Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 745 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 4 436,72 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 3 831,31 Kč jako kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení z částky 25 745 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z částky 25 745 Kč ve výši 21,69 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 275,70 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [anonymizováno].
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným 31. 5. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 25 745 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 25 745 Kč od 18. 4. 2022 do 27. 9. 2023 kapitalizovaným ve výši 4 436,27 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 745 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] a žalovanou byla dne 26. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 33 936 Kč vrátit v 78 měsíčních splátkách po 851 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila částku 10 435 Kč. Žalobkyně se domáhá po žalované dlužné jistiny ve výši 25 745 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 436,27 Kč (tj. ve výši 11,75 % ročně z částky 25 745 Kč od 18. 4. 2022 do 27. 9. 2023, tedy od data prodlení žalované, když měla celkovou dlužnou částku uhradit do 23. 1. 2023, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 745 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z částky 25 745 Kč ve výši 21,69 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila.
3. Za předchozího souhlasu žalobkyně a žalované soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr byl zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je [Anonymizováno], žije s [Anonymizováno], nemá žádné vyživovací povinnosti, pracuje na plný úvazek jako [Anonymizováno], pracovní smlouvu má uzavřenou od [datum] a dle výplatních pásek za květen a červen 2021 dosáhla měsíčního příjmu [částka]. Žalovaná uvedla, že nemá žádné běžné měsíční výdaje a odhadované měsíční výdaje byly stanoveny částkou [částka].
5. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ bylo zjištěno, že dne 26. 7. 2021 žalovaná a [anonymizováno] podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 33 936 Kč, zaplatit v hotovosti v 78 měsíčních splátkách po 851 Kč. První splátku se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, poslední splátka byla splatná 23. 1. 2023. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] jako postupitel uzavřely dne 21. 9. 2023 písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023.
8. Z předžalobní upomínky a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. [hodnota]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 15. 2. 20249. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa], a žalovaná dne 26. 7. 2021 podepsaly smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 33 936 Kč, a to v 78 měsíčních splátkách po 851 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, předaným k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně předaná poštovní přepravě dne 15. 2. 2024.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka ([anonymizováno]. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice v obecné rovině tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně ověřena a odkázala na údaje sdělené žalovanou v Zákaznické kartě – žádost o spotřebitelský úvěr, kde žalovaná uvedla, že je [Anonymizováno], žije s [Anonymizováno], nemá žádné vyživovací povinnosti, pracuje na plný úvazek jako [Anonymizováno], pracovní smlouvu má uzavřenou od [datum] a dle výplatních pásek za květen a červen 2021 byla ověřena výše jejího měsíčního příjmu částkou [částka]. Žalovaná uvedla, že nemá žádné běžné měsíční výdaje a odhadované měsíční výdaje byly stanoveny částkou [částka]. Z tohoto dle soudu vyplývá, že se předchůdkyně žalobkyni při ověřování úvěruschopnosti spokojila toliko s tvrzením žalované a 2 výplatními páskami, aniž by blíže ověřila skutečné poměry žalované. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne 26. 7. 2021 vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 30 000 Kč, přičemž dle žalobkyně dlužný zůstatek na jistině činí 25 745 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně její možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatila částku 25 745 Kč. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené svým možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na to, že žalovaná jakkoliv netvrdila, jaké jsou její možnosti dluh splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, přičemž do prodlení se žalovaná dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud zavázal převážně neúspěšnou žalovanou, aby převážně úspěšné žalobkyni zaplatila na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 275,70 Kč, jako 51,4% vzniklých nákladů řízení (při odpočtu neúspěchu žalobkyně 24,3% od jejího úspěchu 75,7%) v celkové výši 2 482 Kč, a to a to 1 030 Kč za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení odměnu ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle § 14b vyhlášky 177/96 Sb. a 3x 100 Kč jako režijní paušál za tři úkony, vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ustanovení § 149 a 160 o. s. ř. soud zavázal žalovanou, aby náhradu nákladů řízení uhradila žalobkyni do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.