18 C 47/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne 17. 12. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.442 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu do 7. 12. 2024 do 17. 12. 2024 ve výši 51,64 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13.442 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 3. 12. 2023 se žalobkyní úvěrovou smlouvu, jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [Jméno žalobkyně]., [Anonymizováno] v chráněném internetovém prostředí. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 11.000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 363 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla dne 3. 12. 2023 odeslána na účet uvedený ve smlouvě č. [č. účtu]. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatky: poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, který umožňuje odložit splatnost úvěru o 30 dní, poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč (tímto se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy). Poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 539 Kč, v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Žalobkyně účtovala úrok 7x po 539 Kč. Žalovaná si 2x prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což žalobkyně žalované účtovala poplatek ve výši 1.089 Kč. Žalovaná za trvání smlouvy uhradila částku 7.734 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Žalované v souladu se smlouvou byla účtována smluvní pokuta za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky po 500 Kč dne 7. 10. 2024, 6. 9. 2024, 20. 8. 2024. Žalované byly následně účtovány účelně vynaložené náklady po 300 Kč dne 12. 8. 2024, 9. 9. 2024, 7. 10. 2024, a ve výši 130 Kč dne 25. 10. 2024. Dne 9. 9. 2024 byla žalované zaslána výzva před zesplatněním úvěru, a protože nebyla dlužná částka uhrazena, byl úvěr ke dni 25. 10. 2024 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou pohledávku ve výši 13.442 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8.703 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1.617 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1.500 Kč, úroků v celkové výši 1.617 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 51,64 Kč od 7. 12. 2024 do 17. 12. 2024 (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje žalobkyně od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy, kdy 14 dní od odeslání bylo žalované poskytnuto k úhradě celé dlužné částky a v předžalobní výzvě byla na následky neuhrazení, mimo jiné na to, že dlužná částka začne být po zmíněných 14 dnech navyšována o zákonné úroky z prodlení, upozorněna), zákonný úrok z prodlení z částky 13.442 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z kopie občanského průkazu žalované, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované při uzavírání smlouvy.

6. Z úvěrové zprávy žalobkyně, že v této je zaznamenáno, že u žalované byly evidovány 3 další existující kontrakty, a to 1 splátkový kontrakt s měsíční splátkou 10.187 Kč, se zbývající částkou 784.383 Kč a 2 z kreditních karet.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a Posouzení úvěruschopnosti klienta, že žalobkyně při ověřování schopnosti žalované splatit poskytnutí úvěr vycházela z příjmu žalované, který uvedla v žádosti, a to z částky 28.000 Kč. Žalovaná měla dále v žádosti uvést, že má je zaměstnaná, že v domácnosti nemá nikdo příjem a že má splátky jiným společnostem ve výši 12.000 Kč. Žalobkyně pak pracovala s částkou životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4.860 Kč, s výší splátek jiným společnostem mimo žalobkyni ve výši 11.297 Kč, se splátkami žalobkyni ve výši 2.143 Kč, s minimálními výdaji na bydlení ve výši 8.121 Kč, a po výši splátky schváleného úvěru 1.146 Kč dospěla ke zbývající částce domácnosti žalobkyně ve výši 433 Kč.

8. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [Anonymizováno], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku, že dne 3. 12. 2023 žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví, využívaného bankovními ústavy, po předchozí žádosti žalované, smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 11.000 Kč, a to na účet [č. účtu]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč a úrokem, celkem částku 15.136 Kč (která nezahrnovala úhradu za doplňkové služby), ve 24měsíčních splátkách uvedených ve splátkovém kalendáři. Dále strany sjednaly doplňkové služby, a to službu Bezpečná splátka za poplatek 99 Kč měsíčně a službu SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně. Dále strany sjednaly službu Korunový odklad, která pokud by byla využita, byla zpoplatněna poplatkem ve výši 1.089 Kč. První splátka měla být zaplacena ve výši 970 Kč, plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 1.118 Kč, druhá až osmá splátka ve výši po 1.146 Kč (byl v nich účtován úrok po 539 Kč), plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 1.294 Kč, devátá až dvacátá třetí splátka ve výši po 607 Kč, plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 755 Kč, dvacátá čtvrtá splátka ve výši 591 Kč, plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 739 Kč. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru, další byly splatné po měsíce ode dne splatnosti splátky předešlé. Ve smlouvě byly dále ujednány důsledky nesplácení úvěru spočívající v účtování účelně vynaložených nákladů na upomínání v částce 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a účtování zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády. Pro případ nezaplacení 2 a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit.

