení ale bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost ověřovala nedostatečně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala lustrováním v externích systémech, toto však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že zkoumala příjmovou či výdajovou stránku žalované. To je v přímém rozporu s povinnostmi dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr její právní předchůdkyně dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] zaslala na její bankovní účet částku 40.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky ve výši 40.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.913,81 Kč, přičemž tato částka představuje 34,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.371 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59.269,60 Kč sestávající z částky 3.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 1.750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] a z částky 3.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.650 Kč ve výši 2.026,50 Kč.
19. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.