Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 760 Kč a úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 585 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokátky], se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 760 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] byl žalované mu poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr v částce 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena z jeho občanského průkazu a rodného listu, příjem žalovaného ověřila žalobkyně výpisem z bankovního účtu a výplatních pásek, dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Úvěr se žalovaný zavázal splatit se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl každý měsíc splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl žalovaný splatit zčásti nebo zcela kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný ovšem neuhradil žalobkyni ničeho a žalobkyně proto smlouvu přípisem ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně po žalované dále požaduje částku 5 760 Kč, jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně podepsala tuto smlouvu s žalovaným dne [datum] prostřednictvím použití elektronických prostředků. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl každý měsíc splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl žalovaný splatit zčásti nebo zcela kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.
5. Z občanského průkazu a rodného listu bylo zjištěno, že tyto jsou vedeny na jméno žalovaného.
6. Z potvrzení o provedené platbě, že žalobkyně zaslala dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč na účet číslo [č. účtu].
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v pronajatém domě, je zaměstnaný u zaměstnavatele [právnická osoba]. a s měsíčním příjmem 29 128 Kč a výdaje uvedl ve výši 4 860 Kč.
8. Z výplatních pásek za měsíce únor až duben 2024 soud zjistil, že žalovaný pracoval u zaměstnavatele [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 502 Kč, 35 461 Kč a 29 467 Kč.
9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že konečný zůstatek ke dni [datum] na účtu byl – 4 955,3 Kč, žalovaný měl na účtu příjmy z nebankovních institucí, dne [datum] ve výši 20 000 Kč od společnosti [Anonymizováno], dne [datum] ve výši 8 000 Kč od společnosti [Anonymizováno], dne [datum] ve výši 3 000 Kč od společnosti [Anonymizováno], dne [datum] ve výši 50 000 Kč od společnosti [Anonymizováno], dne [datum] ve výši 110 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] a dne [datum] ve výši 21 000 Kč od společnosti , právnická osoba10. Ze zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.11. Z předžalobní upomínky s podacím archem soud zjistil, že před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum].12. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.13. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu a rodného listu. Žalobkyně dne [datum] zaslala částku 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho a žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to z jeho výplatních pásek a výpisem z účtu. Žalovaný měl před uzavřením smlouvy příjem ze zaměstnání ve výši 35 461 Kč až 26 502 Kč měsíčně, ke dni [datum] byl zůstatek na účtu žalovaného – 4 955,3 Kč. Žalovaný měl od [datum] do [datum] příjmy z nebankovních půjček převyšující částku 200 000 Kč.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“.20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně ovšem úvěruschopnost žalovaného posoudila nedostatečně. Žalobkyně měla řádně ověřené příjmy žalovaného, ovšem žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní, uzavřel minimálně sedm dalších nebankovních úvěrů ve výši nejméně 200 000 Kč, žalobkyně ovšem tyto nebankovní úvěry nijak ve svém posouzení nereflektovala, výdaje žalovaného nijak neověřila, spokojila se s údajem uvedeným žalovaným ve výši 4 860 Kč, který zjevně neodpovídá realita. Zůstatek na účtu žalovaného v době před uzavřením smlouvy činil – 4 955,3 Kč. Žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala na jeho bankovní účet celkem částku ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, zaplatil částku 20 000 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 755,46 Kč, přičemž tato částka představuje 18,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 688 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 760 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.