Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 999,75 Kč vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 216,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 320,64 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a zaplacení částky 1 565,80 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovanému se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši 657 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 782,12 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a VII. smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V. smlouvy. První splátka byla splatná [datum] a konec kreditového rámce měl nastat [datum]. Vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný poskytl žalobkyni údaje, dle kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to dle interní metodiky schválené ČNB. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu], dne [datum] v částce 7 000 Kč, dne [datum] v částce 4 000 Kč, dne [datum] v částce 5 500 Kč, dne [datum] v částce 307 Kč a dne [datum] v částce 11 200 Kč. Celkem žalobkyně poskytla žalovanému částku 28 007 Kč. Při sjednávání smlouvy si žalovaný zvolil volitelnou službu Presto za poplatek ve výši 660 Kč i službu klidné spaní za poplatek ve výši 197,64 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem dne [datum] a k výpovědi došlo téhož dne. Dne [datum] se tak žalovaný prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 64 216,32 Kč, a to 27 999,75 Kč na jistině, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 550,37 Kč, smluvní úrok ve výši 34 895,68 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 650,40 Kč a poplatek za službu klidné spaní ve výši 95,16 Kč a poplatek za informační servis ve výši 24,96 Kč. Žalovaný se de čl. VII. odst. 2 a čl. VI. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a v čl. VII. odst. 3 a čl. VI. smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně v návrhu doplnila, že pokud by soud nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázány, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami požaduje též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 565,8 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala dne [datum] prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky, žalovaný již žalobkyni na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. identifikační číslo případu [Anonymizováno] ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně hodnotila příjmy žalovaného označené žalovaným ve výši 61 000 Kč a příjmy zjištěné ve výši 198 280 Kč, výši pravidelných výdajů na půjčky 0 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje částkou 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 15 000 Kč, regionální koeficient 1, počet členů domácnosti 1, rezervu pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 9 830 Kč a tudíž disponibilní příjem 51 500 Kč, se závěrem že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné. Z přílohy Identifikovatelné příjmy bylo zjištěno, že z účtu č. [č. účtu] byly pro posouzení vyjmuty pouze číselné příjmové transakce.
5. Z BankID výpisu bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný.
6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla na účet č. [č. účtu] poukázána dne [datum] v částka 7 000 Kč, dne [datum] v částka 4 000 Kč, dne [datum] v částka 5 500 Kč, dne [datum] v částka 307 Kč a dne [datum] v částka 11 200 Kč, celkem 28 007 Kč.
7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněží prostředky splácet v pravidelných denních dávkách spolu s pevnou úrokovou sazbou – denním úrokem ve výši 1,066 % denně, datum splatnosti první denní splátky bylo [datum], datum splatnosti úvěru bylo [datum]. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky.
8. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Žalobkyně žalovanému za období měsíce března až dubnu 2024 zaslala celkem částku 28 007 Kč.
9. Z předžalobní upomínky z dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně upomíná žalovaného, prostřednictví svého zástupce o úhradu dluhu. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum].
10. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný distančním způsobem podepsali dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněží prostředky splácet v pravidelných denních dávkách spolu s pevnou úrokovou sazbou – denním úrokem ve výši 1,066% denně, datum splatnosti první denní splátky bylo [datum], datum splatnosti úvěru bylo [datum]. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s ověřeným čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 198 280 Kč, když žalovaný označil výši svého průměrného měsíčního čistého příjmu na 61 000 Kč, žalobkyně dále pracovala s tím, že celkový počet členů v domácnosti je 1, a při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 9 830 Kč a s rezervou pro výdaje ve výši 600 Kč, dospěla žalobkyně k výši disponibilního příjmu 51 100 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku uhradit. Žalobkyně zaslala za měsíce březen a duben 2024 na účet žalovaného celkem částku 28 007 Kč, přičemž žalovaný na jistinu uhradil pouze 7,25 Kč. Dne [datum] žalobkyně z důvodu nehrazení dluhu a závazků po splatnosti smlouvu o úvěru žalovanému vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu s příslušenstvím. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [spisová značka]: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně řádně nezjistila příjem ani výdaje žalovaného, a při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pracovala s teoreticky vypočítanými výdaji žalovaného, aniž by jakkoli měla konkretizovány jeho poměry. Žalobkyně nepřihlédla k pohybům na účtu žalovaného, vycházela pouze z jeho příjmů, nepracovala při vyhodnocení úvěruschopnosti s prokazatelnými výdaji žalovaného, náklady na bydlení a další osobní spotřebu stanovila pouze formálně, bez konkrétního podložení. Přesto žalovaná dospěla k závěru, že úvěruschopnost byla posouzena úspěšně a uzavřela se žalovaným předmětnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 28 007 Kč převodem na jeho účet, přičemž žalovaný uhradil částku 7,25 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal ničeho, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 27 999,75 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost až po uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
18. Ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 216,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 320,64 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a zaplacení částky 1 565,80 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jako je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že se žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
20. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 657 Kč dle Položky 2, bodu 2. sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když dle Položky 1, bodu 1, písm. b) sazebníku činí soudní poplatek 3 292 Kč, avšak uhrazeno dosud bylo pouze 2 632 Kč.