Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 22.000 Kč.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22.000 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 852 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 6. 3. 2026 a doplněným podáním doručeným soudu dne 8. 6. 2026 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 31.978 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně s tím, že dne 19. 5. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se [adresa], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v původní výši 17.000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22.000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 27. 7. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 9.978 Kč. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z podkladů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal právní předchůdkyni žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti. Předmětnou pohledávku následně společnost [právnická osoba] postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Předmětem podané žaloby byla jistina úvěru ve výši 22.000 Kč, smluvní úrok ve výši 9.978 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31.978 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení. Pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní bylo řízení usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2026, č. j. [spisová značka] zastaveno v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9.978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9.978 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 19. 5. 2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Uvedenou smlouvou získal žalovaný možnost čerpat úvěr ve výši 17.000 Kč s tím, že úvěr bude čerpán jednorázově a částka úvěru bude převedena na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou minimálních měsíčních splátek k datu splatnosti uvedenému v parametrech úvěru. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.
5. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 5. 2025 bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo uvedeným dodatkem sjednáno, že jistina úvěru bude navýšena na částku 22.000 Kč.
6. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 19. 5. 2025 na účet č. [č. účtu] částku ve výši 17.000 Kč a dne 29. 5. 2025 na stejný účet částku ve výši 5.000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, byla dne 19. 5. 2025 připsána částka ve výši 17.000 Kč a dne 29. 5. 2025 částka ve výši 5.000 Kč.
7. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové částce 22.000 Kč a že právní předchůdkyně žalobkyně neeviduje žádné úhrady na poskytnutý úvěr.
8. Upomínkou ze dne 24. 6. 2025 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě minimální měsíční splátky, která dosud nebyla uhrazena.
9. Z poslední možnosti dohody na úhradě s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 27. 7. 2025 zesplatňuje úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] a požaduje po žalovaném úhradu celé částky, která byla žalovanému poskytnuta včetně příslušenství. Oznámení bylo předáno k odeslání žalovanému dne 27. 7. 2025.
10. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 s potvrzením o podání zásilky bylo prokázáno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován.
11. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2025 s potvrzením o podání zásilky bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky prostřednictvím svého právního zástupce.
12. Soud dospěl na základě listinných důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poukázala dne 19. 5. 2025 žalovanému na jeho účet částku ve výši 17.000 Kč a dne 29. 5. 2025 částku ve výši 5.000 Kč. Žalovaný dosud na poskytnutý úvěr ničeho nesplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, která žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dosud nevrácené částky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného sama výslovně uvedla, že nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal právní předchůdkyni žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti. Žalobkyně tak v řízení nemohla dostát své povinnosti prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí řádně zkoumala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, přičemž výše plnění, kterou má žalovaný v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena rovněž v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru v částce 22.000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaný. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně svých možností uvedenou částku splatit.
18. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu zákonného úroku z prodlení nárokovaného žalobkyní, když žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 852 Kč, přičemž tato částka představuje 23,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.978 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.
20. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.