Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s 15 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částku [částka] a částku ve výši [částka], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši [částka] k rukám její zástupkyně [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [Anonymizováno]. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím zaslaného ověřovacího poplatku. Na základě smlouvy o zápůjčce byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Zápůjčka společně s poplatkem byla splatná do [datum]. Částka [částka] byla zaslána dne [datum] na číslo účtu uvedené žalovaným v smlouvě o zápůjčce. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, když neplatil řádně a včas a na zápůjčku neuhradil ničeho. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje částku [částka] za účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to za písemné upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje částku [částka], jako smluvní pokutu. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku [částka], a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], a to nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [Jméno žalobkyně]. a sazebník. V čl. 2. 3. smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splněním závazků dle této smlouvy se žalovaný zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 0,1% z dlužné částky a dále dle toho článku byl poplatek za písemnou upomínku k úhradě stanoven na [částka].
5. Ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na žalovaného.
6. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne [datum] částku ve výši [částka] na účet č. [Anonymizováno].
7. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k zaplacení dlužné částky.
8. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky a tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum].
9. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] žalovaný s žalobkyní podepsali při použití elektronických prostředků smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku [částka]. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním verifikačního poplatku. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit úvěr nejpozději do [datum], společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Žalovaný ovšem neuhradil ničeho. Strany si dále ujednaly oprávnění žalobkyně účtovat si účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v minimální výši [částka] za odeslanou písemnou upomínku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku [částka]. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném na nákladech spojených s upomínáním částku [částka] za 5 odeslaných upomínek. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě žalovaného nároku, dosud však na svůj dluh ničeho neuhradil.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a žalobkyně ani netvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila. Žalobkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o úvěru ze dne [datum] je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala na jeho bankovní účet částku [částka]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum].
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].