9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, že žalobkyně dne 3. 12. 2023 převedla na účet č. [hodnota] -[Anonymizováno], tj. účet uvedený ve smlouvě, částku 11.000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].

10. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, že ve prospěch účtu žalobkyně byla z účtu č. [hodnota] -[Anonymizováno] připsána částka 1 Kč.

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 7.734 Kč, když uhradila dne 26. 12. 2023 částku 970 Kč, dne 29. 1. 2024 částku 1 Kč, dne 28. 2. 2024 částku 2.235 Kč, dne 30. 3. 2024 částku 1.146 Kč, dne 2. 5. 2024 částku 1 Kč, dne 3. 6. 2024 částku 2.235 Kč, dne 3. 7. 2024 částku 1.146 Kč. Žalobkyně žalované účtovala úroky po 539 Kč ve dnech 3. 3. 2024, 3. 4. 2024, 3. 6. 2024, 3. 7. 2024, 3. 8. 2024, 3. 9. 2024, 3. 10. 2024. Dále žalované účtovala smluvní pokutu po 500 Kč ve dnech 20. 8. 2024, 6. 9. 2024, 7. 10. 2024. Dále žalované účtovala účelně vynaložené náklady po 300 Kč ve dnech 12. 8. 2024, 9. 9. 2024, 7. 10. 2024, ve výši 130 Kč dne 25. 10. 2024. Dále žalované účtovala poplatky za bezpečnou splátku po 99 Kč ve dnech 3. 1. 2024, 3. 3. 2024, 3. 4. 2024, 3. 6. 2024, 3. 7. 2024, 3. 8. 2024, 3. 9. 2024, 3. 10. 2024, 25. 10. 2024. Dále žalované účtovala poplatky za SMS servis po 49 Kč ve dnech 3. 1. 2024, 3. 3. 2024, 3. 4. 2024, 3. 6. 2024, 3. 7. 2024, 3. 8. 2024, 3. 9. 2024, 3. 10. 2024, 25. 10. 2024.

12. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 9. 9. 2024 a poštovního podacího archu, že žalobkyně upozornila na nesplácení půjčky, vyzvala ji k okamžité úhradě částky 3.892 Kč a upozornila ji, že pokud nebude zaplacena do 30 dnů, bude žalobkyně požadovat okamžité vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí. Výzvu odeslala dne 10. 9. 2024.

13. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 25. 10. 2024 a poštovního podacího archu, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 10. 2024 a vyzvala žalovanou k splacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné úvěrové smlouvy do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzvu odeslala dne 29. 10. 2024.

14. Z výzvy k plnění ze dne 22. 11. 2024 a poštovního podacího archu, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky prostřednictvím svého právního zástupce a že výzvu odeslala dne 25. 11. 2024.

