Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 5. 2024 do zaplacení, částku ve výši 1 038,90 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení a částku ve výši 265 Kč jako náklady na vymáhá dluhu, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu v němž, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 628 Kč se řízení zastavuje.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 644,40 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 25. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 16 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 27. 11. 2023 do 3. 5. 2024 kapitalizovaným částkou ve výši 1 038,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč od 7. 5. 2024. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným byla dne 27. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím do 26. 11. 2023. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Společného prohlášení smluvních strav o postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele ke dni 6. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 18 676 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 576 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, dále žalobkyně požaduje po žalovaném kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 038,90 Kč (tj. ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 27. 11. 2023 do 3. 5. 2024, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 26. 11. 2023) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
2. Usnesením ze dne 14. 3. 20205, č. j. 17 C 30/2025-13 soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení, o tom, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonnou povinnost ověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, tvrdila, jaké dokumenty si právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného vyžádala a jakými konkrétními údaji se v rámci svého hodnocení schopnosti splácet zabývala, a k těmto tvrzením označila a předložila důkazy. Podáním ze dne 14. 4. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že žádnými důkazy o posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje a po revizi žalovaných částek bere žalobu částečně zpět do smluvní pokuty ve výši 2 528 Kč a do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 100 Kč.
3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
4. Za předchozího souhlasu žalobkyně a žalovaného soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Ze smlouvy označené jako „smlouva o úvěru č. [hodnota] “ bylo zjištěno, že dne 27. 10. 2023 žalovaný a [právnická osoba] [IČO] IČO, , podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] převodem na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a Společného prohlášení smluvních strav o postoupení pohledávek s přílohou zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako postupitel uzavřely dne [datum] Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a ve spojení se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávky se ke dni [datum] mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum].
8. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 10. 2024 a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. [hodnota]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne , datum9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 0 Kč, a to v 1 s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum].10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jakkoliv netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost ověřena, s tím, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému 27. 10. 2023 poskytla částku 16 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný na tuto ničeho nezaplatil. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazena poslední ujednaná splátka, tj. od 27. 11. 2022, do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když za dobu od 27. 11. 2023 do 3. 5. 2024 je úrok z prodlení kapitalizován částkou 1 038,90 Kč. Dále soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatil částku 265 Kč jako náhradu nákladů vzniklých s uplatňováním pohledávky. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, do částky 2 628 Kč, a to před zahájením jednání. Soud ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a soud zavázal neúspěšného žalovaného, aby úspěšné žalobkyni, která však částečným zpětvzetím návrhu zavinila částečné zastavení řízení, zaplatil na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 644,40 Kč, jako poměrnou část náhrady nákladů řízení vzniklých žalobkyni, při odpočtu úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu z důvodu zpětvzetí žaloby, z nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, sestávajících se z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení z odměny ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle § 14b vyhlášky 177/96 Sb. a 3x 100 Kč jako režijní paušál za tři úkony, vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ustanovení § 149 a 160 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby náhradu nákladů řízení uhradil žalobkyni do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.