Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13.714 Kč.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13.714 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2.615 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 23. 6. 2025 a doplněným podáním doručeným soudu dne 7. 1. 2026 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 13.714 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně s tím, že dne 17. 7. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se [adresa], a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14.000 Kč. Úvěr byl poskytnut dne 17. 7. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 16. 11. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 17. 11. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalované v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalobkyně nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Pohledávku za žalovanou společnost [právnická osoba] postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 17. 7. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Uvedenou smlouvou získala žalovaná možnost čerpat úvěr až do výše 14.000 Kč s tím, že první čerpání úvěru bude probíhat tak, že částka ve výši celkové výše úvěru bude převedena na bankovní účet žalované uvedený v platebních údajích. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou minimálních měsíčních splátek k datu splatnosti uvedenému v parametrech úvěru. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro produkt [Anonymizováno].
5. Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně pro produkt [Anonymizováno] bylo prokázáno, že tyto upravují práva a povinnosti vznikající mezi poskytovatelem úvěru a klientem v souvislosti s poskytováním spotřebitelského úvěru.
6. Z poslední možnosti dohody k úhradě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 16. 11. 2024 zesplatňuje úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] a požaduje po žalované úhradu celé částky, která byla žalované poskytnuta včetně příslušenství.
7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 17. 7. 2024 na účet č. [č. účtu] částku ve výši 14.000 Kč. Ze zprávy [Anonymizováno]. soud zjistil, že na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná, byla dne 17. 7. 2024 připsána částka ve výši 14.000 Kč.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována.
9. Výzvou k plnění ze dne 15. 1. 2025 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky prostřednictvím svého právního zástupce.
10. Soud dospěl na základě listinných důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poukázala dne 17. 7. 2024 žalované na její účet částku ve výši 14.000 Kč. Žalovaná dosud nevrátila částku ve výši 13.714 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, která žalovanou před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dosud nevrácené částky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované sama výslovně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalované v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně tak v řízení nemohla dostát své povinnosti prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí řádně zkoumala schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., když právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. má v takovém případě žalobkyně nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Výše plnění, kterou má žalovaná v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru v částce 13.714 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaná. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně svých možností uvedenou částku splatit.
18. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu zákonného úroku z prodlení nárokovaného žalobkyní, když žalovaná je povinna v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch pouze v jeho nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.714 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.
20. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalované nebyl shledán důvod.