15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne 3. 12. 2023 uzavřely prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, po ověření totožnosti žalované ze zaslané fotokopie občanského průkazu, smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 11.000 Kč převodem na účet č. [č. účtu], a žalovaná se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč, celkem částku 15.136 Kč (která nezahrnovala úhradu za doplňkové služby), ve 24měsíčních splátkách uvedených ve splátkovém kalendáři. Dále strany sjednaly doplňkové služby, a to službu Bezpečná splátka za poplatek 99 Kč měsíčně a službu SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně. Dále strany sjednaly službu Korunový odklad, která pokud by byla využita, byla zpoplatněna poplatkem ve výši 1.089 Kč. První splátka měla být zaplacena ve výši 970 Kč, plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 1.118 Kč, druhá až osmá splátka ve výši po 1.146 Kč (byl v nich účtován úrok po 539 Kč), plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 1.294 Kč, devátá až dvacátá třetí splátka ve výši po 607 Kč, plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 755 Kč, dvacátá čtvrtá splátka ve výši 591 Kč, plus poplatky za doplňkové služby 99 Kč a 49 Kč, tj. ve výši 739 Kč. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru, další byly splatné po měsíce ode dne splatnosti splátky předešlé. Ve smlouvě byly dále ujednány důsledky nesplácení úvěru spočívající v účtování účelně vynaložených nákladů na upomínání v částce 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a účtování zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády. Pro případ nezaplacení 2 a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr tak, že vycházela z tvrzení žalované, že je zaměstnaná a že má příjem ve výši 28.000 Kč. Žalobkyně pak pracovala s částkou životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4.860 Kč, s výší splátek jiným společnostem mimo žalobkyni ve výši 11.297 Kč, se splátkami žalobkyni ve výši 2.143 Kč, s minimálními výdaji na bydlení ve výši 8.121 Kč, a po výši splátky schváleného úvěru 1.146 Kč dospěla ke zbývající částce domácnosti žalobkyně ve výši 433 Kč. Částka 11.000 Kč byla dne 3. 12. 2023 převedena z účtu žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě, tj. účet č. [č. účtu]. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 7.734 Kč, když uhradila dne 26. 12. 2023 částku 970 Kč, dne 29. 1. 2024 částku 1 Kč, dne 28. 2. 2024 částku 2.235 Kč, dne 30. 3. 2024 částku 1.146 Kč, dne 2. 5. 2024 částku 1 Kč, dne 3. 6. 2024 částku 2.235 Kč, dne 3. 7. 2024 částku 1.146 Kč. Žalobkyně žalované účtovala úroky po 539 Kč ve dnech 3. 3. 2024, 3. 4. 2024, 3. 6. 2024, 3. 7. 2024, 3. 8. 2024, 3. 9. 2024, 3. 10. 2024. Dále žalované účtovala smluvní pokutu po 500 Kč ve dnech 20. 8. 2024, 6. 9. 2024, 7. 10. 2024. Dále žalované účtovala účelně vynaložené náklady po 300 Kč ve dnech 12. 8. 2024, 9. 9. 2024, 7. 10. 2024, ve výši 130 Kč dne 25. 10. 2024. Dále žalované účtovala poplatky za bezpečnou splátku po 99 Kč ve dnech 3. 1. 2024, 3. 3. 2024, 3. 4. 2024, 3. 6. 2024, 3. 7. 2024, 3. 8. 2024, 3. 9. 2024, 3. 10. 2024, 25. 10. 2024. Dále žalované účtovala poplatky za SMS servis po 49 Kč ve dnech 3. 1. 2024, 3. 3. 2024, 3. 4. 2024, 3. 6. 2024, 3. 7. 2024, 3. 8. 2024, 3. 9. 2024, 3. 10. 2024, 25. 10. 2024. Výzvou ze dne 9. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou o úhradu dlužné částky 3.892 Kč a upozornila ji, na možnost zesplatnění úvěru. Žalobkyně úvěr ke dni 25. 10. 2024 zesplatnila, což žalované oznámila dopisem z téhož dne. Před podáním žaloby byla žalobkyně výzvou právního zástupce ze dne 22. 11. 2024, odeslanou dne 25. 11. 2024, vyzvána k zaplacení.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

24. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

26. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem podle § 2 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak žalobkyně učinila. Žalobkyně vycházela z údajů tvrzených žalovanou, že je zaměstnána a že její příjem činí 28.000 Kč. Toto tvrzení však v řízení nebylo prokázáno, když k tomu žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Rovněž nebyla tvrzena ani prokázána výše faktických výdajů žalované a její celková situace (např. zda žije ve svém bytě či domě, či v nájmu, jaké jsou faktické výdaje za energie a další náklady spojené s bydlením apod.) Žalobkyně pouze pracovala s minimálními výdaji na bydlení, i když ve výši 8.121 Kč, a životním minimem členů domácnosti ve výši 4.860 Kč. Přitom žalobkyně zjistila, že žalovaná jim má jiné splátky, a to jak ve vztahu k ní, tak ve vztahu k jiným společnostem, a to v celkové výši 13.440 Kč. Nyní se žalovaná zavázala platit další splátky, kdy tyto v rámci druhé až osmé splátky činily včetně poplatků za doplňkové služby částku 1.294 Kč. Celkem by tak jen splátky úvěrů činily částku 14.734 Kč, tj. více než jednu polovinu jejího tvrzeného příjmu. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. posoudila ji nesprávně, kdyby ji správně vyhodnotila, úvěr by jí poskytnout nemohla. Smlouvu je tedy nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne 3. 12. 2023 poskytla částku 11.000 Kč a že žalovaná uhradila částku 7.734 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3.266 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení.

27. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované z důvodu její procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.